Makroobezřetnostní politika v zemích eurozóny a mimo ni ( – Euro a my)

Pokračování našeho seriálu „Euro a my“ jsme tentokráte zaměřili na oblast makroobezřetnostní politiky eurokandidátské země, jež je vedle měnové a fiskální neméně důležitou součástí hospodářské politiky. V tomto díle se nejprve pokusíme čtenářům stručně přiblížit základní parametry makroobezřetnostní politiky a její význam. Následně pak nastíníme hlavní změny ve fungování makroobezřetnostní politiky po vstupu země do eurozóny.

21. století přineslo zrod makroobezřetnostní politiky. Myšlenkovým jádrem se na počátku nového milénia stala Banka pro mezinárodní platby (BIS) se sídlem v Basileji. Pád investiční banky Lehman Brothers v roce 2008 a následná globální finanční krize a její důsledky potvrdily poznání, že samotný výkon dohledu nad jednotlivými bankami nemusí zajistit stabilitu bankovního a finančního systému jako celku.^[1] Toto poznání umocněné dluhovou krizí některých evropských zemí v letech 2010–2013 vedlo k vytvoření Evropské rady pro systémová rizika (ESRB)^[2] s mandátem dohlížet nad finančním systémem EU jako celku a přispívat k prevenci a zmírňování systémových rizik v EU. K zakotvení legislativních základů makroobezřetnostní politiky (MaP) v kapitálové regulaci bank^[3] (CRD/CRR) došlo na evropské úrovni v roce 2014, přičemž v praktické rovině bylo viditelným počinem vydání „Příručky ESRB k provádění MaP v bankovním sektoru“^[4]. MaP v jednotlivých zemích EU vykonává příslušný vnitrostátní orgán, nejčastěji centrální banka.^[5] V ČR je takovým orgánem Česká národní banka.^[6]

Důležitým milníkem zejména pro země platící eurem, který jen nepřímo souvisí s rozvojem MaP, bylo rovněž vytvoření bankovní unie. Ta vznikla s cílem posílit dlouhodobou finanční stabilitu, tedy aby byl bankovní sektor v celé eurozóně i v zemích EU, které k ní přistoupí, stabilní, bezpečný a spolehlivý díky jednotné regulaci a minimu vnitřních bariér. Takto její vznik odůvodnila sama Evropská rada. Je možné ji však chápat jako určitou pragmatickou institucionální reakci eurozóny na dluhovou krizi a provázanost jejích bank a vládních dluhů i reakcí na události po globální finanční krizi. Bankovní unie by měla ve své finální fázi stát na třech pilířích, z nichž (i) jednotný mechanismus dohledu a (ii) jednotný mechanismus pro řešení krizí již jsou funkční a (iii) evropský systém pojištění vkladů je prozatím ve stadiu diskusí a dohoda o jeho konečné podobě dosud není na dohled. Vstoupit do bankovní unie může i země EU, která není členem eurozóny, a to i když nejedná o brzkém vstupu do eurozóny. Členská země EU se však nemůže stát součástí eurozóny bez toho, aby vstoupila do bankovní unie. Podstatnou otázkou však je, v jaké fázi přesně má přistoupení nastat, resp. kdy nejpozději k němu musí dojít. Ale tomuto tématu jsme se věnovali v díle „Euro a my: ERM II a vstup do bankovní unie“…

MaP si již vybudovala pevné místo mezi ostatními hospodářskými politikami jak na evropské, tak i na jednotlivých národních úrovních. Pod MaP si lze představit uplatňování nástrojů, jejichž cílem je snížit zranitelnost (resp. zvýšit odolnost) finančního systému, a to prostřednictvím omezování vzniku rizik, která mohou pro systém jako celek vytvářet jednotlivé finanční instituce nebo jejich vzájemné vazby. Tím MaP zajišťuje stabilitu finančního systému, která patří mezi předpoklady úspěšného dlouhodobého vývoje ekonomiky. MaP vhodně doplňuje národní fiskální i měnovou politiku – ať již ji provádí ECB pro země eurozóny, nebo národní centrální banky – zvláště pak v situacích, kdy působení těchto dvou politik zakládá nebo zvyšuje rizika pro finanční stabilitu. MaP je nejaktivnější právě v době, kdy tyto politiky nejsou či nemohou být z různých důvodů optimálně zkoordinované a pro danou zemi jsou z pohledu rizik pro finanční stabilitu nastaveny suboptimálně. Zatímco kombinace příliš uvolněné (expanzivní) či příliš dlouhou dobu uvolněné měnové a fiskální politiky může vést k předlužování ekonomických subjektů a cenovým bublinám na trzích aktiv, příliš přísné (restriktivní) či delší dobu přísné politiky podvazují hospodářský růst a mohou vést až k nežádoucímu selhávání ekonomických subjektů.

