Stávka jednání nenahradí

Odborářští bossové, napěnění do běla v září reflektorů televizních kamer vyhrožují se zarputilým výrazem v tváři vládě. Prý to bude od roku 1989 poprvé, kdy se na protest proti chystaným ekonomickým reformám, objeví lidé na náměstích v generální stávce, aby ukázali, že to vláda dělá špatně. Pravičáci se tomu šklebí, levičáci si naopak tleskají. Smutné ale budou nakonec obě skupiny. A nejen tím, že účet za všechna příkoří budou muset zaplatit z vlastních kapes. Již teď ale slyším: „No jo, jenže ty bohatý, ty na to maj´…“

Spor ve společnosti ukazuje stále víc na jedno - místo hledání společných dlouhodobých cílů, nazvěme je třeba ošklivým výrazem KOMPROMIS, neumí ani jedna výše popsaná skupina prodat, natož srozumitelně vyjádřit své stanovisko. O přesvědčení protivníka o své pravdě ani nemluvě. A tak místo argumentů se stále více používají obvinění a osobní útoky. Možná, že to patří k věci, ale zatím to spíše vypadá na to, že polarita i díky neschopnosti jedněch, domluvit se s druhými, v české společnosti nebezpečně doutná.

Odbory rozpaluje údajná arogance vlády a neochota sdílet záměry a plány vládních ekonomů. Tomu by se člověk nedivil, co ale pak říct na to, že ministři tuhle kartu rázně vyvracejí. Lžou jedni, nebo druzí? Odboráři totiž podle ministrů prý nechtějí vůbec slyšet argumenty, vidět čísla a pokusit se najít cestu ven z budoucích trablů, když se nic dneska neudělá. A čím častěji tyhle věty slýcháváme, tím více prý odborářům naskakuje husí kůže. Bohužel však ani bossové zřejmě neví kudy kam, což ve svém nedělním exposé potvrdila i sama ikona odborářského hnutí v Česku – Jaromír Dušek. Kromě výhružek a oživlého bojovného postavení hlavou proti zdi, rozuměj proti návrhům vlády, totiž divák České televize neviděl nic jiného. Žádný argument, žádný návrh, nulové řešení. Jen floskule a fráze o tom, že žádné nové pokusy na sobě nepotřebujeme. Pravda, co ale dál?

Dušek se prý diví tomu, že si lidé nechávají štípat dříví na hlavě. Nezaujatý pozorovatel, zvlášť se znalostmi o financích a ekonomice a napojen třeba na ekonomické výkazy státu, by však mohl klást opačné otázky. Duškovo stanovisko je jasné a to umí „prodat“ bravurně - Češi už toho prý zažili dost na to, aby se na nich zkoušely hokusy pokusy. Pokud je ale jen tohle důvodem ke generální stávce a probouzení nesnášenlivosti ke stanovisku druhé strany, pak je to skutečně málo. Do polévky z jedné mísy bychom pak klidně mohli přihodit Paroubkova prohlášení o tom, že žádné reformy nepotřebujeme, protože lidé si to nepřejí, nebo zkrátka proto, že ekonomika na tom není přece po vládách sociální demokracie vůbec špatně. Navzdory číslům, prezentacím, tiskovým zprávám a postojům. Jednoduše přeloženo – statistici a domácí ministerstva lžou, protože chtějí zostudit plody práce ekonomických elit, které nejsou zabarveny modře.

To je tristní a smutný výsledek politiky novodobé historie. Jistě, opozice, a potažmo odboráři, nechť vyhrožují každý den, píší tiskové zprávy a kritizují zleva, zprava, co je napadne. Jedno musí ale vědět všichni – záplava slov nic neřeší. Vyměnit hulákání na náměstí a naordinovaný pískot na každé jméno soupeře místo skutečného jednání však připomíná spíše durdivé hochy na pískovišti. „Béé, tys mi rozkopl bábovičku, tak já budu prudit…,“ mohli bychom s klidem napsat do scénáře vývoje tohoto mače.

A přestože jsou v řadách odborářů i zdrženlivější členové ke generální stávce, zdá se, že atraktivnímu výletu mas pracujících do hlavního města pod pláštíkem demonstrace na Václaváku, neujdeme. Odboráři totiž nechtějí změny v daních, sociálních dávkách a zdravotnictví. Požadavek je jasný a tvrzení ministrů, že není kam ustupovat také. Jak to může skončit?