V Blansku se soutěžilo o játrové medaile. Své dovednosti předváděli vodicí psi

V Blansku se soutěžilo o játrové medaile. Své dovednosti předváděli vodicí psi

Již od časného rána se nevidomí z celé České republiky scházeli v centru Blanska. V parku naproti radnice nastavovali tváře jarnímu slunci. Všichni nedočkavě čekali na slavnostní zahájení soutěže, kterému předcházeli organizační záležitosti. Po instrukcích, kde se nachází sociální zázemí i místo oběda přišla na řadu veterinární prověrka. Všichni pejskové prošli, a tak mohl dvacátý ročník oblíbené soutěže nevidomých a jejich vodicích psů začít. Poslední dva roky se soutěž konala na střídačku v Blansku a v Boskovicích, kde byla v roce 2021 a v roce 2023. V roce 2021 byla kvůli koronavirovým restrikcím úplně zrušená.

Úvodního slova se ujal Jiří Crha, který přivítal soutěžící společně s 1. místostarostkou Lenkou Dražilovou. Crha ocenil pořadatele i soutěžící a popřál jim hodně štěstí při soutěži. Pak už se slova chopil Martin Dvořák, předseda oblastní odbočky Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých SONS ČR, následně slovo dostal také Milan Dvořák, vedoucí školy pro výcvik vodicích psů.

„Soutěž vznikla před 20 lety a k této myšlence mě přivedla moje kamarádka, Helena Hadlerová,“ uvedla Marie Reková z blanenské odbočky SONS, která stála u zrodu soutěže. Nevidomá Handlerová totiž v té době ovdověla, a aby na vše stačila, pořídila si vodicícho psa. Hadlerová se tenkrát Rekové svěřila, že je škoda, že se nevidomí lidé nestýkají a nemohou si tak sdělovat své poznatky. Slovo dalo slovo a vznikla soutěž vodicích psů, kterou ve spolupráci pořádají společnost Škola pro výcvik vodicích psů, spolek Vodicí pes a Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých SONS ČR. „Soutěže se účastní úplně nevidomí a ti, kteří mají zbytky zraku. Tím se rozumí, že rozeznají, světlo a tmu. Tito lidé jsou vlastníky bílé holi,“ vysvětluje Reková.

V minulých ročnících byla právě Helena Hadlerová vždy vítězem. Letos Helena Hadlerová nesoutěží, ale i tak je na soutěži přítomna a ve stánku ukazuje zájemcům pomůcky, které pomáhají nahrazovat těžce zrakově postiženým zrak.

Start i cíl soutěže je na náměstí Svobody. Všichni soutěžící před zahájením soutěže dostali soutěžní čísla a podle nich se losuje pořadí. Pak už se jde na trať, kterou zná zatím jen Milan Dvořák. Soutěžní dráha je do poslední chvíle utajená.

,,Celá soutěž je rozdělena na tři etapy, z toho dvě etapy jsou ve frekvenci, kdy pejsek pracuje za normálního provozu ve městě, vyhledává dveře, schody, převádí přes vozovku tou nejkratší a nejbezpečnější cestou a vyhýbá se překážkám, reklamním předmětům, lidem apod. Pes také musí umět rozlišit levou a pravou stranu. Třetí část je poslušnost, ta se prověřuje v parku před radnicí,“ říká Milan Dvořák. Za každý cvik se dvojici dávají body. Kdo má nejvíce bodů, vyhrává.

Trasa, jenž vedla centrem, byla až do poslední chvíle velice tajná. „Chtěli jsme, aby všichni měli stejné šance a nikdo si nemohl trasu nacvičit předem,“ říká rozhodčí. Rozhodčí během soutěže psa navádí a on nevidomého podle toho vede. „Jedna trasa je asi 8 minut a jdou se dvě, pak ještě poslušnost. Ta vychází zhruba také na 8 minut,“ doplňuje Dvořák.

B ěhem celodenního programu nechyběl ani zábavný doprovodný program. Zájemci si například mohli zkusit chůzi se zavázanými očima s bílou holí či se pobavit se soutěžícími. Na místě byl i pes, který se na vodicího teprve zaučuje. Doprovodný program zajišťovala Ivana Klimešová ze ZŠ Dvorského a její svěřenkyně s tanečky a cviky se švihadly.

Během dopoledne se na soutěž přišly podívat i místní mateřské škol y a dokonce i ty přespolní. „Měli jsme tady i děti z Lhoty Rapotiny,“ říká Reková.

Soutěž vyvrcholila až v pozdních odpoledních hodinách. Ceny v podobě tašky s potřebami pro psy od sponzorů dostali všichni účastníci. Na první tři místa čekal i pohár. Vítězem se stala Veronika Höklová se pudlem Harrym. Stříbrné místo obsadila Romana Maříková s fenkou Ursa a bramborovou pozici obhájila Libuše Skálová s fenkou Symbou.

Vítězem dvacátého ročníku soutěže Cesta ve tmě se stala Veronika Höklová se pudlem Harrym. FOTO: Renata Spotzová

Pro práci vodicího psa se nejvíce cvičí zlatí retrívři, němečtí ovčáci, pudlové a flat cout retrívr, protože nelíná a je tak vhodný i pro alergiky. „Lidé, co chtějí německého ovčáka jsou již zkušení a chtějí mít pocit bezpečí. Německý ovčák je vnímaný, jako služební, policejní pes, který je ochrání,“ říká Dvořák. Nevidomým, co nemají zatím zkušenosti se psem, nejvíce doporučuje pudla a labradora.

Výcvik vodicího psa počíná ve dvou měsících jeho života, kdy odchází do rodiny pečovatelů, kteří je naučí slušnému chování. V roce pes projde veterinární kontrolou – rentgenují se mu klouby, očí, srdce, a pokud vše funguje, jak má, je zařazen do výcviku, ale musí mít dobrou povahu, nesmí být agresivní, ani bázlivý. Samotný výcvik trvá asi třičtvrtě roku. Do rodiny nevidomého odchází pes zhruba ve dvou letech.

FOTOGALERIE
V Blansku se soutěžilo o játrové medaile. Své dovednosti předváděli vodicí psi

Dvacátý ročník soutěže Cesta ve tmě přilákal do Blanska osmnáct nevidomých soutěžících a jejich vodicích psů. FOTO: Renata Spotzová

. . . a další . . .

Celkem fotografií: 12

O přednostech vodicího psa jsou přesvědčeni všichni organizátoři. Reková i Dvořák shodně říkají, že pokud si nevidomí pořídí vodicího psa, změní se mu tím život. Pes pozitivně působí na psychiku, a také dává nevidomým dodává rychlejší a bezpečnější krok při chůzi.

vložil: Renata Spotzová, redaktorka / tiskové oddělení