Euro i koruna atakovaly v tomto týdnu maxima (Komentář)

Velikonoční týden byl ve znamení posilujícího eura na úkor dolaru. V celotýdenním hodnocení si společná evropská měna polepšila o více než procento a postupně se přiblížila na dohled hladiny 1,108 USD/EUR. Takto silné bylo euro naposledy před rokem. Euro profitovalo z relativně optimistické nálady na trzích, což podporovalo i například akciové trhy či středoevropské měny. Zveřejněná data potvrdila současnou divergenci ekonomik na obou stranách Atlantického oceánu. Euro podpořilo další zlepšení indikátorů důvěry investorů v eurozóně. Silná pak byla i únorová průmyslová výroba potvrzující, že recese se v eurozóně opravdu nekoná. Naopak ze Spojených států jsme se v průběhu týden dočkali slabých dat z reálné ekonomiky (v podobě březnových maloobchodních tržeb), a pod očekáváním skočila vesměs i inflační data (spotřebitelských i produkčních cen). Nicméně v rámci spotřebitelské inflace byla i v USA patrná neochota jádrové složky výrazněji klesat. Korekci dosavadních zisků v samotném závěru týdne podpořila lepší data americké průmyslové výroby za březen.

Z globálně silného eura profitovaly v tomto týdnu i středoevropské měny. Regionálním vítězem byl z pohledu celotýdenní výkonnosti polský zlotý, nejméně si naopak připsal maďarský forint. Česká koruna byla uprostřed. I tak stojí ale její pohyb za pozornost. Postupně se totiž kurz dostal dokonce pod 23,25 CZK/EUR, což znamenalo nejsilnější hodnotu české měny od léta 2008. Samotná páteční seance byla převážně ve znamení korekce dosavadních zisků lehce zpět nad 23,30 CZK/EUR. Tuzemský ekonomický kalendář měl přinést klíčové číslo březnové inflace. Přinesl, ale žádnou větší odezvu to nevyvolalo. Výsledek byl v naprostém souladu s tržním očekáváním. Vzhledem k předpokladům ČNB byla celková inflace ale mírně vyšší; meziměsíční dynamika po sezónním očištění v celkové i jádrové složce nadále zůstává významná. Zejména v tomto kontextu vyznělo jestřábím tónem první větší mediální vystoupení nových členů bankovní rady ČNB. J. Kubíček i J. Procházka akcentovali proinflační rizika spojená zejména s napjatým trhem práce generujícím rychlý růst mezd a uvolněnou fiskální politiku, respektive hluboké schodky státního rozpočtu jako významný zdroj emise peněz.