Bruselské portfolio Global gateway už má výraznou českou stopu

Když šéfka Evropské komise Ursula von der Leyen ohlásila, jaké portfolio má v Bruselu získat nový český eurokomisař Jozef Síkela, spustila tím v Česku vlnu rešerší a pátrání po informacích. Co vlastně agenda mezinárodního partnerství a evropské strategie Global Gateway (Globální brána) obnáší? To si mnozí rychle vyjasnili, stranou pozornosti ale zůstalo, že Česko letos přišlo v rámci této strategie s vlastní iniciativou. Jejím klíčovým cílem je, aby z evropských peněz profitovaly právě evropské firmy či lokální dodavatelé přímo v rozvojových zemích, nikoliv třeba čínské společnosti.

Přístav Lobito v Angole – právě tam mají stejnojmenným koridorem putovat po železnici suroviny ze Zambie i Konžské demokratické republiky. Foto: Shutterstock

Cílem strategie Global Gateway je shromáždit do roku 2027 investice ve výši až 300 miliard eur z veřejných i soukromých zdrojů, které budou směřovat do zemí Afriky, Asie i Latinské Ameriky. Evropská unie hodlá podpořit rozvojovou spolupráci s chudšími zeměmi, posílit ve světě své vlastní renomé a také čelit sílícímu vlivu Číny. Global Gateway je tak do značné míry odpovědí na čínskou iniciativu Pás a stezka. Češi ale upozorňují, že toto vše přestává dávat smysl ve chvíli, kdy zakázky v rozvojových zemích za evropské peníze – a pod hlavičkou Global Gateway – získávají třeba právě čínské firmy. A to se skutečně stává.

První náměstek českého ministra zahraničí Jiří Kozák upozornil na letos podepsaný kontrakt Evropské unie s Keňou, který v rámci programu Global Gateway zajistí finance na posílení tamní elektrické sítě a umožní profitovat tamním domácnostem z rozvoje obnovitelných zdrojů. Potíž je ale v tom, že konkrétní zakázky na tomto projektu získávají ze 60 procent čínské a indické firmy, další budou realizovat keňské společnosti, které jsou však také často napojené na Čínu.

KDO VÁM VLASTNĚ POMÁHÁ?

Jiří Kozák připomíná, že Evropská unie je největším donorem rozvojové spolupráce, což si ale v konečném důsledku lidé v rozvojových zemích ani nemusí uvědomovat. „Nemůže to fungovat tak, že zakázku zrealizuje neevropská firma, která tak získá dobré renomé v Africe a Evropská unie z toho nebude mít vůbec nic. Maximálně dobrý pocit, že jsme pomohli,“ řekl.

Náměstek ministra na jednání o rozvojové pomoci v Bruselu prezentoval český návrh, podle něhož by i v případě konkrétního zadávání zakázek v rámci programů jako Global Gateway měla EU primárně pomáhat rozvoji těch zemí, s nimiž na podobných projektech spolupracuje. Česká diplomacie předložila pracovní dokument – takzvaný non-paper, který upozorňuje i na potřebu upravit pravidla pro zadávání zakázek.

V první fázi je podle Jiřího Kozáka třeba hledat prokazatelně lokálního dodavatele, který dodá výrobek nebo službu a tím pádem zaměstná lidi ze země, jíž EU pomáhá. Pokud to není možné, přijdou přednostně na řadu evropské firmy. „I jejich zapojení ale přispívá k rozvoji dané země,“ zdůraznil náměstek v rozhovoru pro Export.cz. „Není to jenom o dodání výrobku, někdo ho také musí servisovat, musí se o něj postarat. Evropské firmy zaškolí a zapojí lokální aktéry,“ dodal Jiří Kozák.

FÉROVÁ SOUTĚŽ

Předností Evropské unie ve srovnání s čínskými či dalšími konkurenty bývá právě to, že klade větší důraz na kvalitu a udržitelnost investice. Klíč k úspěchu evropských firem v různých výběrových řízeních tak spočívá v tom, že nebude rozhodovat pouze nabízená cena, ale také férová soutěž, která se bude týkat i toho, jak jednotlivé firmy dodržují environmentální, sociální a pracovní standardy. Robert Hrubý z odboru rozvojové spolupráce ministerstva zahraničí potvrzuje, že právě k tomu směřuje jeden z klíčových bodů českého návrhu. Mimoevropské firmy totiž zatím často těží v tendrech z toho, že na rozdíl od evropských společností je k odpovědnému chování nikdo nenutí a mohou tedy předkládat cenově výhodnější nabídku.

Hlas Česka v tomto ohledu není vůbec osamocený. Reakce na český návrh podle Roberta Hrubého ukazují, že má podporu Evropské komise, evropské diplomacie i mnoha členských zemí. Česká iniciativa přichází v době, kdy se v samotném Bruselu více diskutuje o potřebě změny přístupu ke Global Gateway. Realizace této strategie je dnes i podle pracovního dokumentu Evropské komise příliš roztříštěná a vyžaduje větší zaměření na opravdu strategické projekty, které budou mít zásadní dopady na budování nových energetických zdrojů, výstavbu infrastruktury nebo využití strategických surovin. Poptávka po nich stoupá vzhledem k rozvoji zelené ekonomiky také v samotné EU.

Česko navíc navrhuje jako jednu z vlajkových lodí (flagship) celé strategie Global Gateway projekt modernizace regionálních letišť v Senegalu – fakticky dodávek celých nových letišť. Projekt prvních dvou letišť už realizovaly z převážné části české firmy v čele s hlavním dodavatelem Transcon Electronic Systems. Pokud by Češi se svým návrhem uspěli, připravované projekty dalších tří letišť by se mohly rozšířit o navazující infrastrukturu, budování obchodních i výrobních zón nebo rozvoj cestovního ruchu. Více by se tak zapojily i firmy z dalších evropských zemí, což by vedlo ke komplexní podpoře místní ekonomiky.

