Zpomalení růstu dlouhodobého potenciálu české ekonomiky

 

ZPRÁVA O MĚNOVÉ POLITICE | LÉTO 2024 (příloha)
(autoři: Barbara Livorová, Ondřej Michálek, Karel Musil, Adam Ruschka a Matěj Šarboch)

Česká ekonomika prošla v průběhu posledních několika let značnými otřesy. Ty ji vychýlily z rovnováhy, do které se nyní postupně navrací. Jedná se však – pokud jde o střednědobou hospodářskou dynamiku – o návrat zpět na trajektorii, se kterou dosud pracoval modelový aparát ČNB, tedy k dlouhodobému růstu potenciálního produktu o 3 % ročně? Tato analýza uvádí několik důvodů, proč je tento růst v posledních letech o něco pomalejší.

Vývoj za posledních 25 let

Česká ekonomika prošla za posledních 25 let mnoha strukturálními změnami, které byly v mnoha případech reakcí na citelné ekonomické otřesy. Těmi byla například světová finanční a ekonomická krize po roce 2008 nebo pandemie covidu. Abychom dokázali přesně identifikovat veškeré strukturální zlomy v domácí ekonomice, analyzovali jsme soubor téměř třiceti časových řad z oblasti reálné ekonomiky a trhu práce.^[1] Graf 1 ukazuje četnost těchto strukturálních ekonomických změn v jednotlivých letech a zároveň naznačuje, že v určitých obdobích se jich koncentrovalo více než v letech jiných. Taková období „velkých“ strukturálních zlomů jsme od roku 2003 identifikovali nejméně čtyři a většinou se shodují s významnými politickými a ekonomickými událostmi.

Graf 1 – Česká ekonomika prošla nejméně čtyřmi obdobími zásadních strukturálních zlomů
četnost strukturálních zlomů, výpočet: ČNB

První zlom v časových řadách se objevuje těsně před vstupem České republiky do Evropské unie v roce 2004. Toto období bylo charakterizováno svižným ekonomickým růstem především díky vysokým přebytkům zahraničního obchodu, které odrážely rozmach volného pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu. Druhý identifikovaný zlom spadá do období kolem vypuknutí světové finanční a ekonomické krize v roce 2008, kdy světové ekonomiky (včetně české) čelily výrazným propadům HDP a následně zůstal hospodářský růst utlumený. Další strukturální zlom je identifikován v roce 2016. Ten nemá bezprostřední ekonomické nebo politické příčiny. Ukazuje se však – z hlediska závěrů analýzy prezentované níže – jako klíčový. Poslední identifikovaný velký zlom nastal na začátku roku 2020 v návaznosti na propuknuvší covidovou pandemii. Po ní přicházely další významné šoky, jako byla energetická krize, ruská válečná agrese na Ukrajině a poté také epizoda vysoké inflace. Pro bližší výzkum období po roce 2020, respektive případných strukturálních zlomů v dlouhodobých trendech v posledních letech zatím nemáme dostatečný časový odstup. Pro lepší pochopení současné makroekonomické situace je nicméně užitečné porozumět tomu, kde se nacházela rovnováha české ekonomiky před vypuknutím pandemie, tedy v období počínajícím změnami identifikovanými kolem roku 2016.

Změny v trendech kolem roku 2016

Prvním zajímavým úhlem pohledu na změny kolem roku 2016 je vývoj z hlediska odvětví. Po roce 2016 dochází k faktické stagnaci produkce v průmyslu, tedy v do té doby páteřním odvětví české ekonomiky (Graf 2). Růst průmyslové výroby táhne prakticky jen šířeji definovaný automobilový průmysl. Dokonce i samotná výroba automobilů narazila okolo roku 2016 na výkonnostní strop. V Česku od té doby roste pouze výroba automobilových součástek, komponent a náhradních dílů, které se následně vyvážejí do zahraničí. Stagnace domácí průmyslové produkce se odrazila (na rozdíl od Polska) v zastavení růstu tržního podílu českých vývozců v Německu, které je českým největším obchodním partnerem. Tamní ekonomika je navíc stěžejním odbytištěm našeho automobilového průmyslu.^[2]

Graf 2 – Růst české průmyslové produkce táhne jen odvětví automobilů
index (únor 2022 = 100), stálé ceny, sezonně očištěno, pramen: ČSÚ, výpočet: ČNB

