Máslo v česku zdražuje suverénně nejvíce v celé EU, 12krát rychleji než třeba v Maďarsku

Zkazky o „máselné krizi“ v Česku získávají oporu v číslech. Podle nejnovějších dat Eurostatu zdražuje máslo v Česku vůbec nejvýrazněji v celé EU. Letos v září jeho cena narůstala meziročně o 42,5 procenta, což bylo více než v kterékoli jiné zemi EU. Průměr za celou EU činil pouze 13,7 procenta meziročního cenového nárůstu.

Druhým nejvýraznějším tempem rostly v září ceny másla na Slovensku, a to o 35,2. Ve všech dalších zemích EU, kde k nárůstu ceny másla došlo, už ale byl pod 30procentní úrovní. V Německu ještě činil nárůst 29,3 procenta. Ve všech ostatních zemích EU ceny másla ale už rostly méně než polovičním tempem než v Česku, tedy tempem nižším než zhruba 21procentním. Anebo dokonce stagnovaly či klesaly – třeba v Rumunsku cena másla klesala o 10,5 procenta. I v některých Česku blízkých zemích je růst cen jen zlomkem českého nárůstu. Třeba v Maďarsku ceny rostly o 3,6 procenta, tedy zhruba dvanáctkrát pomaleji.

Příkladem země, kde ceny másla stagnovaly, je Řecko. Přitom Řecko spolu s Českem vykazuje dlouhodobě nejnižší tučnost nadojeného mléka v EU. I když je tedy tučnost českého mléka slabá, evidentně nemůže vysvětlit tak dramatický nárůst tuzemské ceny másla. Pokud by jej vysvětlovat mohla, musela by v Řecku růst také, a to výrazně. Neboť v Řecku panovaly letos v létě vůbec nejvyšší teploty v historii – a vyšší teploty mají na tučnost mléka neblahý vliv. Jenže v Řecku byla v září průměrná cena másla úplně stejná jako v září 2023, zatímco tedy v Česku stoupla o více než 40 procent.

Ve skutečnosti se tedy mnohem spíše opakuje situace známá z minulých případů prudkého zdražování v ČR. Ve světě se objeví „příběh“, kterým lze cenový nárůst zdůvodnit – lépe řečeno, lze jej použít coby záminky. Načež pak zejména tuzemské obchodní řetězce, z nichž dvě největší (obě německé) skupiny ovládají přes polovinu českého trhu, „příběhem“ vysvětlují své zdražování a šponují ceny více, než by bylo nutné a než by odpovídalo reálné tržní situaci.

Tím „příběhem“ je letos citelně navýšená poptávka po mléčných produktech ve světě, která souvisí s opadnutím inflační vlny uplynulých let. Lidé neplatí už takové „rány“ za elektřinu či plyn pro vlastní domácnost, opět jim rostou reálné mzdy, takže mohou nakupovat více nebo dražší mléčné výrobky.

Producenti mléčných výrobků tak čelí situaci, kdy intenzita nárůstu poptávky převyšuje intenzitu nárůstu nabídky. Nárůst nabídky je totiž stále relativně slabší, protože mlékárny a producenti mléka v uplynulých letech v rámci téže inflační vlny rovněž čelili růstu cen energií nebo krmiv, hnojiv a dalších vstupů. V čase slabší poptávky proto produkci raději omezili a nyní ji teprve opět rozjíždějí.

Na takto napjatém trhu musí letos více rozmýšlet, nač mléko využijí, a častěji vybírají produkty typu sýrů, v jejichž případě existuje konkurenčnější tržní prostředí, takže případná ztráta tržního podílu by se následně obtížněji získávala zpět. Méně mléka se tak dostává výrobě másla, což se v některých zemích svádí na nízkou dojivost.

Obchodní řetězce v České republice jako už v minulosti opět využívají zmíněné mimořádně nízké konkurence ve své branži, zaznamenávají „příběhy“ o převisu poptávky nad nabídkou mléka ve světě či o nízké dojivosti krav, na jejichž základě navyšují cenu výše, než by musely, takže si ve výsledku navyšují vlastní zisk.

Mediální odezva na celou situaci následně uvádí české obyvatelstvo do „stavu varu“, ba paniky, kdy je ochotno řetězcům platit za máslo vyšponované ceny, protože má za to, že může být ještě hůře a že již tak navýšené ceny jsou vlastně stále ještě docela přijatelné. Což řetězcům – a zejména před Vánoci – umožňuje cenu másla jen dále šponovat. A ze zisku, který na másle mají, subvencovat slevy některých z ostatních prodávaných produktů, v jejichž případě žádná panická poptávka obyvatelstva neexistuje.

Řetězce si tak s lidmi cynicky hrají tak trochu na „kočku a na myš“, přičemž je „holí jako ovečky“.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom / Chief Economist, Trinity Bank