Evropský požadavek, aby těžba dřeva nevedla k nadměrnému odlesňování nebo aby rozvojová země dřevo také zpracovávala a nevyvážela surové, je přínosný pro rozvoj místní ekonomiky. Foto: Shutterstock

CESTA VEDE PŘES BANKY

Další klíčový bod českého návrhu spočívá v tom, aby svůj postoj k jednotlivým projektům a zadávání zakázek sjednotily evropské instituce. Zástupkyně ředitele pro rozvojovou spolupráci ministerstva zahraničí Hana Volná upozorňuje, že klíčovou roli v jednotlivých projektech má Evropská investiční banka (EIB). Celý program Global Gateway funguje tak, že Brusel (přesněji Evropský fond pro udržitelný rozvoj +) poskytuje záruky. Počítá se s celkovým objemem záruk až 53 miliard eur do roku 2027. Na to se mají „nabalit“ prostředky evropských finančních a rozvojových institucí doplněné grantovým financováním. Na prvním místě tedy finance EIB, která navíc často spolupracuje s dalšími podobnými institucemi ve světě typu například Africké investiční banky.

Klíčovým předpokladem pro efektivní poskytování evropské rozvojové pomoci je tedy soulad na lince mezi Bruselem a Lucemburkem, kde sídlí EIB. Zdroje z evropských institucí potvrzují, že takový soulad zdaleka nebývá samozřejmostí.

BÝT RYCHLÍ I SROZUMITELNÍ

Češi zároveň navrhují zjednodušit a zrychlit veškeré administrativní procesy, které jsou s projekty v rámci Global Gateway spojené. Důležitá je také maximální transparentnost. V jednotlivých zemích, které jsou příjemci rozvojové pomoci, by měly banky a firmy najít podle Roberta Hrubého všechny informace i s potřebnou expertízou na jednom místě (One Stop Shop), podobné by to mělo být s poskytováním informací také v samotné Evropské unii.

Hana Volná dále poznamenává, jak důležité je, aby EU dokázala srozumitelně komunikovat se všemi aktéry rozvojové spolupráce. Příjemci pomoci mnohdy Evropanům vyčítají, že si kladou pro realizaci projektů různé podmínky. Ty ale ve skutečnosti přispívají k udržitelnosti projektů, která je v zájmu samotných rozvojových zemí. Přední odbornice na rozvojovou spolupráci z Černínského paláce to dokládá na příkladu udržitelného lesnictví, které patří k tématům, jimž EU věnuje velkou pozornost. Evropský požadavek, aby těžba dřeva nevedla k nadměrnému odlesňování nebo aby daná země dřevo také zpracovávala a nevyvážela surové, by přitom měl být jednoznačně přínosný pro rozvoj místní ekonomiky i ochranu místního životního prostředí.

ČESKÉ VAZBY V ZAMBII

Strategie Global Gateway se přirozeně týká i zemí, které jsou prioritní také pro českou rozvojovou spolupráci. Příkladem je Zambie, ve které Česko realizuje bilaterální i evropskou rozvojovou spolupráci se zaměřením na udržitelné hospodaření s přírodními zdroji. Toho se týká také vlajkový projekt evropské „Globální brány“ na vytvoření koridoru Lobito, který má propojit železnicí surovinová naleziště v Zambii a Konžské demokratické republice s angolským přístavem Lobito.

„Zambie klade důraz na rozvoj své infrastruktury, aby se stala regionálním dopravním a logistickým uzlem,“ napsal v článku pro Export.cz ekonomický diplomat v Lusace Milan Kalců. České firmy podle něj mohou přispět subdodávkami bezpečnostních technologií a stavebních strojů. Zambie je jedním z největších světových producentů mědi – suroviny, jejíž význam v době zelené transformace dál poroste. Mědi bude potřeba více pro obnovitelné zdroje energie, elektrické přenosové sítě nebo elektromobily.

LÁKADLA ČESKÝCH LETIŠŤ

Zatím není jisté, jestli se Česku podaří prosadit jako jeden z flagship projektů Global Gateway rekonstrukci dalších regionálních letišť v Senegalu, která ale podle Ilji Mazánka, obchodního ředitele Transconu, fakticky znamená dodávku celých nových letišť. O tom, že by takové rozšíření ambicí mělo příznivý efekt pro české firmy, Ilja Mazánek nepochybuje. Transcon, který má v Senegalu pobočku, by mohl nabídnout své know-how a znalost místního prostředí dalším potenciálním partnerům z evropských zemí.

Právě výstavba letišť může podle Ilji Mazánka nabízet největší synergické efekty pro další navazující projekty. To se ostatně projevilo v případě prvního dokončeného „českého letiště“ v senegalském St. Louis. „Přesně jak jsme předpokládali, zprovozněním letiště začíná v jeho okolí nový život, rostou tam hotely i fabriky,“ argumentuje obchodní ředitel Transconu.

Zájem o dodávky letišť od českých firem se navíc rýsuje i v dalších státech subsaharské Afriky. Další zemí na řadě může být Gabon, Transcon už podobně jako v případě Senegalu jedná o spolupráci s vizovickou firmou Koma Modular, v jejíž režii se na letištích staví z dodaných modulů letištní budovy. Zájem předběžně signalizovala také zmiňovaná Zambie, kde už Češi mají v rozvojové spolupráci na co navazovat.

JAN ŽIŽKA