Vývoj produkce v průmyslu se odráží i ve vývoji hrubé přidané hodnoty^[3] tohoto sektoru. Její růst postupně zpomaluje, ovšem patrnější jsou změny v trendu podílu hrubé přidané hodnoty průmyslu na celkové hrubé přidané hodnotě. Tento podíl setrvale rostl z 16 % na konci 90. let minulého století na přibližně 27 % v roce 2016, od té doby zhruba stagnuje (Graf 3). Naproti tomu vývoj ve službách je opačný. Od roku 2016 se výrazně zrychlil růst jejich přidané hodnoty a jejich podíl na celkové hrubé přidané hodnotě po přibližně dvacetileté stagnaci míří vzhůru. Podobný obrázek ukazuje i pohled na roční počet odpracovaných hodin (Graf 4). Jejich absolutní počet v průmyslu i jejich podíl na celku dlouhodobě mírně klesá, zatímco ve službách absolutně mírně roste, byť jejich podíl na celku stagnuje.

Graf 3 – Převaha služeb nad průmyslem se od roku 2016 zvyšuje
podíly na hrubé přidané hodnotě v %, srovnatelné ceny roku 2020, sezonně očištěno, pramen: ČSÚ, výpočet: ČNB

Graf 4 – Podíl odpracovaných hodin na celku se v průmyslu snižuje, ve službách stagnuje
podíly na odpracovaných hodinách v %, sezonně očištěno, pramen: ČSÚ, výpočet: ČNB

Růstový model české ekonomiky založený na výkonném průmyslu, který byl do té doby výrazným hybatelem konvergence české ekonomiky, se od roku 2016 zjevně vyčerpává. Vše probíhalo v podmínkách přehřátého trhu práce a na české poměry vysokého nominálního (ale i reálného) mzdového růstu. Zvyšování kupní síly domácností zesilovalo již tak robustní růst jejich spotřeby, který šel ruku v ruce s rozmachem odvětví služeb. To udržovalo celkovou hospodářskou dynamiku na silných hodnotách navzdory stagnujícímu průmyslu. Expandující spotřeba domácností, rostoucí význam služeb i vyčerpaný trh práce byly pozorovány na pozadí přibližování české ekonomiky k vyspělým západoevropským ekonomikám. Z dat je nicméně zřejmé, že v posledních letech došlo ke zpomalení konvergence k vyspělým ekonomikám, zejména v porovnání s Polskem (Graf 5). Růstová fáze ekonomického cyklu, která byla společná pro většinu zemí Evropy, tak v případě české ekonomiky nebyla spojena se zlepšováním dlouhodobého trendu. Ten naopak dále zpomaloval svůj růst (Graf 6).

Graf 5 – Konvergence české ekonomiky k průměru EU po roce 2016 zvolnila
v % reálného HDP per capita oproti průměru EU (100), sezonně očištěno, pramen: Eurostat, výpočet: ČNB

Graf 6 – Dlouhodobý trend zpomaloval i přes expanzivní fázi hospodářského cyklu
meziroční změny v %, srovnatelné ceny roku 2020, sezonně očištěno, pramen: ČSÚ, výpočet: ČNB

Nominální kurz koruny k euru před světovou finanční a hospodářskou krizí rychle posiloval, následně však tempo jeho zhodnocování významně zpomalilo, což bylo ovlivněno i kurzovým závazkem ČNB. Obdobný vývoj byl pozorován i u reálného kurzu, který zohledňuje vývoj domácích i zahraničních spotřebitelských cen. Obnovení reálného posilování bylo zřetelné až během pandemických a následujících let, což však nejspíše nebylo odrazem rovnovážného vývoje, ale bylo zapříčiněno rychlejším cenovým růstem v ČR oproti zahraničí. Další významnější nominální zhodnocování koruny však není do budoucna příliš pravděpodobné vzhledem ke shodné hodnotě nastaveného inflačního cíle ČNB a významných zahraničních centrálních bank při očekávaném zpomalení reálné rovnovážné apreciace české měny. V pomalejším tempu reálného posilování kurzu se přitom bude projevovat zpomalování konvergence domácí ekonomiky.