MaP eurokandidátské země může vstupem do eurozóny nabýt na významu. Současná eurozóna nenaplňuje ideálně parametry optimální měnové zóny, jak o ní přemýšlel její duchovní otec Robert Mundell a jeho žáci.^[7] Riziko suboptimálního nastavení měnové politiky tak může být vyšší. Jinými slovy to znamená, že nastavení měnové politiky ECB nemusí z hlediska rizik pro finanční stabilitu zcela vyhovovat všem zemím eurozóny. Důvodem stojícím za neoptimalitou eurozóny jako měnové oblasti je rozdílná struktura jejích dílčích ekonomik, a tak hospodářský cyklus není mezi nimi ideálně sladěn (v rámci určitých skupin zemí je sladění vyšší, např. u průmyslových zemí eurozóny). Je to v určitém smyslu logické, protože s rostoucím počtem zemí měnové unie roste pravděpodobnost výraznějších rozdílů mezi zeměmi. Méně sladěný hospodářský cyklus a reakce na tzv. asymetrické šoky (pro jednu ekonomiku je šok pozitivní, pro jinou negativní) ztěžuje provádění měnové politiky ECB, byť ta je nastavována ne podle dat z individuálních členských zemí, ale souhrnně za eurozónu jako celek. Pro zmírnění dopadů asymetrických šoků na členskou zemi eurozóny a korigování negativních vedlejších účinků z nastavení společné měnové politiky může poměrně významnou roli sehrát fiskální politika členské země eurozóny. Vedle ní však může zmírnění dopadů napomoci MaP, která možné suboptimální nastavení měnové politiky může zmírnit vhodným nastavením svých nástrojů.

A jaké nástroje má MaP k dispozici? První skupinu tvoří nástroje upravené evropskou legislativou, kam spadají především makroobezřetnostní kapitálové rezervy. Druhou skupinu tvoří nástroje upravené národní legislativou jednotlivých zemí^[8], kam spadají například horní hranice úvěrových ukazatelů pro hypoteční úvěry^[9]. Pojďme si je krátce připomenout.

Mezi makroobezřetnostní kapitálové nástroje spadají čtyři, resp. pět typů kapitálových rezerv^[10] (Schéma 1). Bezpečnostní kapitálová rezerva (CCoB) slouží obecně k uchování kapitálu bank pro krytí obtížně měřitelných a identifikovatelných rizik. Další je proticyklická kapitálová rezerva (CCyB), která slouží k omezení systémových rizik vznikajících v růstové fázi finančního cyklu. Stanoví se v období, kdy banky přijímají do svých bilancí zvýšený objem úvěrových rizik, a plně se obvykle uvolňuje až při vzniku významných úvěrových ztrát. K omezení systémových rizik dlouhodobější strukturální povahy slouží kapitálová rezerva ke krytí systémového rizika (SyRB). Ta může být stanovena plošně či sektorově a uvolňuje se v závislosti na úrovni identifikovaných strukturálních rizik. K omezení rizika morálního hazardu a potíží bank, které jsou pro danou ekonomiku systémově významné, slouží kapitálová rezerva pro jiné systémové významné instituce (O-SII). V případě určení banky jako globální systémově významné instituce slouží k omezení podobných rizik kapitálová rezerva pro globální systémově významnou instituci (G-SII). Obě tyto rezervy se nastavují individuálně a mění se změnou významnosti banky ve finančním systému (fúze, akvizice, silný růst/pokles tržního podílu). Při stanovení obou těchto rezerv se po bance vyžaduje udržovat „pouze“ tu vyšší z nich.

