Finsko - Energetika, příležitosti pro český export. Mapa globálních oborových příležitostí 2024/2025

V roce 2023 se ve Finsku podíl obnovitelných zdrojů v celkové spotřebě energie dostal na 41,9 % a poměrně výrazně překonal podíl fosilních paliv, která byla včetně rašeliny zastoupena 36 %. Elektřina se v roce 2023 vyráběla z obnovitelných zdrojů z 54 %. Velmi významným zdrojem energie s celkovým podílem 27,6 % byla dřevěná paliva. Spotřeba fosilních paliv se snížila na 29,8 %, o 6,2 % se zvýšila spotřeba plynu. Země bude z dlouhodobého hlediska čelit vysokému energetickému deficitu, jenž je výkonově odhadován až na 5 GW, což mimo jiné znamená, že i do budoucna musí počítat s jadernou energií, která je aktuálně v energetickém mixu zastoupena 27,1 % a meziročně narostla o 35 %. V roce 2023 se větrná energie v rámci výroby elektřiny posunula na 18,2 %, rozvíjí se i výroba solární energie (1,1 % elektřiny, meziroční nárůst o 175 %). Finsko je silně závislé na dovozu fosilních paliv. Aktuálně se dováží cca 3,8 % elektřiny (pokles o 74 %), přičemž již letos chce být Finsko ve výrobě elektřiny plně soběstačné.

Jsme svědky boomu větrných parků a zcela zásadního navyšování významu větrné energie, která se v roce 2023 podílela na výrobě elektřiny z 18,2 %, přičemž celkový potenciál je až 25 %. Za rok 2023 se podařilo kapacitu větrných elektráren navýšit o cca 25 % a bylo instalováno 212 turbín s výkonem 1278 MW. Na pevnině jsou ve výstavbě stovky větrných elektráren (Finsko již od roku 2020 neposkytuje žádné dotace na tyto elektrárny, jejich ziskovost je zajišťována na tržním principu). Finské obce se k výstavbě větrných parků stavějí vesměs příznivě, i přesto jsou však regiony, kde je veřejnost z různých důvodů spíše odmítá. Výstavba elektráren také může narazit na řadu technickobezpečnostních překážek – vždy je proto zásadní velmi detailní příprava a dobrá znalost místních podmínek. Alandy plánují během tohoto desetiletí v Baltském moři vystavět cca 500 větrných farem s celkovou roční produkcí elektřiny okolo 30 TWh, což představuje přibližně polovinu stávající výroby elektřiny ve Finsku. Větrné parky, z nichž mají první stát až kolem roku 2027 či 2028, budou součástí rozsáhlého ekosystému obnovitelné energie, v rámci něhož se má vyrobená elektřina masově ukládat do vodíku. Projekt je aktuálně plánován zejména exportně (kromě pevninského Finska by měl elektřinu dodávat i do Švédska a Německa) a je zde řada příležitostí i pro české investory a developery. Společnost Metsähallitus spravující finské teritoriální vody v únoru 2023 uveřejnila seznam oblastí pro šest velkých offshore větrných elektráren s celkovým výkonem více než 10 000 MW.

Aktuální podíl jádra na energetickém mixu je kolem 27 %. Třetí blok jaderné elektrárny Olkiluoto začal loni v dubnu po opakovaných odkladech vyrábět elektřinu ve standardním provozu, výstavba jaderné elektrárny Hanhikivi byla zcela zastavena. Plánuje se rovněž rekonstrukce a modernizace jaderné elektrárny Loviisa za účelem prodloužení její životnosti z roku 2030 na rok 2050, pro které v únoru 2023 obdržela licenci. Finsko vyvíjí malé modulární reaktory, zaměřené zejm. na dálkové městské vytápění, a i prostřednictvím platformy EcoSMR je otevřeno mezinárodní spolupráci ve všech souvisejících oblastech. Příležitosti se zde tak nabízí i pro české firmy a instituce. Široké využití těchto reaktorů plánují i dvě největší finské aglomerace Helsinky a Espoo.

