Změny ve zdravotnictví mohou přinést lepší péči v příhraničí i větší fondy prevence, zrušení rezervních fondů by ale byla chyba

Aktuálně diskutované úpravy systému veřejného zdravotního pojištění mohou přinést dílčí změny k lepšímu, které by pocítili sami pojištěnci i procesní zjednodušení. Myšlenka na zrušení rezervních fondů a přímé financování ÚZIS naopak představují riziko a krok nesprávným směrem.

Významným posunem je plánovaná nová úprava proplácení zdravotní péče v zahraničí. Pojišťovny by mohly v zájmu zvýšení regionální dostupnosti zdravotní péče uzavřít smlouvy s konkrétními poskytovateli mimo Českou republiku. To by zlepšilo komfort zejména pro lidi z pohraničních regionů v sousedství s Německem a Polskem, kde je na české straně pokrytí slabší.

Pro systém je oproti tomu nebezpečný další záměr, který spočívá v úplném zrušení rezervních fondů pojišťoven. Peníze z nich by směřovaly do nově vzniklých rozvojových fondů, kam by následně každý rok teklo 1,5 % z průměrných výdajů na péči. O využití těchto prostředků by pak rozhodovalo ministerstvo zdravotnictví formou vyhlášky. Předpokládá se financování např. ÚZIS nebo vzdělávání lékařů. „To nepovažujeme za dobrý směr. Rezervní fondy jsou tu pro vykrytí těžších časů a neočekávaných výkyvů. Ohledně využití peněz by navíc stále mělo platit, že pojišťovny mají hradit poskytnutou péči, náklady na chod státem zřizovaných úřadů či vzdělání lékařů má hradit napřímo stát. Navrhneme naopak snadnější využití rezervních fondů pro případ problémů s úhradami,“ říká prezident SZP Ladislav Friedrich.

Zásadní změnou je rovněž plán na možné zvětšení fondů prevence, do nichž by nově pojišťovny mohly posílat až 3 % z vybraného pojistného, tedy šestinásobek oproti současnému stavu. „Pokud by pojišťovny dostaly volnější ruku v tom, jak s fondem prevence nakládat, přineslo by to vyšší prvek konkurence, což by bylo dobré. Na druhou stranu, u plné pětiny z fondů prevence by nově stát chtěl určovat použití, což jde do značné míry proti jinak správné myšlence,“ dodává Ladislav Friedrich.

Součástí diskuse je také změna zákonné úpravy procesu slučování pojišťoven, kdy by již nebyl potřeba současný schvalovací systém ze strany státu a ke sloučení by stačila dohoda dvou pojišťoven a souhlas ministerstva zdravotnictví.

Celkově vnímá SZP návrhy jako dílčí úpravy, spíše než reformu, která by řešila dlouhodobé problémy. Systémově navíc tyto návrhy směřují k dalšímu navyšování motivačních a provozních výdajů v době, kdy roste celkový deficit a kdy docházejí disponibilní zdroje.

„Reforma by měla podle nás obsahovat i sice nepopulární, ale zcela nezbytné kroky ke zvýšení nákladové efektivity systému a také tlak na úspory,“ uzavírá Ladislav Friedrich.