Schéma 1 – Struktura kapitálových požadavků dle evropské legislativy

Pozn.: Kombinovaná kapitálová rezerva obecně vyjadřuje součet kapitálových rezerv požadovaný po dané bance. CCyB a CCoB se nastavují plošně. SyRB se může nastavit plošně nebo na část bankovního sektoru. O-SII, G-SII a Pilíř 2 se nastavují individuálně.

Jak jsou na tom země EU s používáním rezerv v současné době? Určitá heterogenita v užívání je patrná, ať už pramení z rozdílů ve struktuře finančních sektorů, ve vývoji finančních cyklů či preferenci užívání jiných makroobezřetnostních nástrojů. K červnu 2024 se pohybovala celková výše kapitálových rezerv (tzv. kombinovaná kapitálová rezerva) požadovaná po bankách napříč zeměmi EU mezi 2,5 % a 8,5 % (Graf 1). Minimální požadavek na rezervy ve výši 2,5 %, odpovídající udržování „pouze“ CCoB, připadá na systémově nevýznamné banky z devíti zemí. Nejnižší rezervy jsou stanoveny v Portugalsku, následovaném Řeckem a Španělskem. Naopak nejvyšší kapitálové rezervy 8,5 % udržují banky v Bulharsku a Švédsku, následované 8 % v Dánsku a Chorvatsku. Všechny země mají nastavenou sazbu O-SII, čtyři potom G-SII. V osmi zemích nebyla k červnu 2024 nastavena kladná sazba tzv. uvolnitelných rezerv^[11] (CCyB nebo SyRB).

Graf 1 – Kapitálové rezervy v zemích EU
(jednotlivé rezervy v p.b., kombinovaná kapitálová rezerva v %; k 30. 6. 2024)

Pozn: Sloupce vyjadřují maximální výši sazby vybrané rezervy, kterou daná země nastavila. Min kombinovaná kapitálová rezerva vyjadřuje minimální hodnotu součtu sazeb rezerv, která je v dané zemi po vybraných bankách požadovaná. Max kombinovaná kapitálová rezerva vyjadřuje maximální hodnotu součtu sazeb rezerv, která je v dané zemi po vybraných bankách požadovaná. Výše požadované sazby pro jednotlivé banky se pohybuje podle systémové významnosti v pásmu min a max hodnoty. V případě nastavení současně sazby G-SII a O-SII se po bance požaduje "pouze" ta vyšší z nich, nikoliv obě. SyRB v tomto grafu nezahrnuje tzv. sektorovou SyRB.
Zdroj: ESRB

Mezi další nástroje používané v rámci společné evropské legislativy, které je možné použít za účelem omezení makroobezřetnostního či systémového rizika, patří sektorová kapitálová rezerva ke krytí systémového rizika (sSyRB) či aplikace přísnějších obezřetnostních požadavků např. na rizikové váhy, vlastní kapitál či likviditu.^[12] Země obecně volí k pokrytí rizik, která se v systému neprojevují plošně, ale týkají se pouze určitého typu expozic, přísnější požadavek na úroveň rizikových vah nebo sSyRB. Nejčastěji se přitom jedná o systémová rizika expozic zajištěných obytnou nebo komerční nemovitostí (Graf 2).

Graf 2 – Další makroobezřetnostní nástroje nastavené zeměmi EU podle evropské legislativy
(k 30.6.2024)

Pozn.: Sloupec informuje, zda k danému dni byl nástroj v dané zemi aplikován. sSyRB je sektorová kapitálová rezerva ke krytí systémového rizika. RV je riziková váha. "Jiné" vyjadřuje expozice jiné než ty zajištěné nemovitostí. Nemovitostmi se myslí obytné a/nebo komerční.
Zdroj: ESRB

