Dnes si budeme psát o věcech, které vám moc přátel na
Wall Street neudělají. Tak to prostě je. Pro nás, obyčejné investory je to však důležité, takže se na to pojďme podívat.
Nacházíme se právě uprostřed první výsledkové sezóny
roku 2015 a všechny společnosti uveřejňují své
hospodářské výsledky za čtvrté čtvrtletí
roku 2014.
Miliony investorů jsou pochopitelně plni obav. A také nadějí. A také jsou velmi zmatení tím, co se děje.
Když se
nad tím zamyslíme, tak to je přesně to, co
Wall Street chce.
Čím více jsou investoři zmatení, tím lépe pro
Wall Street, protože investoři, kteří nahánějí cenu, víc obchodují (a generují větší provize). Když se tedy zaměříme na informace, které jsou pro úspěšné
investování důležité a které mají bezprostředně vliv na naše peníze, tak to NENÍ ztráta času.
Takže, co bychom měli vědět?
Výsledková sezóna je jako když jdete co cirkusu. Samé óó a áách, jasné reflektory, hlasitá hudba, pořád se něco děje. Je to zábava. Nicméně pro strategii dlouhodobého budování bohatství je to zcela nepodstatné.
Proč to tak je?
Za prvé si nejprve si musíme uvědomit, že existuje obrovský rozdíl v ekonomickém cyklu akciové společnosti a v cyklu čtvrtletně publikovaných
hospodářských výsledků. Informace o čtvrtletním
zisku poskytuje jen dílčí náhled do hospodaření společnosti a neposkytuje nám celkovou představu o stavu společnosti.
Vezměte si takový
Boeing. Než uvede na trh nějaký nový druh letadla, nebo nového zbraňového systému, tak to trvá
roky.
Roky výzkumu, vývoje a zkoušek. Teprve až se dostane nový výrobek na trh, začíná společnost realizovat miliardové
zisky z prodejů. Na představě, že publikování
hospodářských výsledků každých 90 dní vám dá detailní
pohled o stavu společnosti je něco špatně.
Nebo co třeba
Alibaba? Společnost generuje úžasná čísla a prošla obdobím nepředstavitelného růstu, který se zhodnotí v nejbližších letech. Co však na to
Wall Street? Pokles ceny
akcií o 8,8 %, kvůli tomu, že hrubá
marže klesla na POUHÝCH 71,3 %. A
Amazon? Cena
akcie mu vzrostla o 8 %, protože dosáhl
marže 22,77 % a čtvrtletní
zisk má 0,73 %. Kde to žijeme?
Za druhé,
investování založené na sledování čtvrtletních
výsledků je jako sázení na koně po ukončení závodu. Čtvrtletní
výsledky sice poskytují jisté vodítko, ale většina akciových společností je řádně spravována a řízena tak, aby bylo
přesně dosaženo předpokládaných
výsledků. Odhady budoucího vývoje jsou v posledních letech soustavně podhodnocovány, takže není těžké vyvolat „pozitivní překvapení“. I přesto trh se trh od začátku
roku pohybuje
stranou.
Za třetí, analytici jsou ve výběru
akcií úplně nejhorší. Jejich
práce je analyzovat
data, ohodnocovat společnosti, získávat celkový
pohled na společnost. Úkolem analytiků není obchodovat. Oproti tomu, správci
fondů a institucionální manažeři mají obchodování v popisu
práce. Mají za úkol vydělávat peníze. To je obrovský rozdíl.
V průzkumu časopisu
Institucionální investor, což je nejrespektovanější zdroj informací tohoto druhu se uvádí, že z 12 kritérií oceňujících analytické schopnosti podle důležitosti, je schopnost vybírat vhodné
akcie až na 11 místě.
To je poměrně jasný vzkaz. Komu by to nestačilo, tak se může podívat zpátky do historie na krach internetové bubliny a na 43 % pokles akciového trhu v období od června 2008 do března 2009, který odstartoval finanční
krizi. Během desetiměsíčního krachu internetových
firem v průběhu
roku 2001 sledovali analytici společnosti Solomon Smith Barney téměř 1200
akcií. Kolik z nich si myslíte, mělo doporučení „prodat“? Žádná. Jen jedna
akcie měla doporučení „uderperform“. Není divu, že investiční veřejnost je s odhady analytiků, mírně řečeno, unavena.
Období bezstarostného optimismu ohledně cizího
kapitálu se nachyluje ke konci. Stále tu však je tendence k očekávání růstu, což může být problém pro
Wall Street, která se potácí ve
střetu zájmů mezi investičními bankéři, analytiky a brokerskými společnostmi.
Pokračování ZDE
| sledujte nás přes Facebook |
Druhý díl najdete ZDE