Jak je to s loňským vládním rozhazováním? Důležitá je metodika pohledu a také přihlédnutí k inflaci

Český statistický úřad (ČSÚ) zveřejnil nejnovější verzi svých odhadů ohledně výsledků českých veřejných financí v uplynulých čtyřech letech. ČSÚ, stejně jako statistické úřady všech ostatních zemí Evropské unie, je povinen posílat tyto údaje každoročně na jaře a na podzim do Eurostatu k „notifikaci“, tedy k posouzení, jestli v nich nejsou nějaké kulišárny. Tyto pravidelné pololetní prověrky mají velký význam zejména ve světle šoku z manipulací, které byly před patnácti lety odhaleny v číslech vykutálených statistiků v Řecku.

Makroekonomové se obvykle zaměřují na hospodaření vládního sektoru jako celku, kam kromě vlády a různých státních fondů patří i všechny „místní vlády“, tedy kraje a obce (a také zdravotní pojišťovny, protože nakládají s penězi vybranými v rámci veřejného zdravotního pojištění). Celý tento vládní sektor dosáhl loni podle nových čísel ČSÚ deficit ve výši 288 miliard korun.

Česká média, politici a veřejnost ale mnohem víc sledují výsledky hospodaření samotné centrální vlády. A to výsledky nikoliv „aktuální“, které počítá ČSÚ a které jsou k dispozici jen čtvrtletně a s velkým zpožděním, nýbrž výsledky „pokladní“, které počítá ministerstvo financí na základě toků uvnitř státní pokladny a které jsou k dispozici měsíčně a ihned po skončení daného měsíce.

Aktuální údaje se od pokladních liší například tím, že se snaží umístit dané příjmy nebo výdaje do období, do kterého ekonomicky patří: sumu vydanou dejme tomu na platy úředníků za letošní prosinec vyplacenou v lednu příštího roku ČSÚ aktuálně započítá do státního rozpočtu letošního roku, kdežto ministerstvo financí tutéž sumu započítá až do pokladního plnění státního rozpočtu v lednu příštího roku. Z toho, jak jsou obě sady dat (aktuální versus pokladní) počítány a jak se od sebe liší, vzniká prostor pro různá mrzutá nedorozumění i politicky motivovaná záměrně nekorektní tvrzení.

Konkrétně se objevila výtka, že právě vydaná podzimní aktuální čísla ČSÚ ohledně loňského deficitu jsou – kvůli nižšímu odhadu inkasa daně ze zisku – oproti jarním horší: vláda prý na jaře uměle malovala situaci na růžovo. Takové upřesnění (nahoru nebo dolů) uvnitř roku konkrétně u inkasa daně ze zisku je ale v aktuálních číslech normální. K úplnému vyrovnání zaplacených záloh a skutečných daňových povinností týkajících se předchozího roku totiž dochází až během léta a podzimu aktuálního roku. Na jaře letošního roku tedy Finanční správa celkový skutečný objem výnosu z této daně připadající na předchozí rok ještě přesně neznala. Příjmy z daně ze zisku prošly v posledních dvou letech poměrně velkými výkyvy, takže výrazný rozsah nynější podzimní úpravy jarních odhadů je vcelku pochopitelný.

Další nejspíš ne úplně férová výtka se týká příjmu ze státem vlastněných firem. Eurostat totiž – a to už při letošní jarní notifikaci – české statistiky a potažmo vládu upozornil, že zhruba třicet miliard korun dividend přišlých ze státem vlastněných podniků (čti: z ČEZu) započítali do aktuálních příjmů loňského státního rozpočtu, ačkoliv tato část celkových dividend je „superdividendou“, a tedy ji započítat do rozpočtových příjmů nelze. V pozadí je poměrně filigránská statistická úvaha: zmíněná částka odpovídala zisku, který příslušná firma měla z finančních operací, nikoliv ze svého standardního podnikání. Nelze tedy vyloučit, že zahrnutí této části dividend do příjmů státního rozpočtu bylo z české strany opravdu pouhým opomenutím.

Naproti tomu třetí častá výtka už rozhodně tne do živého. Státní rozpočet v roce 2023 poskytl necelých dvacet miliard dotací do Státního fondu dopravní infrastruktury (SFDI) velmi nestandardně formou úvěru. Ten se do rozpočtových výdajů nepočítá, takže deficit rozpočtu za rok 2023 byl o danou částku uměle snížen (a o to vyšší by měl být v budoucích letech, kdy by SFDI měl úvěr splatit ze zrcadlově navýšených dotací).

Jenomže ČSÚ počítá deficit centrální vlády včetně státních fondů, takže z pohledu tohoto čísla není podstatný vztah mezi vládou a SFDI, nýbrž jen konečné výdaje SFDI. Rozdíl mezi aktuálním a hotovostním deficitem vlády je proto o oněch necelých dvacet miliard hlubší, a to v důsledku popsané rozpočtové machinace s využitím úvěru, za kterou by se možná nestyděli ani výše zmínění vykutálení Řekové.

Zkrátka srovnávání aktuálních a pokladních údajů o státním rozpočtu dává pramalý smysl, přičemž z ekonomického pohledu zachycují vládní hospodaření v daném roce lépe údaje aktuální. A tím se dostáváme k poslední výtce. Podle čerstvých aktuálních údajů ČSÚ saldo hospodaření Fialovy vlády v roce 2023 činilo 347 miliard korun, a bylo tedy o zhruba 2 miliardy vyšší než – ó běda! – saldo Babišovy vlády v prvním covidovém roce 2020.

Tady je ale třeba si uvědomit, že v mezidobí v české ekonomice prudce narostla cenová hladina a mírně se zvětšil i výkon ekonomiky. Vlivu těchto změn se zbavíme, pokud budeme namísto prostého deficitu sledovat jeho podíl na HDP: deficit v roce 2020 činil téměř 6 procent, kdežto ten loňský méně než 5 procent. K rozpočtové politice nynější vlády v roce 2023 tedy sice můžeme mít lecjakou výhradu, ale tvrzení, že zatnula do veřejné kasy větší sekeru než předchozí vláda v roce 2020, je zcela mimo ekonomickou realitu.

Michal Skořepa