Náklady na důchody rostou. Drtivá většina penzijních nároků v Česku pochází ze státního průběžného systému

Drtivá většina penzijních nároků v Česku pochází ze státního průběžného systému. Podíl penzijních fondů spadl pod 3 %.

Představme si hypotetickou situaci, kdy se již nikdo další nenarodí a stávající populace se omezí pouze na osoby starší 20 let. Tedy na ty, kteří s vysokou pravděpodobností přispívají do systému sociálního pojištění, nebo již dokonce pobírají některou z penzí. Právě takto vymezená populace představuje jeden ze základních předpokladů při odhadu hodnoty tzv. penzijních nároků.

Vše je přitom založeno výhradně na systémových parametrech platných v roce, ke kterému je odhad sestavován. Budoucí změny důchodového systému – včetně těch, které již byly legislativně schváleny, ale dosud nenabyly účinnosti, se i z důvodu nejistoty s nimi spojené neuvažují.

Modelování penzijních nároků

Tento mezinárodně uznávaný model zahrnuje v České republice hodnotu soukromých prostředků v penzijních fondech (tzv. III. pilíř), k nimž se za využití demografické projekce přidává odhad množství finančních prostředků, které budou po dobu existence naší hypotetické populace třeba na výplatu starobních, invalidních a pozůstalostních důchodů v rámci státního průběžného systému, financovaného zejména z odvodů sociálního pojistného (tzv. I. pilíř).

Hodnota prostředků naspořených v rámci III. pilíře odpovídá aktuální hodnotě prostředků v penzijních fondech, tedy zjednodušeně řečeno je součtem všech příspěvků do fondů (včetně případného zhodnocení), od něhož se odečtou všechny výběry. Údaje jsou pravidelně reportovány penzijními společnostmi a v rámci modelu se dále nijak neupravují. V roce 2023 činila celková částka 586 mld. Kč.

Saldo prostředků naspořených v penzijních fondech v Česku (mld. Kč)

Zdroj: Eurostat

Nejvýznamnější část penzijních nároků tvoří nároky I. pilíře. Jejich výše vychází z poměrně složitého modelového propočtu a dlouhodobě se pohybuje okolo 97 % celkových penzijních nároků. Dělí se na nároky stávajících a nároky budoucích penzistů.

Penzijní nároky stávajících penzistů vycházejí z aktuální výše nákladů na důchody v jednotlivých kohortách osob narozených ve stejném roce. Tyto nároky jsou dále navyšovány o odhad jejich výše v letech následujících, přičemž se zohledňují aktuálně platné valorizační vzorce i měnící se počet osob v daných kohortách. A to až do doby, kdy tyto kohorty dle aktuální demografické projekce vymřou.

Pro nároky budoucích penzistů model předpokládá, že tito lidé budou vstupovat do penze ve stejném tempu jako penzisté stávající. Pokud se tedy mezi muži aktuálně objevují první starobní penzisté již v 54 letech, předpokládáme například, že i u kohorty aktuálně 20letých půjdou první muži do penze rovněž ve věku 54 let. Nicméně tito penzisté v té době nenaplní celou požadovanou délku placení sociálního pojištění, ale pouze 34 let z 35. Jejich budoucí nárok je proto odpovídajícím způsobem krácen. Naproti tomu se zohledňují naběhlé zákonné valorizace – v tomto případě za 33 let.

Na základě tohoto principu pak v příštích letech vstupují do starobního důchodu i další osoby z dané kohorty, a to až do doby, kdy se do starobního důchodu postupně dostane celá. Od okamžiku vstupu do starobního důchodu je pak modelový propočet již zcela stejný jako u stávajících penzistů.

Nakonec je odhad penzijních nároků budoucích i stávajících důchodců vycházející z let následujících diskontován na současnou hodnotu peněz.

