Pavel Kohout: Islandské penzijní fondy po krizi

Začátkem ledna 2005 jsem napsal článek o penzijních systémech, který reagoval na závěry Bezděkovy komise. Ty již patří minulosti, ale jedna pasáž z článku stojí za připomenutí. Jako příklad jsem před osmi lety uváděl Island. S dovolením budu citovat sám sebe:

Islandský třípilířový systém funguje od roku 1961. Státní pilíř se skládá ze základní plošné penze ve výši 15 % průměrné mzdy. Sociálně slabí mají nárok na doplňkovou penzi. Náklady na první pilíř v roce 2002 dosáhly pouze 3,25 % HDP. Průběžný systém je financovaný z daní. Nezvyšuje tedy náklady na pracovní sílu.

Islandští důchodci nemusejí nuzovat. Jejich penze typicky představuje 70 % průměrné mzdy. Je to díky fondům, do nichž povinně přispívají 10 % hrubé mzdy. Úspory penzijních fondů přesahují 100 % HDP. Průměrné výnosy činily 5,6 % nad inflací (1991-2003). Islandské penzijní fondy jsou velmi levné, s ročními náklady pouze ve výši 0,1 % objemu majetku. Mají jeden pozoruhodný vedlejší efekt. Fungují jako stabilní zdroj kapitálu pro islandskou ekonomiku. Díky fondům nastal rozkvět burzy v Reykjavíku a „neevropsky“ rychlý hospodářský růst.

Závěr pro Českou republiku? Je nutné zvýšit penzijní věk na nejméně 65 let, a to co nejrychleji. Tento krok se neobejde bez změn na trhu práce, aby starší lidé mohli sehnat zaměstnání. Na Islandu pracuje 93 % mužů ve věku 55-64 let. Proč? „Soukromí zaměstnavatelé na Islandu mají větší volnost ukončit pracovní poměr, než je zvykem ve většině evropských zemí. Není nutné propouštění zdůvodňovat,“ uvádí příručka agentury Invest in Iceland. Snadné propouštění znamená i snadné přijímání.

Uplynula léta. Island od té doby dokázal „vyrobit“ největší bankovní bublinu v moderní historii, prošel finanční krizí, státním bankrotem – islandská historie by vydala na knihu. Samozřejmě se nabízí otázka, co se stalo s islandskými penzijními fondy.

Možná budete očekávat, že se rovněž staly obětí drtivé finanční krize. Že šlo o klasickou ukázku, jak nebezpečné je svěřit penze do soukromých rukou.

Ale kdepak! Nic takového se nestalo. Islandské penzijní fondy vyvázly z krize téměř bez zranění. Jediným problémem byl pokles hodnot rezerv následkem krize, ale ten byl poměrně mírný a navíc pouze dočasný.

V současné době islandské penzijní fondy drží majetek v objemu kolem 130 procent HDP. Tři čtvrtiny příjmů islandských důchodců pocházejí z penzijních fondů. Výnosy poklesly, zhruba na 1 procento nad inflací během let 2001 až 2010, ale stále jde o dobrý výkon. Přesvědčivější ukázku robustnosti dobře spravovaného soukromého druhého pilíře lze stěží najít.