Kolik bude stát benzín?

Kolik bude stát benzín?

Víte kolik bude stát benzín? Jo, ten do auta. Tak tuhle otázku mi položil, jak je dnes módní a „in“ říkat, pěkně hustej bezdomovec asi kolem jedné hodiny, když jsem jel noční tramvají ke svému autu z nějakého pracovního flámu. Hm, zamyslel jsem se a zhruba pět minut jsem váhal, jak mu odpovědět. Pustit se do složitého vysvětlování o struktuře ceny benzínu v Česku, která sice velmi promptně reaguje na zahraniční impulsy směrem vzhůru, ale o to pomaleji pak klesá na původní úroveň? Anebo neznámému otrhanci v tramvaji zkrátka říct nějakou cifru, odpovídající zhruba mému vnitřnímu očekávání a řídíce se ponaučeními lékařů, že opilci se nemá odporovat a vhodnými otázkami odvést pozornost od původního problému na kterém se debata zasekla a uklidnit dotyčného?

Podstatou mého váhání nebylo číslo obsažené v mé odpovědi, protože bezdomovci bylo úplně jedno, zda bude benzín stát padesát či sto korun, neboť jeho hlavní dopravní prostředek pro pohyb z bodu A do bodu B, případně kótu C byla po Praze hromadná doprava, tedy tramvaj, ale styl odpovědi. Styl, jakým mu to číslo řeknu tak, aby odpovědi rozuměl., Vysvětlím-li mu, že přece domácí benzínové pumpy, respektive jejich nájemci přece nedělají nic jiného, než reagují na zlou mezinárodní situaci na ropném trhu, kterou ovlivňují barbaři v Iránu, Severní Koreji či naopak v Americe svými prohlášeními o nutnosti bránit se těm prvním barbarům, pak se sice vracím k bodu jedna mého váhání, ale neznámého to neuspokojí. A naopak, řeknu-li mu tu padesátku, začne se mnou polemizovat o tom, kolik lidí přestane jezdit auty Už jsem formuloval na tuto repliku odpovědi, když jsem si vzpomněl na staré dobré časy, kdy se cena benzínu měla ve „stabilních“ „nikdy jinak“ poměrech uvelebit na číslovce osm korun za litr. Vany, sudy, nejrůznější obskurní nádoby pak bylo možno vidět na domácích benzínkách, stejnojmenného názvu, jako na běžícím pásu. A laik by dodal – a stejně se nic nezměnilo.

Jenže pak jsem se rozhodl, rozhodl jsem se risknout další debatu, byť na ní ne dostatečně připraven a řekl jsem: „Nevím, ale bude-li stát víc než čtyřicet korun za litr, budu muset asi jezdit jako vy tramvají.“ Ani se na mě nepodíval. Čtyřicet korun za litr benzínu je částka ke které se podle analytiků, kteří se ropou a benzínovým trhem zabývají den co den, v příštím roce klidně možná. Již teď předpovídají na letošní léto sumu pětatřicet korun za litr. A budou-li prý rakety ze Severní Koreje a Iránu létat nebezpečně blízko západní civilizaci, je prý možné úplně všechno. Dotyčný se na mě podíval a pak jen řekl: „No jo sakra, a kolik pak bude stát lístek na tramvaj,“ a vytáhl přede mě platnou a označenou dvacetikorunovou jízdenku… „Sice nemám kde bydlet, ale v tramvaji rozhodně nepodvádím,“ dodal se zadostiučiněním. Nachytal mě na štvestkách. Já jsem na něj zíral stejně, jak Carollova Alenka v říši divů na všechny ty podivuhodnosti logikova fantaskního světa. Jsou to ale paradoxy, že? A honem jsem hledal odpověď na jeho všetečnou a v ten moment zcela případnou otázku. Jenže mě stejně, jako manažery společnosti Royal Dutch/Shell, když v roce 2004 snížili dvakrát za rok své ropné rezervy o dvacet procent na něco málo kolem 4 miliard barelů a byli za to trhem obviněni z umělého vytváření krizových situací, nenapadlo nic.Schválně, co byste vy v takové situaci tomuhle člověku řekli. V reakcích si vaše stanovisko rád, a doufám, že nejen já, přečtu.

Váš

Pavel Daniel

Další články
Zákon je pro všechny, nechtějme měkčí pravidla 
Nedávejte nikomu nic zdarma 
Nelekejte se bublin, některé nesplasknou 
Kartičky jsou nejen na golf 
Budoucí ekonomická situace v ČR? Zataženo, občas.. 
Je čas na diverzifikaci portfolia