HDP rostlo rychleji

Celkové penzijní nároky za oba pilíře důchodového systému dosáhly k 31. prosinci 2023 hodnoty 21 694 mld. Kč, v poměru k HDP to bylo 284,8 %. Ve srovnání s předchozím rokem se jedná o pokles o 9 p. b., což však výrazně ovlivnil růst nominální hodnoty HDP. Samotné penzijní nároky se totiž meziročně zvýšily o 982,6 mld. Kč, přičemž penzijní nároky pramenící pouze z prvního pilíře dosáhly hodnoty 21 108 mld. Kč a meziročně se zvýšily o 5 %.

Mezinárodní srovnání

Díky jednotné metodice v Evropské unii a v dalších zapojených zemích lze provádět mezinárodní srovnání. V tomto případě však musíme vycházet z dat publikovaných již v roce 2021, protože členské státy EU mají povinnost zveřejňovat celkovou hodnotu penzijních nároků pouze v tříleté periodicitě. Český statistický úřad publikuje tyto údaje v mezidobí na dobrovolné bázi.

Z mezinárodních dat je patrné, že Česko patří mezi země s nižšími odhadovanými náklady na penzijní systém. Hodnota penzijních nároků vůči HDP na úrovni 270 % byla totiž v roce 2021 sedmá nejnižší z 29 sledovaných zemí, přičemž průměrná hodnota činila 327 % HDP. To však nemusí nutně znamenat, že penzijní nároky u nás jsou nízké.

Celkové penzijní nároky vůči HDP k roku 2021 (%)

Zdroj: Eurostat

Důležité je zdůraznit, že model penzijních nároků obecně nepředstavuje indikátor dlouhodobé udržitelnosti systému. Důvodem je zejména to, že nebere v úvahu příjmovou stranu, a zároveň nezohledňuje budoucí změny v důchodovém systému. Metodický rámec odhadu penzijních nároků se tedy zaměřuje spíše na odhad nákladnosti aktuální podoby důchodového systému v letech následujících.

Na evropskou špičku ztrácíme

Zajímavým ukazatelem vycházejícím ze statistiky penzijních nároků je také podíl soukromých prostředků na celkových penzijních nárocích. Tyto prostředky v českém prostředí představuje pouze tzv. III. pilíř, a jejich podíl se dlouho držel nad pomyslnou hranicí 3 %. V roce 2022 však došlo k jejímu prolomení a podíl za rok 2023 činil pouze 2,7 %. Průměrná hodnota pro 25 zemí publikujících penzijní nároky v tomto detailu přitom v roce 2021 byla 13 %. Její výši významně ovlivňuje zejména šestice států: Irsko, Švédsko, Švýcarsko, Nizozemsko, Island a zdaleka nejvíce pak Dánsko, které je známé jedním z nejstabilnějších důchodových systémů na světě. Bez jejich přispění by se průměr za zbývající země pohyboval pouze mírně nad 4 %.

Podíl soukromých prostředků na celkových penzijních nárocích se tedy v Česku od většiny ostatních zemí propastně neliší, ale na ty nejlepší významně ztrácíme. Navíc u nás zaznamenáváme dlouhodobě klesající trend. A poklesu nezabránila ani skutečnost, že příspěvky do rezidentských penzijních fondů dlouhodobě stabilně rostou, a to nominálně v průměru o zhruba 6 % ročně. Zejména v posledních dvou letech se totiž významně zvýšil i objem vyplacených prostředků, což se samozřejmě odrazilo na klesajícím saldu, které již v roce 2023 spadlo takřka na nulu. Na základě předběžných dat je navíc zřejmé, že obdobná situace nastane i v roce 2024.

Významný nárůst podílu soukromých prostředků v rámci modelu penzijních nároků se tedy v tuzemsku zřejmě nechystá. Závěrem je však důležité zdůraznit, že model nezohledňuje jiné prostředky domácností, které v některých případech mohou být hypoteticky určené na stáří, ale nacházejí se mimo penzijní fondy.

Podíl soukromých penzijních nároků na celkových penzijních nárocích v roce 2021 (%)

Zdroj: Eurostat