Finsko se intenzivně věnuje rozvoji vlastního bateriového ekosystému, pro nějž vláda schválila národní bateriovou strategii pro léta 2021–2025, jež si klade za cíl podpořit odpovědnou výrobu baterií a udržitelnou elektrifikaci dopravy. Finsko chce mít co možná nejkomplexnější dodavatelský řetězec bateriového průmyslu na vlastním území a bateriové klastry vznikají např. ve Vaase, Harjavaltě (tamní továrna na hydrometalurgickou recyklaci baterií je z hlediska recyklační kapacity největší v Evropě a je také prvním evropským komerčním závodem využívajícím hydrometalurgické zpracování), Hamině nebo Kotce či v automobilových závodech. Aby byla výroba udržitelná a v souladu s principy cirkulární ekonomiky, má ve Finsku vzniknout i recyklační centrum pro baterie. Finsko pro tuto oblast hledá zahraniční investory i technologické partnery.

Finsko již v roce 2020 ztrojnásobilo své cíle pro toto desetiletí v oblasti elektromobility: do roku 2030 by v provozu měl být až milion dobíjecích osobních automobilů, do roku 2040 se pak plánuje až 1,5 milionu (aktuálně jich je v provozu cca 150 tis.), z nichž minimálně polovinu mají tvořit plně elektrická vozidla. Vláda chystá řadu investic do infrastruktury a cílených opatření pro rozvoj elektromobility. S probíhajícím boomem elektromobility se otevírá řada příležitostí i pro české firmy, a to nejen v oblasti dobíjecích stanic a souvisejících produktů a služeb (propojení s platebními aplikacemi, on-line služby a údržba spojená s provozem stanic, interaktivní mapy dobíjecích bodů apod.), ale i bateriových systémů a dalších komponentů potřebných pro elektromobilitu. Dalšími příležitostmi jsou digitalizace dopravy či rozvoj regionálního elektrického letectví.

Ve Finsku začal vodíkový boom ve srovnání s řadou dalších evropských států s určitým zpožděním, a i proto je zde prostor pro širší spolupráci s českým vodíkovým klastrem v celé řadě oblastí. Aktuálně má Finsko velké ambice na poli produkce a využití modrého a zeleného vodíku, a to jak v oblasti energetiky, tak na poli mobilních palivových článků v rámci elektromobility. Do roku 2030 chce Finsko produkovat 10 % veškerého zeleného vodíku v Evropě. Finské společnosti a výzkumné instituce se zaměřují na výrobu zeleného vodíku z obnovitelných zdrojů, výrobu palivových článků a turbín, výrobu metanu z CO2 a zeleného vodíku, produkci vodíku termokatalýzou či světelnou katalýzou. Ve městě Naantali má vzniknout výrobna vodíku sloužícího jako palivo pro námořní a těžkou dopravu, přičemž odpadní teplo vzniklé při výrobě by mělo sloužit pro vytápění. Ve městě Inkoo byla oznámena doposud největší průmyslová investice ve Finsku do továrny na výrobu zelené oceli za pomoci vodíku. V Harjavaltě bude v druhé polovině letošního roku spuštěna výroba zeleného vodíku pro chemický průmysl o kapacitě cca 400 kg/hod. Společnost Ren-Gas bude od roku 2026 dodávat synteticky vyrobený e-metan jako palivo pro námořní a silniční nákladní dopravu. Výzkum probíhá i na poli komercializace výroby elektrických pohonných hmot z CO2 a vody, při níž by jako důležitý meziprodukt měl vznikat právě vodík. Zejména velké energetické společnosti plánují v rámci přechodu na uhlíkově neutrální výrobu energie výstavbu rozsáhlých solárních parků. Vodíkový sektor tvoří jednu z významných vládních priorit a finský stát řadu slibných projektů souvisejících s „plynem budoucnosti“ finančně podporuje.

Článek je součástí projektu MZV Mapa globálních oborových příležitostí