Zdanění práce v ČR v porovnání s EU vysoké není

Včerejší absence důležitých makroudálostí nám dává prostor se vrátit k jedné z otázek, které oživila debata o souboru opatření na ozdravení státního rozpočtu – konkrétně k otázce, do jaké míry bylo a/nebo nadále je zdanění pracovních výdělků v Česku vyšší než jinde.

K podobnému srovnávání přímo vybízejí data OECD. Podle nich „daňový klín“ (tedy rozdíl mezi objemem peněz vynakládaným zaměstnavateli na pracovní sílu a objemem peněz, který tato síla skutečně dostala po odvedení všech daní ze mzdy a sociálního a zdravotního pojistného) v roce 2022 u průměrného samostatně žijícího pracovníka činil v Česku 39,8 %, kdežto průměr pro celou OECD byl pouhých 34,6 %.


Jenže průměr za OECD je tažen dolů především zeměmi mimo Evropu (Chile, Nový Zéland, Mexiko, Izrael, Jižní Korea, Austrálie, …); z Evropy je pod průměrem OECD jen Polsko (těsně pod ním), Velká Británie a Švýcarsko, a naopak nad průměrem z ne zcela typicky evropských zemí jen Turecko. Jinak řečeno, srovnání s průměrem OECD není šťastné, protože tento průměr je vychýlen zeměmi s velmi odlišnou ekonomikou a přístupem k roli státu v ní.

A stejně tak není dobré srovnávat jen součet daní a odvodů, protože v některých zemí musejí domácností platit ještě další položky. Podle dat OECD ohledně „klínu povinných plateb“, který obsahuje veškeré povinné platby týkající se pracovních příjmů, jsme se redukcí zdanění mezd od ledna 2021 dostali pod úroveň průměru EU, a to pro všech osm druhů domácností, pro které jsou tato data počítána (domácnosti samostatně žijících osob bez dětí nebo se dvěma dětmi a na různých úrovních mzdy).



Základní závěr zní, že z hlediska srovnání v rámci EU v současnosti žádný prostor pro další snižování odvodového zatížení mezd v Česku rozhodně není.

Michal Skořepa