Poměrně hojně užívanými makroobezřetnostními nástroji v zemích eurozóny i u eurokandidátů jsou horní hranice úvěrových ukazatelů hypotečních úvěrů (Graf 3). Mezi ně patří ukazatel LTV (výše úvěru k hodnotě zajištění, loan-to-value), LTI (výše úvěru k příjmům žadatele, loan-to-income), DSTI (výše dluhové služby k příjmům žadatele, debt service-to-income) nebo DTI (výše celkového zadlužení k příjmům žadatele, debt-to-income). Požadavky na horní hranice těchto ukazatelů zařadila mezi makroobezřetnostní nástroje ESRB.^[13] Jde o nástroje používané nad rámec nástrojů obsažených ve směrnici CRD, přičemž každá země EU si může pravidla pro jejich užívání nastavit dle uvážení v rámci své národní legislativy.^[14] Zaměřují se na systémová rizika spojená s trhem obytných nemovitostí a úvěry na financování bydlení domácností, přičemž země napříč celou EU se tímto rizikem poměrně významně zabývají. Je to dáno skutečností, že tyto úvěry tvoří v řadě zemí rozhodující úvěrové portfolio bankovního sektoru.

Graf 3 – Makroobezřetnostní nástroje k omezení spotřebitelských úvěrů zajištěných obytnou nemovitostí

Pozn.: Sloupce ukazují typy nástrojů, které jednotlivé země od roku 2013 použily nebo plánují použít v nejbližší době. Mezi "Jiná omezení" patří omezení délky splatnosti úvěru či test citlivosti domácnosti na nárůst úrokové sazby.
Zdroj: ESRB

Jak je to tedy s prováděním MaP, pokud je země vně či uvnitř eurozóny, resp. bankovní unie?^[15] Bez ohledu na to, zda je či není země součástí bankovní unie, může její příslušný vnitrostátní orgán bankám stanovit kapitálové rezervy či použít jakékoli další výše zmíněné nástroje zaměřené na řešení systémových nebo makroobezřetnostních rizik. Shodné jsou pro všechny země i různé vykazovací a informační povinnosti či schvalovací procesy dané evropskou legislativou, ať se to týká vztahu vůči ESRB, Evropské komisi, dalším nadnárodním institucím či vůči sobě navzájem. Příslušné vnitrostátní orgány napříč všemi zeměmi EU spolupracují, přičemž jejich zástupci se „na půdě ESRB“ několikrát ročně scházejí, aby diskutovali a vyhodnotili rizika pro finanční stabilitu na úrovni EU. V případě zjištění systémových rizik pro finanční stabilitu v jednotlivých zemích nebo ve finančním systému celé EU může ESRB jednotlivým členským zemím či celé EU vydávat doporučení^[16] či varování^[17], přičemž očekává odpovídající politickou reakci. V tomto ohledu se působnost orgánů vykonávajících MaP v zemi uvnitř či vně bankovní unie, resp. eurozóny neliší.

Země uvnitř bankovní unie jsou povinny před rozhodnutím o nastavení některého makroobezřetnostní nástroje podle CRR/CRD oznámit tento svůj záměr ECB jako instituci bankovní unie vykonávající obezřetnostní dohled nad významnými úvěrovými institucemi v eurozóně a zvážit její případné námitky. Tato vyžádaná spolupráce mezi orgány vykonávajícími mikroobezřetnostní a makroobezřetnostní politiku ovšem nepředstavuje pro eurokandidáta příliš velkou změnu. Obdobně se postupuje i v ČNB. Dříve než bankovní rada ČNB rozhodne o nastavení makroobezřetnostního nástroje, probíhá na půdě ČNB výměna informací a konzultace mezi sekcemi dohledu a finanční stability. Velmi důležitá je přitom diskuse o tom, zda identifikované systémové riziko není již některým stávajícím opatřením omezováno nebo zda je navržené opatření nejvhodnější. Hlavním důvodem je dosažení maximální efektivnosti a účinnosti obezřetnostních politik, což obecně platí jak pro země vně, tak uvnitř eurozóny.