Dlouhodobě uvadající růstový potenciál a produktivita

Při pohledu na dlouhodobý růst optikou výrobních faktorů lze ukázat, že do roku 2017 byl efekt snižujícího se růstu produktivity vyvažován vývojem na trhu práce. V daném období totiž stabilně a dlouhodobě klesala nejen míra nezaměstnanosti, ale i její trendová (rovnovážná) složka, tedy přirozená míra nezaměstnanosti.^[4] To implicitně zvyšovalo dostupnou zásobu výrobního faktoru práce v ekonomice. Tento proces se však pravděpodobně někdy před rokem 2018 zastavil, a trh práce tak skrz tento kanál přestal podporovat růst potenciálu české ekonomiky. Druhým výrobním faktorem, který by mohl být zodpovědný za ochabující výkonnost české ekonomiky, je zásoba kapitálu. Investiční aktivita je nicméně v České republice tradičně silná, v poměru k HDP patří mezi nejvyšší v Evropě a tento ukazatel je dlouhodobě stabilní. Také stav čistého kapitálu, který je dán tvorbou hrubého fixního kapitálu v předchozích letech očištěnou o znehodnocení kapitálové zásoby (odpisy), se vyvíjí velice stabilně. Posledním faktorem, který by mohl vysvětlit zpomalující růst potenciálu české ekonomiky, je multifaktorová produktivita. Jelikož se jedná o přímo nepozorovanou veličinu, používáme místo ní v našem popisu národohospodářskou produktivitu práce.

Produktivita práce^[5] sice dlouhodobě roste, avšak tempo jejího zvyšování zpomaluje (Graf 7). Tento vývoj ostatně odpovídá situaci bohatnoucí a konvergující ekonomiky i ekonomické teorii (tzv. beta konvergence). Během let 2016–2019 byl sice růst produktivity v průměru nad trendem. Ovšem ve stejném období byla ekonomika v expanzivní části cyklu a kladná odchylka je tak dána spíše cyklickou pozicí. Obecně ale platí, že agregátní produktivita v české ekonomice zpomaluje svůj růst, což nepochybně negativně ovlivňuje i dynamiku jejího potenciálního produktu.

Graf 7 – Růst produktivity v české ekonomice dlouhodobě zpomaluje
v Kč/hod, srovnatelné ceny roku 2020, sezonně očištěno, pramen: ČSÚ, výpočet: ČNB

Z odvětvového pohledu vyplývá, že průmysl byl oproti službám po světové finanční a hospodářské krizi až na výjimky produktivnější (Graf 8), byť rozdíly nejsou nijak zásadní. Probíhající přechod pracovníků z průmyslu do služeb tak v minulosti nepůsobil jako stěžejní hybatel produktivity a tedy ani potenciálního výkonu české ekonomiky.

Graf 8 – Tahounem produktivity zůstává od roku 2008 průmysl
v Kč/hod, srovnatelné ceny roku 2020, sezonně očištěno, pramen: ČSÚ, výpočet: ČNB

Instituce, inovace, infrastruktura

Příčiny utlumeného růstu produktivity^[6] lze také hledat mezi tzv. měkkými ukazateli, jako jsou např. kvalita institucí, intenzita výzkumu a vývoje, rozvoj infrastruktury apod. Ukazatelem české infrastruktury, který nevyznívá pro ČR příliš lichotivě, je délka nově postavených dálnic v kilometrech za rok. V čase sice postupně narůstá, tempo nepřesahující většinou ani 20 km nových dálnic za rok však nabízí prostor pro zlepšení. Špatnou situaci v ČR ostatně dokládají i data Eurostatu, neboť dle poměru kilometrů dálnic na tisíc kilometrů čtverečních plochy státu náleží České republice 18. pozice z celé Evropské unie. Neutěšená situace panuje v ČR, i pokud jde o modernizaci stávající železniční sítě a budování nových vysokorychlostních tratí.

Další ukazatel pochází z mezinárodního srovnání Světové banky.^[7] Index zakládání podniků popisuje institucionální prostředí a zahrnuje údaje o tom, s jakými časovými a finančními náklady je možné si v dané zemi založit firmu. Čím více nových podniků, tím vyšší pravděpodobnost vzniku vysoce produktivního podniku či odvětví, které může táhnout celé hospodářství. Ve sledovaném období se česká ekonomika umístila na 81. místě z takřka 200 porovnávaných zemí a od roku 2017 v žebříčku postupně klesá (Graf 9), což opět působí ve směru postupného zpomalování růstu produktivity.

