Pákistán - Energetika, příležitosti pro český export. Mapa globálních oborových příležitostí 2024/2025

Pákistánská energetika prochází významným přechodem k obnovitelným zdrojům energie a vodíkovým technologiím. Cílem vlády je zvýšit podíl obnovitelných zdrojů v energetickém mixu na 30 % do roku 2030, což zahrnuje významné investice do solární, větrné a vodní energie. Aktuálně tvoří největší podíl obnovitelné energie vodní zdroje, ale kapacity větrné a solární energie se rychle rozšiřují. Do roku 2030 se plánuje přidat dalších 24 000 MW z obnovitelných zdrojů. Významnou prioritou je také rozvoj ekologické vodíkové technologie, která má za cíl snížit emise uhlíku a zvýšit energetickou bezpečnost. České firmy mohou využít své odborné znalosti a přispět k projektům udržitelné energetiky a modernizaci přenosových sítí.

Energetický sektor v Pákistánu prochází transformací zaměřenou na zvýšení podílu obnovitelných zdrojů energie (OZE) a udržitelné praktiky. EIU očekává, že hrubá domácí spotřeba energie v Pákistánu v fiskálním roce 2023/24 mírně klesne, hlavně kvůli ekonomickým kontrakcím, inflaci a úsporným opatřením kvůli vysokému státnímu dluhu. Krize platební bilance a depreciace měny omezují energetické dovozy Pákistánu v době vysokých globálních cen fosilních paliv. Tato situace, spolu s odstraněním dotací na elektřinu, zemní plyn a ropné produkty jako součást snahy o zajištění balíčku od MMF, negativně ovlivnila poptávku po energii.

Vláda si stanovila ambiciózní cíl zvýšit podíl obnovitelných zdrojů energie v energetickém mixu. Do roku 2030 plánuje Pákistán generovat alespoň 30 % elektřiny z obnovitelných zdrojů, jako jsou solární, větrné a vodní elektrárny. Tento růst přispěje k výraznému snížení emisí uhlíku, vyšší energetické bezpečnosti a podpoře ekonomického růstu.

Vodíkové technologie představují další slibný směr, kde Pákistán zkoumá jejich potenciál pro diverzifikaci energetických zdrojů a snížení emisí uhlíku. Výrazné snížení nákladů na technologie elektrolyzérů a rostoucí poptávka po vodíku činí tuto oblast atraktivní pro investice. České odborné znalosti ve výrobě, skladování a distribuci vodíku mohou významně podpořit vodíkovou ekonomiku Pákistánu.

Přenosové sítě jsou klíčové pro zvládnutí rostoucí poptávky po energii. Investice do technologií chytrých sítí a pokročilých přenosových systémů jsou nezbytné pro zajištění spolehlivé a efektivní distribuce energie. Modernizace přenosové infrastruktury pomůže snížit energetické ztráty a zlepšit celkovou efektivitu energetického systému. České firmy mohou využít své odbornosti v oblasti energetické infrastruktury ke spolupráci na projektech zaměřených na posílení energetické odolnosti a udržitelnosti v Pákistánu.

Rostoucí energetický sektor v Pákistánu nabízí mnoho příležitostí pro české firmy. Účast na projektech obnovitelných zdrojů energie, jako jsou solární a větrné farmy, může významně přispět k dosažení cílů Pákistánu v oblasti zelené energie. Investice do vodíkových technologií a řešení chytrých sítí mohou navíc dále posílit bilaterální spolupráci.

České firmy mohou zkoumat možnosti společných podniků a transferu technologií pro založení místních výrobních jednotek na komponenty a systémy obnovitelných zdrojů energie. Spolupráce v oblasti výzkumu a vývoje může podpořit inovace a nasazení pokročilých energetických řešení.

Energetický sektor v Pákistánu představuje dynamický a perspektivní trh pro české firmy. Vláda se zavázala k rozšíření kapacity obnovitelných zdrojů energie, strategicky se zaměřuje na vodíkové technologie a modernizaci přenosových sítí, což vytváří příznivé prostředí pro investice a spolupráci. Využitím svých odborných znalostí mohou české firmy hrát klíčovou roli v podpoře přechodu Pákistánu na udržitelnou a odolnou energetickou budoucnost.

Očekává se, že spotřeba energie v Pákistánu v roce 2024/25 vzroste meziročně o 2,6 % a v průměru o 2,8 % ročně v období 2024/25-2033/34. Místní poptávka po ropě, zemním plynu, uhlí a elektřině bude růst průměrně o 2,9 %, 3 %, 3,5 % a 4 % ročně. Pákistán se bude i nadále potýkat s výraznou nerovnováhou mezi poptávkou a nabídkou energie, částečně kvůli slabé infrastruktuře pro přenos a distribuci elektřiny a nízkým zásobám ropy a plynu.