Pro představu je možné si to vysvětlit na příkladu nastavení kapitálové rezervy a tzv. Pilíře 2 (Schéma 1). Před rozhodnutím o nastavení kapitálové rezervy přihlíží ČNB k tomu, do jaké míry jsou systémová rizika kryta kapitálem bank v Pilíři 1 a dále v Pilíři 2. Výši Pilíře 2 stanovuje mikroobezřetnostní dohled ČNB. V případě vstupu ČR do bankovní unie by mikroobezřetnostní dohled nad rozhodující částí domácího bankovního sektoru převzala ECB a ta by nově nastavovala kapitálové požadavky Pilíře 2 tzv. významným bankám.^[18] ČNB by tak v MaP vstoupila do přímé interakce s ECB. Dohled ČNB by nadále stanovoval kapitálový požadavek Pilíře 2 pro domácí banky s nízkým stupněm systémové významnosti a dosavadní úzká součinnost uvnitř ČNB v oblasti mikroobezřetnostní a makroobezřetnostní politiky by nadále pokračovala.

V členských zemích bankovní unie může ECB měnit nastavení MaP.^[19] ECB může nastavit vyšší požadavky na kapitálové rezervy či přísnější opatření zaměřená na řešení systémových nebo makroobezřetnostních rizik podle CRR/CRD, než jaké v danou chvíli uplatňuje příslušný vnitrostátní orgán. Za přijímání makroobezřetnostních rozhodnutí odpovídá Rada guvernérů ECB. Nastavení makroobezřetnostních nástrojů upravených národní legislativou ECB měnit nemůže, což primárně platí pro nastavení požadavků na úvěrové ukazatele. Jinými slovy, ECB může členům bankovní unie zpřísnit některá nastavení makroobezřetnostní politiky, nemůže je však uvolnit.

K potenciálnímu „konfliktu“ by mezi vnitrostátním orgánem a ECB dojít nemělo, neboť obecný cíl je společný: stabilní finanční systém. To, že může ECB nastavit přísnější MaP u člena bankovní unie, samozřejmě neznamená, že to stylem „o nás bez nás“ udělá a např. by tak konkurenčně znevýhodnila úvěrové instituce v dané zemi. Za prvé, žádné opatření, návrh a politika ECB nesmí přímo ani nepřímo znevýhodňovat kterýkoliv členský stát. Za druhé, ECB musí s vnitrostátním orgánem v dobré víře úzce spolupracovat, vyměňovat si s ním informace, vzít v úvahu zvláštnosti finančního systému, hospodářskou situaci a hospodářský a finanční cyklus v dané zemi či její části a před přijetím rozhodnutí řádně zvážit případné námitky vnitrostátního orgánu. Za třetí, navrhnout ECB jednat může sám vnitrostátní orgán, pokud má potřebu řešit nějakou specifickou situaci finančního systému a hospodářství ve své zemi.

A jak je to v eurozóně se zohledňováním aspektů finanční stability při měnověpolitických úvahách? Jak zmiňuje ECB ve své strategii, její měnová politika zohledňuje finanční stabilitu a nastavení MaP. Finanční stabilita je předpokladem cenové stability a naopak, přičemž měnová politika a MaP fungují prostřednictvím společných transmisních kanálů a prostor pro interakci politik je poměrně široký. ECB však současně dodává, že její měnová politika není a nemůže být zodpovědná za zajištění finanční stability v každé jedné členské zemi. Při zajišťování finanční stability jsou první linií obrany MaP a mikroobezřetnostní dohled. ECB sleduje rizika pro finanční stabilitu eurozóny jako celku^[20] a nemůže při nastavení měnové politiky zohledňovat finanční cyklus a situaci v oblasti finanční stability jen jedné konkrétní země. Finanční cykly napříč zeměmi eurozóny nejsou z různých důvodů plně synchronní a stejnorodá v nich nebývají v čase ani rizika pro finanční stabilitu. Jinými slovy, ECB neprovádí systematickou politiku „opírání se proti větru“ či „s větrem“, kdy se měnová politika systematicky zpřísňuje, když se hromadí systémová rizika pro finanční stabilitu nebo systematicky uvolňuje, když se systémové riziko naplní. Řídí se tzv. flexibilním přístupem. Při rozhodování o nastavení měnové politiky zohledňuje rizika pro finanční stabilitu, kdykoliv je to relevantní pro zajištění, resp. udržení střednědobé cenové stability eurozóny (hrozba významného narušení transmisního mechanismu měnové politiky^[21]).

