Za vyšší českou inflací stojí spíš dražší služby než potraviny

Česko opět tento týden vstoupilo do novinových titulků - podle Eurostatu byla v Česku harmonizovaná inflace v srpnu hned po Maďarsku druhá nejvyšší (10,1 %). I když podle národní metodiky je již inflace nižší (8,5 %) a porovnání v jednom měsíci rozhodně nemusí být vypovídající, Česko zůstává jednou z nejvíce inflací zasažených zemí v Evropě i při “serióznějším” srovnání. Oproti průměru roku 2019 (před pandemií COVID 19) jsou harmonizované ceny v Česku vyšší přibližně o 38 % (podobně jako v Polsku), zatímco evropský průměr se pohybuje okolo 21 % (podobně jako v Německu). Při pohledu do detailu paradoxně největší rozdíly v cenovém nárůstu nevykazují “ostře sledované” ceny potravin, ale ceny služeb - řada z nich rostla v Česku výrazně rychleji než v eurozóně.

Ceny potravin jsou v Česku oproti roku 2019 vyšší v průměru o 38 %, zatímco evropský průměr činí 32 %, v Německu 34 % a v Polsku je to dokonce 42 %. Co to znamená? Podle oficiálních harmonizovaných statistik se zdá, že pokud jsou ceny potravin v Česku vyšší než v Polsku (potažmo v celé EU), bylo tomu tak zpravidla již před pandemií COVID 19 a procentuální rozdíly v cenách zůstávají přibližně stejně velké (což však v korunách vzhledem k rostoucím cenám může znamenat více).

Zcela jiná situace je však v segmentu služeb, které představují “doma vyrobenou” inflaci. Oproti roku 2019 jsou služby ve střední Evropě výrazně dražší než v západní - v Česku o 36 %, zatímco průměr EU je přibližně 16 %. Nejvíce je to vidět například na cenách v pohostinství a hoteliérství. Ceny v kavárnách a restauracích šly v Česku oproti roku 2019 vzhůru skoro o 60 %, zatímco v EU v průměru lehce přes 20 % (Itálie pouze +15 %). O něco nižší (ale také vysoké) rozdíly pozorujeme u cen ubytovacích zařízení. Rychlejší růst cen služeb je tak daleko větším původcem rozdílů mezi českou a evropskou inflací než ceny potravin.

Segment služeb však bezesporu čelí menší konkurenci než obchodovatelné zboží a vyšší ceny v restauracích v Peci pod Sněžkou nemusí hned automaticky znamenat, že tam lidé přestanou chodit na oběd. Pokud by se však v relativním srovnání ceny služeb měly odtrhnout od kvality, mohou lidé začít “hlasovat nohama” a čeští restauratéři a hoteliéři to pocítí.