Pravděpodobnost letošního poklesu sazeb a pozor na to, co si kdo přeje

Již řadu měsíců hovoří řada ekonomů o tom, že tržní očekávání letošního poklesu sazeb jsou příliš optimistická. Přesněji řečeno, příliš optimistické je očekávání poklesu sazeb a zároveň pokračujícího letu americké ekonomiky (tedy ani měkkého a už vůbec ne tvrdého přistání). Dnes se na téma podíváme detailněji. A k tomu jedna malá poznámka k dávání si pozor na to, co si přejeme.

Fed má dvojí mandát, vedle cenové stability by měl při stanovení své politiky brát do úvahy i zaměstnanost. Z tohoto pohledu by letošní snížení sazeb mohlo přicházet v úvahu, pokud by se inflace výrazně přiblížila svému cíli ve výši 2 %. Nebo by se prudce zhoršila situace na straně (ne)zaměstnanosti. V tomto duchu můžeme vnímat následující graf od Deutsche Bank. Ten totiž ukazuje, jaká byla v minulosti kombinace jádrové CPI inflace a nezaměstnanosti ve chvíli, kdy Fed otočil a začal snižovat sazby:

sazeb a pozor na to, co si kdo přeje" src="/Fotobank/b00e70a5-0906-4585-961a-cbde46d3b078?width=429&height=227&action=Resize&position=Center" />
Zdroj: Twitter

K obratu sazeb směrem dolů v minulosti skutečně nedocházelo jen ve chvíli, kdy byla jádrová inflace hodně blízko 2 %. Pokles sazeb přicházel i v době vyšší inflace kombinované s vysokou nezaměstnaností. Což můžeme vnímat jako:

(i) snahu dosáhnout nějakého kompromisu u zmíněného duálního mandátu (i jeho dříve explicitně nevyřčené formě).

Nebo víru, že (ii) vysoká nezaměstnanost je známkou v budoucnu klesajících inflačních tlaků.

Pointa grafu je pak v křížku, který značí současnou kombinaci inflace a nezaměstnanosti. Tento bod je svou polohou mimo pomyslnou „snižovací“ osu – na snížení sazeb je nyní inflace příliš vysoko a nezaměstnanost zároveň extrémně nízko. Jak jsem psal, pokud se to během roku výrazně nezmění, implikace grafu je celkem zřejmá.

K uvedenému můžeme ve světle současného dění dodat, že graf by mohl být trojrozměrný a na třetí ose by byla finanční stabilita. Narážím samozřejmě na úvahy, podle kterých by centrální banku mohlo letos ke snižování sazeb donutit to, že jejich růst se pojí s problémy některých finančních institucí. Nedávno jsem tu v této souvislosti psal o „trhlinách“, které se v minulosti ve finančním systému pojily s cykly zvedání sazeb. Je tu podle mne ale dobré pečlivěji volit slova – u toho, zda vyšší sazby tyto trhliny způsobují, či spíše něco odkrývají.

Není to černobílá diskuse, stejně jako třeba ta tematicky související - o tzv. zombie firmách. Každopádně, pokud by na monetární politiku Fedu tlačila ještě třetí proměnná (finanční stabilita), celou situaci by to činilo složitější. Co je ale naopak podle mne velmi jednoduché je jedna věc: Narazil jsem na úvahu typu „zachrání býky problémy některých bank?“. Je asi zřejmé, že o takovou „záchranu“, která by teoreticky končila cyklus zvedání sazeb a obrat k jejich poklesu není o co stát. Možná dokonce i v situaci, kdy by Fed mířil k přehnanému utahování a tenze ve finančním systému by jej včas zastavily. Je to další varianta na téma „dávat si pozor, co si přejeme“.

Přečtěte si také k úrokovým sazbám