Vysoká inflace ovlivňuje kupní sílu v Turecku, oslabování měny brzdí dovoz

Vysoká míra inflace zůstává jedním z nejpalčivějších problémů současného Turecka. Za rok 2023 dosáhla dle oficiálních statistik 64,8 %. Původní předpovědi centrální banky očekávaly, že vrchol nastane v létě 2024 s roční hodnotou na úrovni 70-75 % a následně měla inflace do konce roku klesnout na 36 %. Tento scénář se však nedaří zcela naplnit a rostoucí ceny nadále negativně ovlivňují životní úroveň obyvatelstva.

Ilustrace: Shutterstock

Turecko se i v průběhu letošního roku potýkalo s nadměrně rostoucí hladinou cen. Počátkem prosince Turecký statistický institut (TÜIK) oznámil roční míru inflace za měsíc listopad 2024 ve výši 48 %. Istanbulská obchodní komora oproti tomu uvádí 58 % a nezávislá instituce tureckých akademiků, ekonomů a vědců Inflation Research Group (ENAG) dokonce 87 %.

TŘIKRÁT VYŠŠÍ INFLACE NEŽ DŘÍV

Ještě v roce 2018, kdy země přecházela na prezidentský systém vládnutí, dosahovala dvanáctiměsíční průměrná míra inflace úrovně 16 % a roční míra inflace byla 20 %. V současnosti je tedy dvanáctiměsíční průměr inflace třikrát vyšší a roční míra inflace je více než dvojnásobná, což vede k postupnému zhoršování životní situace obyvatel. Tato nelichotivá bilance se proto uvádí jako jedna z hlavních příčin slabého výsledku vládnoucí strany AKP v komunálních volbách v březnu 2024.

Kvůli růstu cen základních životních potřeb od bydlení, přes zdravotní péči a potraviny až po vzdělávání se kupní síla značné části populace každým dnem snižuje. Podle údajů Konfederace tureckých odborových svazů (Türk-Iş) za září 2024 dosahovala minimální měsíční částka potřebná pro čtyřčlennou rodinu k pokrytí základních potřeb úrovně 64 595 lir (cca 43 500 Kč). Vzhledem k tomu, že mnoho zaměstnanců pobírá pouze oficiálně stanovenou minimální mzdu ve výši 17 002 lir (cca 11 500 Kč), má podle Türk-Iş potíže vyjít se svými příjmy přibližně 60 % turecké populace (tj. cca 50 milionů obyvatel).

CITELNÝ RŮST CEN POTRAVIN

Velkou zátěží je již jen samotné každoroční zdražování potravin, které nejvíce postihuje nízkopříjmové skupiny a skupiny s pevným příjmem. Podle statistiky TÜIK ohledně spotřebních výdajů pětina nejchudších obyvatel vynakládá na jídlo 36,6 % svých finančních prostředků a tento podíl pravděpodobně dále poroste. Dle odborového svazu Birleşik Kamu-Iş se ceny potravin zvýšily v listopadu o 6,9 % (což oproti říjnovým údajům naznačuje vzestupný trend) a za poslední rok již o 82 %.

Inflace omezuje spotřebu domácností, což se promítá do zpomalování hospodářského růstu, a to na předpokládaných 3,0 % za rok 2024 a na 2,6 % v roce 2025 (oproti výraznému růstu HDP v letech 2021-23, kdy dosahoval 11,5 %, 5,7 % a 4,5 %). V důsledku dalšího oslabování turecké měny pak dochází též k poklesu dovozu, což mohou pocítit i české exportní firmy.

NADĚJE NA (POMALÉ) ZLEPŠENÍ

Po období nestandardní vládní politiky z posledních dvou let se však Turecko vrací k tradičnějším a osvědčeným ekonomickým postupům, včetně omezování veřejných výdajů, Přísnější finanční podmínky a pokračující fiskální konsolidace vzbuzují naději na zlepšení sociální a ekonomické rovnováhy, nicméně zásadní výsledky se projeví spíše až v delším časovém horizontu.

Roman Seidl, ekonomický diplomat, Velvyslanectví ČR v Ankaře