Čína na tahu

Devalvace měn probíhá v USA, Japonsku, Eurozóně a nyní i v Čině. Japonsko začalo se svojí politikou nulových úrokových sazeb během devadesátých let minulého století. Abychom měli srovnání, podíváme se na časové období po finanční krizi 2008 až 2009.

 

FED zahájil program ZIRP v prosinci 1998 a v roce 2009 následoval program QE1, poté QE2, operace Twist a následovalo kvantitativní uvolňování 3. QE trvalo 4 roky a výsledkem bylo oslabení amerického dolaru o víc jak 18 % s dvěma propady v roce 2009 a 2010-11. Oslabování bylo přerušeno krátkou pauzou během erupce dluhové krize v Evropě. 

 

Po zvolení nového ministerského předsedy Japonsko nakonec uspělo ve své snaze o oslabení jenu, ke kterému se mu podařilo získat souhlas Mezinárodního měnového fondu (neboli USA). Bank of Japan ve dvou vlnách QE v roce 2013 a 2014 začala nakupovat vládní dluhopisy, korporátní dluhopisy a akciové fondy. Výsledkem bylo oslabení japonského jenu o 32 %. Ve váženém indexu obchodování s jenem poklesla hodnota jenu vůči dolaru dokonce o 60 %. 

 

V březnu 2015 zahájila Evropská centrální banka politiku kvantitativního uvolňování v celkové výši 1,1 biliardy euro, s odkupy veřejných i privátních dluhopisů ve výši 60 miliard euro měsíčně. Tento program má skončit v září 2016. Cílem tohoto programu je primárně zabránit deflaci a obnovení ekonomického růstu u nejdůležitějších členů eurozóny.

 

V tomto týdnu oznámila Čína devátý soustavný měsíční pokles v dovozu (největší od finanční krize 2008). Také pátý pokles v dovozu za posledních sedm měsíců. Devizové zásoby Číny klesly o 7 % a jejich výše je na dvouletém minimu.