A co to znamená v praktické rovině? Při zasedání má Rada guvernérů ECB k dispozici sadu finančních ukazatelů a analýz, prostřednictvím kterých se vyhodnocuje riziko zranitelnosti finančního systému eurozóny a jejich důsledky pro vývoj ekonomiky a inflace v eurozóně na střednědobém horizontu. Vedle toho se diskutuje a vyhodnocuje, do jaké míry nastavení MaP a mikroobezřetnostní dohled napříč zeměmi eurozóny zjištěná rizika zmírňují či mohou zmírnit. I v ČNB se při rozhodování o nastavení měnové politiky diskutuje a vyhodnocuje finanční cyklus a potenciální narůstání zranitelností, primárně však ve finančním systému ČR. Vedle série finančních ukazatelů a analýz má bankovní rada k dispozici rovněž stanovisko sekce finanční stability, které se zabývá krátkodobými až střednědobými důsledky nastavení měnové politiky ČNB z pohledu rizik pro finanční stabilitu. A funguje to i opačně. Sekce měnová poskytuje stanovisko z pohledu rizik pro cenovou stabilitu při rozhodování o nastavení MaP ČNB. Vstupem do eurozóny by tomu tak v tomto rozsahu nebylo. Finanční stabilita v ČR a fáze jejího finančního cyklu by byly brány v potaz v širším kontextu vývoje v eurozóně. Lze se proto domnívat, že za určitých okolností by mohlo nastavení měnové politiky ECB riziko nárůstu zranitelnosti finančního systému ČR i zakládat. Na to by však ČNB prostřednictvím MaP zcela určitě reagovala.

Jak lze vše shrnout? Jak víme, ECB nastavuje své měnověpolitické nástroje na základě souhrnných dat za eurozónu, členské země pak prostřednictvím ostatních politik svůj národohospodářský mix individuálně nastavují, aby vhodně reagoval na vývoj jejich ekonomik. Se vstupem země do eurozóny a bankovní unie je logickým vyústěním to, že národní MaP bude s fungováním eurozóny úzce provázaná, ale zachová si suverenitu v nastavování MaP nástrojů. To umožní, podobně jako je tomu u politiky fiskální, reagovat na možné dopady rozdílných či protichůdných faktorů (asymetrických šoků) působících na jednotlivou členskou zemi nebo na určité suboptimální nastavení společné měnové politiky.^[22] V některém z dalších dílů našeho seriálu se proto blíže zaměříme na hlavní důvody rozdílného používání makroobezřetnostních nástrojů napříč jednotlivými členskými zeměmi eurozóny.

Libor Holub – Česká národní banka (libor.holub@cnb.cz), Luboš Komárek – Česká národní banka (lubos.komarek@cnb.cz) a Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy, kde přednáší kurzy European Economic Integration a European Economic Policies, a Zlatuše Komárková – Česká národní banka (zlatuse.komarkova@cnb.cz). Názory v příspěvku jsou autorů a nemusí odrážet oficiální pozici České národní banky.

Literatura:

ČNB (2020): Strategie makroobezřetnostní politiky ČNB.

ECB (2024): Financial Stability Review.

ESRB (2018): The ESRB handbook on operationalising macroprudential policy in the banking sector.

Komárek, L. (2024): Euro a my: několik poznámek ke čtvrtstoletí eurozóny, čnBlog 12. 3. 2024.

Komárek, L. (2024): Euro a my: ERM II a vstup do bankovní unie. čnBlog 13. 6. 2024.

---

^[1] Část 6.2 ve Stanovisku Evropského hospodářského a sociálního výboru ke Zprávě de Larosierovy skupiny, Evropská komise (2012): High-level Expert Group on reforming the structure of the EU banking sector.

^[2] Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1092/2010 o makroobezřetnostním dohledu nad finančním systémem na úrovni Evropské unie a o zřízení Evropské rady pro systémová rizika.