Graf 9 – Podmínky pro zakládání podniků se v ČR v předpandemickém období zhoršovaly
skóre, nad sloupečky pořadí ČR v žebříčku publikace Doing Business, pramen: Světová banka

Ani situace na poli inovací v české ekonomice není právě růžová, aby mohla být tahounem pokroku. Výdaje na vědu a výzkum sice stále trendově rostou, ovšem v poměru k HDP se zastavily v roce 2014 pod úrovní 2 % (Graf 10). Po roce 2016 navíc v Česku výrazně ochladla i úroveň investic soukromého sektoru do základního a aplikovaného výzkumu (Graf 11).

Graf 10 – Příznivě nevyznívá ani stagnace podílu výdajů na vědu a výzkum na HDP
mld. Kč, stálé ceny, pramen: ČSÚ

Graf 11 – Výrazně ochladla i soukromá investiční aktivita v oblasti základního a aplikovaného výzkumu
mld. Kč, stálé ceny, pramen: OECD

Podobně nevalně vyznívá i počet udělených patentů s účinky v ČR (Graf 12). Jejich celkový počet sice v letech 2016–2019 rostl a pravděpodobně by rostl i nadále, nebýt covidového útlumu, nicméně počet patentů od českých inovátorů klesá od roku 2016 a dlouhodobě tvoří méně než 10 % celkových udělených patentů. Počet patentových přihlášek od přihlašovatelů z České republiky také klesá. V celoevropském srovnání navíc v ČR po roce 2016 zpomaluje růst podílu vysokoškolsky vzdělaných obyvatel. Naopak v zemích EU se v průměru tento ukazatel zvyšoval stejně rychle jako v předchozích letech. To pro českou ekonomiku znamená z hlediska lidského kapitálu ztrátu konkurenceschopnosti, což opět přispívá ke zpomalování růstu produktivity.

Graf 12 – Na zpomalení růstu potenciálu ukazuje také pokles udělených patentů s účinky na území ČR
počet udělených patentů, pramen: ČSÚ

Zpomalení potenciálního růstu HDP z modelového pohledu

Výše popsané poznatky jsme promítli do analýzy provedené podle Solowova-Swanova růstového modelu od Světové banky.^[8] Jako exogenní proměnné byly použity podíl investic na HDP, růst multifaktorové produktivity, zvyšování lidského kapitálu a demografické ukazatele (vývoj populace, pracovní síly a míry participace). Výstupem je prognózovaný růst HDP per capita. Ke kvantifikaci snížení růstu potenciálního produktu bylo použito pozorované zpomalení trendového růstu produktivity po roce 2016. Za předpokladu jinak stejných podmínek potenciální růst české ekonomiky zpomalil mezi lety 2016 a 2023 na zhruba 2,5 % (Graf 13). Pokud by snižování růstu produktivity pokračovalo obdobným tempem, potenciální růst by v budoucnu i přes případné dočasně příznivé demografické vlivy zpomaloval dále ke 2 %.

Graf 13 – Potenciální růst české ekonomiky se v posledních letech snižoval
meziroční změny v %

Poznámka: replikace analýzy provedené podle Solowova-Swanova růstového modelu od Světové banky

V rámci čtvrtletních makroekonomických prognóz ČNB byl doposud uvažován rovnovážný růst HDP v dlouhém období ve výši 3 %.^[9] Provedené datové analýzy a modelové propočty nás však vedou k závěru, že rovnovážný růst HDP se v uplynulých letech snížil o 0,5 procentního bodu na hodnotu 2,5 %. Snižování jeho tempa probíhalo postupně již od roku 2016, kde byl identifikován významný strukturální zlom. Zpomalení potenciálního růstu ekonomiky odráží snížení dynamiky multifaktorové produktivity ve stejném rozsahu, což je konzistentní se zvolněním rychlosti našeho dohánění vyspělých ekonomik.

