Nelegální koloběžky stále v prodeji, hrozí pokuty a miliónové škody

Část prodejců koloběžek stále neinformuje své zákazníky o pravidlech provozu rychlých koloběžek. Tedy spíše o ne-provozu, protože některé koloběžky by na veřejných komunikacích být neměly. Které?

Pravidla jsou daná již dlouho

Nic nového se tento nebo minulý rok v zákoně o silničním provozu ohledně koloběžek neobjevilo. Policie již několik let na svých stránkách informuje o pravidlech. Platí:

• Jízdním kolem se z hlediska provozu na pozemních komunikacích rozumí i koloběžka (§ 57 odst. 2 zákona 361/2000 Sb.). To znamená, že ten, kdo jede na koloběžce, má stejná práva i povinnosti jako cyklista.
• Elektrokoloběžka způsobilá k provozu na pozemních komunikacích bez registrace a bez řidičského oprávnění musí mít maximální rychlost do 25 km/h a výkon motoru 250 W. V dalším textu bude Vidlák takovou koloběžku označovat zkratkou jako „legální“, ostatní jako „nelegální“.
• V opačném případě by elektrokoloběžka musela být registrovaná, mít registrační značku, STK atd. Registrace ale reálně není možná, o tom až dále.

Nepravda 1: „Výkon až 1 000 W“

Někteří uvádí, že legální elektrokoloběžka může mít výkon až 1 000 W. Limit 1 000 W platí pouze pro koloběžky s dodatečně přidaným elektromotorem. Všechny elektrokoloběžky v obchodech mají elektromotor zabudovaný, je součástí zboží. Vidlák zatím neviděl žádnou koloběžku s dodatečně nainstalovaným elektromotorem. Pouze jednou natrefil na kutila, co si přidělal malý benzínový motor k zadnímu kolu.

Nepravda 2: „Je pro lesní cesty“

Někteří prodejci alespoň upozorňují, že s koloběžkou s rychlostí nad 25 km/h či výkonem nad 250 W nelze jezdit po silnicích, ale jsou určeny do přírody, na lesní či polní cesty. Vidlák si neumí představit, jak se dostane s koloběžkou z domu na lesní či polní cestu, aby cestou tam a zpátky nejel po silnici, problém je ale ještě větší.

Zákon č. 13/1997 Sb. řadí do pozemních komunikací dálnice, silnice, místní komunikace a účelové komunikace. A právě účelové komunikace zahrnují i veřejně přístupné lesní a polní cesty. Tedy z pohledu provozu koloběžky není žádný rozdíl mezi silnicí a třeba veřejnou polní cestou.

Nepravda 3: „Přepínač to řeší“

Ne, neřeší. Poslední časté a také nepravdivé tvrzení se týká „kouzelného tlačítka“. Některé koloběžky umožňují nastavit různé jízdní režimy. Na webu prodejce tak můžete najít text typu: „Režim ECO s max. rychlostí 25 km/h a režim SPORT s max. rychlostí 40 km/h. Pokud nastavíte max. rychlost na SPORT - 40 km/h lze koloběžku používat pouze na neveřejných, uzavřených a nepřístupných komunikacích! Koloběžka nesmí být v tomto nastaveni´ provozována na veřejných a pozemních komunikacích!“ (Přesněji: prodejce tuto větu raději ani na webu neuvádí a nechává ji až v PDF souboru, který je na jeho stránce někde dole ke stažení.)

Co je na tomto tvrzení špatně? Zákon o žádném režimu nehovoří. Je-li vozidlo vybaveno jakýmkoliv přepínačem režimu jízdy, nezáleží na tom, zda manuálním nebo elektronickým, a jakýkoliv z jízdních režimů nesplňuje požadavky do 250 W a do 25 km/h, pak se nejedná o „legální“ koloběžku. Policie při kontrole nebude zjišťovat co je/bylo zapnuto, ale zda daná koloběžka v každém režimu splňuje či nesplňuje zákonné požadavky. Tento výklad má i Policie a není třeba o něm pochybovat.

Co s koloběžkami nad 250 W a nad 25 km/h?

Na první pohled by se zdálo, že to je jednoduché. Taková koloběžka tedy smí na pozemní komunikaci pouze jako registrované vozidlo (motocykl) a jezdec bude potřebovat správné řidičské oprávnění. Problém je, že registrovat lze pouze vozidlo, které má homologaci s vystaveným CoC listem. A zde se dostáváme k Nařízení EP a Rady (EU) 168/2013. To stanoví proces schvalování dvojkolek (mopedů, motocyklů, s-pedelců), trojkolek atd. v Evropě. A hned na začátku je napsáno, že se nevztahuje na vozítka bez sedátka.

Koloběžka se sedátkem a s CoC listem už nevypadá jako koloběžka, ale jako e-motorka, e-chopper atd. Pro typickou koloběžku „na stání“ žádný CoC list není a nebude, tedy není možné ji ani zaregistrovat a nelze s ní vyjet na pozemní komunikaci. Amen.

Proč se to letos hodně řeší?

Jak už Vidlák napsal, příslušné zákony platí již delší dobu. Důvod, proč se letos o legálních a nelegálních koloběžkách tolik mluví, je povinnost sjednat některým koloběžkám povinné ručení. Pojišťovny tak musely samy začít pátrat po tom, jaká koloběžka může být na silnici a jaká ne.

Pokud totiž koloběžka způsobí škodu na pozemní komunikaci, pojišťovna z povinného ručení zaplatí poškozenému škodu, ale následně se obrátí na viníka. Bude muset zjistit, zda koloběžka nebyla provozována v rozporu se zákonem. A pokud pojišťovna zjistí, že se jednalo o „nelegální“ koloběžku, měla by celé vyplacené plnění poškozenému požadovat zaplatit zpět od viníka – jezdce na koloběžce, který škodu způsobil. A tady už může jít o milióny. Stačí si představit nešťastnou srážku koloběžky s chodcem, který skončí v invalidním důchodu.

Jakou koloběžku si vybrat?

Je to snadné. Pokud elektrokoloběžka má být k radosti, a ne ke starosti, je třeba vybrat takovou, která má maximální rychlost 25 km/h (nad tuto rychlost již přestane elektromotor „zabírat“) a zároveň výkon do 250 W. Cokoliv nad tyto hodnoty (a je jedno že „pouze“ v nějakém režimu), může v lepším případě způsobit tisícikorunovou pokutu od Policie, v horším povinnost uhradit celou způsobenou miliónovou škodu při dopravní nehodě. A Česká obchodní inspekce by mohla zkontrolovat prodejce koloběžek, jak u těch „nelegálních“ informují spotřebitele, že slouží pouze k jízdě po vlastní zahrádce nebo obýváku. Proč se takové koloběžky vlastně prodávají, když se na nich legálně jezdit nedá? Chápete to někdo?