^[3] Bankovní sektor finančnímu systému napříč zeměmi EU dominuje, nicméně s ohledem na významnou roli nebankovních finančních institucí v některých zemích EU se v poslední době rozvíjí MaP i v této části finančního systému, zejména v oblasti systémových rizik investičních fondů.

^[4] The ESRB handbook on operationalising macroprudential policy in the banking sector.

^[5] Většinou je provádění makroobezřetnostní politiky na národní úrovni svěřeno centrální bance. Jsou však i případy, kdy o nich rozhoduje jiná vnitrostátní instituce či ministerstvo financí. Lze se v této souvislosti rovněž setkat s označením „designated authority“, který označuje pravomoc vnitrostátní instituce stanovovat sazby kapitálových rezerv (např. CCyB), viz článek 136 směrnice 2013/36/EU).

^[6] Strategie makroobezřetnostní politiky ČNB.

^[7] Viz Euro a my: několik poznámek ke čtvrtstoletí eurozóny.

^[8] Země užívají i jiné makroobezřetnostní nástroje pod národní legislativou, často v oblasti likviditního rizika.

^[9] Hypotečním úvěrem se myslí spotřebitelský úvěr zajištěný obytnou nemovitostí.

^[10] Kapitola 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky.

^[11] Výši nastavených sazeb CCyB a SyRB má pověřený vnitrostátní orgán povinnost pravidelně vyhodnocovat. Při značném zhoršení ekonomické situace a vzniku významných neočekávaných ztrát v bankovním sektoru může tyto dvě rezervy zcela uvolnit, aby podpořil plynulé úvěrování reálné ekonomiky.

^[12] Článek 458 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky.

^[13] Doporučení ESRB o průběžných cílech a nástrojích makroobezřetnostní politiky (ESRB/2013/1).

^[14] V ČR jsou pravidla upravena zákonem o ČNB 6/1993 v § 45a až c a vyhláškou č. 399 o úvěrových ukazatelích. V rámci poslední revize účinnosti makroobezřetnostního rámce EU bylo doporučeno zahrnout jejich využití do legislativy EU, přičemž budoucí zakotvení ukazatelů v legislativě EU by mělo být v obecné rovině a nemělo by vést k zásadní změně národní právní úpravy.

^[15] Země uvnitř eurozóny je zároveň součástí bankovní unie, tedy mikroobezřetnostní dohled nad významnými bankami působícími v této zemi provádí ECB. Nicméně země EU může vstoupit do bankovní unie, aniž by její měnou bylo euro, viz Euro a my: ERM II a vstup do bankovní unie. V takovém případě vykonává mikroobezřetnostní dohled nad významnými institucemi v této zemi rovněž ECB.

^[16] https://www.esrb.europa.eu/mppa/recommendations/html/index.en.html.

^[17] https://www.esrb.europa.eu/mppa/warnings/html/index.en.html.

^[18] Do skupiny významných bank se řadí ty obchodní banky působící v zemi eurokandidáta, jež naplňují kritéria velikosti, hospodářského významu, přeshraniční činnosti či aktivity, čerpání minulé přímé finanční pomoci z veřejných prostředků a národního významu. Článek 6 nařízení Rady (EU) č. 1024/2013, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi.

^[19] Článek 5 nařízení Rady (EU) č. 1024/2013, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi.

^[20] Např. viz Financial Stability Review.

^[21] K narušení transmisního mechanismu měnové politiky obvykle dochází při finančních krizích, kterým předchází delší období finančních nerovnováh spojených s nárůstem zranitelností ekonomických subjektů napříč finančním trhem. Předcházení systémovým krizím by zejména pomocí zvyšování odolnosti finančního sektoru měly zajistit MaP, politika dohledu a optimálně nastavený regulatorní rámec pro finanční instituce. Nicméně ty mají v různých fázích cyklu svá omezení. Za všechny uveďme nedokončený makroobezřetnostní rámec pro nebankovní finanční zprostředkovatele.

^[22] Na provádění MaP, ale i dalších hospodářských politik pak může mít vliv i skutečnost, že vstupem do eurozóny přechází země na používání společné rezervní měny, což pravděpodobně povede k určitému přizpůsobení finančního systému i jednotlivých finančních institucí v zemi eurokandidáta.