Počínaje ZoMP léto 2024 se tedy s ohledem na provedené analýzy snižuje dlouhodobý rovnovážný růst české ekonomiky v prognóze ČNB o 0,5 procentního bodu na 2,5 %. Ačkoli reálný kurz koruny v posledním desetiletí posílil v průměru o 1,5 %, do budoucna lze předpokládat – v návaznosti na zpomalující konvergenci české ekonomiky – nižší tempo jeho rovnovážného zhodnocování. Konzistentně s úpravou růstu potenciálního produktu se proto od této prognózy snižuje rovnovážné tempo reálné (a tedy i nominální) apreciace kurzu CZK/EUR, rovněž o 0,5 procentního bodu na 1 %. V letní prognóze je tato změna provedena expertními zásahy, od podzimní prognózy budou překalibrovány samotné rovnovážné hodnoty v jádrovém predikčním modelu g3+.

Snížení tempa dlouhodobého potenciálního růstu je klíčové pro interpretaci ekonomického vývoje, a to má přímé důsledky i pro nastavení měnové politiky. Nižší hodnota rovnovážného růstu během let 2016–2019 konzistentně odhaduje domácí ekonomiku v tomto období jako více přehřátou. Zároveň dokáže lépe vysvětlit nahromaděné poptávkové tlaky, které významně přispěly ke vzedmutí inflace nad toleranční pásmo v roce 2020 a její vysoké hodnoty v letech následujících. Nižší růst potenciálního produktu, a tedy více otevřená kladná mezera výstupu také lépe odpovídá silně přehřátému trhu práce identifikovanému v té době (vyjádřeno souhrnným indikátorem LUCI). Rovněž také může alespoň částečně vysvětlit jen pozvolna obnovující se růst české ekonomiky (pod 3 %) po covidové pandemii.

---

^[1] Zlomy jsou identifikovány pomocí Chowova testu na vybraných 27 časových řadách (např. úroveň HDP, úroveň mezd, míra nezaměstnanosti atd.) v jednotlivých čtvrtletích. Test identifikoval alespoň jednu strukturální změnu ve většině čtvrtletí, ale nízký počet zlomů lze označit pouze za šum v datech. Období s pěti a více identifikovanými datovými zlomy však ukazuje na pravděpodobnou strukturální změnu, při které ekonomika změnila své fungování oproti předchozím obdobím.

^[2] Postavení českých vývozců na německém trhu se věnuje box Postavení českých vývozců na německém trhu ve srovnání s Polskem ze ZoMP léto 2024.

^[3] V tomto a následujících grafech se pojmem „průmysl“ myslí pouze zpracovatelský průmysl. Pojem „služby“ zahrnuje obchod, dopravu, ubytování a pohostinství, informační a komunikační činnosti, peněžnictví a pojišťovnictví a profesní, vědecké, technické a administrativní činnosti.

^[4] Dynamika pracovní síly bude do budoucna ovlivněna migrací, která bude společně s narůstajícím podílem pracujících v předdůchodovém a důchodovém věku kompenzovat demografický vliv postupného poklesu počtu obyvatel ve věku 15–64 let, ke kterému dojde dle demografické projekce ČSÚ v příštích 15 letech.

^[5] Produktivita je vypočtena jako poměr HDP k odpracovaným hodinám, respektive poměr hrubé přidané hodnoty k odpracovaným hodinám v případě odvětvového pohledu. Národohospodářskou produktivitu lze také vyjádřit vůči celkové zaměstnanosti, výsledky se ale liší jen zanedbatelně.

^[6] V této části jsou zmiňovány možné důvody, kvůli kterým růst produktivity v české ekonomice brzdí, a proto může působit nevyváženě či až alarmisticky. Neměli bychom ale zapomínat, že celkově se česká ekonomika řadí k nejvyspělejším na celém světě. Uvedený výčet je proto spíše hledáním příslovečné jehly v kupce sena, která zastiňuje některé skutečnosti.

^[7] Světová banka do roku 2019 pravidelně vydávala publikaci Doing Business, jejíž součástí byl také žebříček států seřazených podle přívětivosti jejich podnikatelského prostředí. Analýza vychází z dat v poslední dostupné publikaci Doing Business 2020, publikované v říjnu 2019.

^[8] Více informací o modelu je k dispozici na webu Světové banky.

^[9] V 90. letech minulého století byla uvažována rovnovážná hodnota růstu potenciálního produktu pro českou ekonomiku na úrovni 5 %, následně se toto tempo snížilo na 4 % a okolo roku 2011 mimo jiné v návaznosti na dopady velké světové finanční a hospodářské krize byl rovnovážný růst dále zmírněn na 3 %.