Arménie, počet obyvatel, HDP, inflace, nezaměstnanost, export, import a obchodní bilance, dluh - souhrnná teritoriální informace

Infrastruktura v zemi již řadu let vyžaduje komplexní obnovu a masivní investice. Stav arménské dopravní sítě je velmi špatný, země proto plánuje velké investice a zvýšení financování do infrastruktury a konektivity, v plánu je především výstavba silničního koridoru Sever-Jih v celkové délce asi 550 km. Jen v úseku Sisian-Kajaran je v plánu výstavba 27 mostů a devíti tunelů. Sektor je jednou z priorit EU v rámci plánu obnovy, přispívá na něj také řada dalších mezinárodních donorů. České firmy by mohly dodávat mosty, konstrukce, stavební nebo dopravní technologie.

Navzdory úsilí arménské vlády vynakládanému na zlepšení infrastruktury a silnic dopravní síť v Arménii stále potřebuje masivní investice. Obnova silnic je nutná ve městech i na venkově. Dopravní infrastruktura nefunguje efektivně, současný stav je velmi špatný a pro 21. století naprosto nevyhovující.

Vláda Arménie proto výrazně navýšila financování sektoru infrastruktury. V rozpočtu na rok 2022 představuje obnova a zlepšení infrastruktury jednu z hlavních priorit. Na výstavbu silnic a další investiční projekty je vyčleněno 346,5 mld. AMD (cca 637 mil. eur – téměř 13 mld. Kč), což představuje meziroční nárůst o téměř 49 %. Z této částky bude 279 mld. AMD (cca 503 mil. eur) vynaloženo na rozvoj místní infrastruktury. Část peněz bude určena na zásadní rekonstrukce a opravy komunikací v celkové délce cca 500 km. Pro srovnání, v roce 2021 bylo podle oficiálních údajů postaveno či opraveno 572 km silnic. Při započtení silnic, které byly nově vyasfaltovány a jinak upraveny, se jedná za rok 2021 o téměř 750 km nových či opravených silnic.

Také EU plánuje prostřednictvím svého ekonomického a investičního plánu pro Arménii ( EU Economic and Investment Plan ) podpořit konektivitu a tím sociálně ekonomický rozvoj země. Dopravní infrastruktura je jednou z priorit Arménie v rámci unijního plánu obnovy. Významné místo v programu zaujímá výstavba silničního koridoru Sever-Jih ( North-South Road Corridor ). Celková délka plánované silnice Meghri-Jerevan-Bavra (tedy od hranic s Íránem na jihu k hranicím s Gruzií na severu) je 550 km. Realizovat by se měla jak výstavba nových silnic, tunelů a dalších komunikací, tak oprava těch stávajících. Výstavba a zprovoznění tohoto strategického koridoru by zjednodušily a zkrátily spojení uvnitř země i s jejími sousedy. Namísto stávajících 9–10 hodin by měla cesta trvat jen 4,5 hodiny a být bezpečnější a komfortnější. Spojení je klíčové pro obchodní a nákladní dopravu i pro osobní dopravu. Vzhledem k tomu, že dříve používané silnice v jižní části Arménie jsou v současnosti pod kontrolou sousedního Ázerbájdžánu, bude mít severojižní koridor nepochybně značný pozitivní dopad na rozvoj obchodu. Práce na některých úsecích silničního koridoru již probíhají.

Arménská vláda v září 2021 schválila výstavbu zcela nového úseku silnice mezi městy Sisian a Kajaran v jihovýchodní provincii Syunik v rámci projektu severojižního koridoru. Na tomto úseku o délce cca 60 km má být postaveno 27 nových mostů o celkové délce 4,7 km a 9 nových horských tunelů v celkové délce 12,5 km. Nejdelší z nich bude Bargushat tunnel s plánovanou délkou 8,6 km. Vozidla zde budou moci jet rychlostí 100 km/h. Celkové náklady projektu jsou 487 mld. AMD (cca 896 mil. eur). Do konce roku 2021 byl vypsán tendr na úsek silnice Sisian-Kajaran, stavební práce mají začít v roce 2022. Další plánované úseky koridoru jsou Agarak–Kajaran (včetně stavby tunelu – Kajaran tunnel), Gjumri–Bavra (na hranici s Gruzií) a obchvat města Gjumri.

Aktuální zvýšení financování infrastruktury a akutní potřeba řešit její nevyhovující stav či naprostou absenci by mohly poskytnout prostor i pro české firmy. Obnova a výstavba dopravních komunikací představuje příležitost pro české investory a stavební společnosti, například co se týče plánované výstavby mostů nebo horských tunelů. Součástí projektu budou i tendry na inženýrské práce. Hlavní posuzovaná kvalifikační kritéria v tendrech budou zkušenosti a referenční stavby, finanční situace a zdroje, technické schopnosti a know-how, kvalifikovaný personál, úroveň zpracování projektů a dokumentace.

Zájem o participaci na výstavbě arménských dopravních komunikací už vyjádřil například Írán, pro který je pozemní spojení s Arménií velice významné (rovněž tranzitní dopravu v regionu často zajišťují íránští nákladní dopravci). Íránské společnosti ostatně mají již zkušenosti se spoluprací na řadě projektů, a jsou celkem často úspěšné i v tendrech na infrastrukturní projekty hrazené velkými zahraničními donory.

Trh veřejných zakázek v Arménii se řídí zákonem o veřejných zakázkách, v souladu s ním jsou veškeré informace o mezinárodních tendrech včetně příslušných podmínek (pravidla pro přihlášení, financování, dokumentace) zveřejňovány na webových stránkách https://www.tender.am/en a https://www.gnumner.am/en . Vzhledem k tomu, že projekt koridoru spadá pod Ministerstvo územní správy a infrastruktury Arménie a jeho „Road Department“ SNCO, jsou nová oznámení a další informace k tendrům dostupné také na stránkách ministerstva ( http://www.mtad.am/en/ ) a na webu „Road Department“ SNCO ( https://armroad.am/am ).

Energetika čelí několika výzvám, mezi něž patří nedostatky v zásobování, nespolehlivost dodávek elektřiny, nízká energetická účinnost a nutnost udržovat cenově dostupné tarify. Arménie má minimum vlastních energetických zdrojů a je tak velmi závislá na importu. Zhruba 40 % elektřiny generuje jaderná elektrárna Metsamor. Vláda si dala za cíl rozvoj domácích a obnovitelných zdrojů energie (zejména vodních a solárních), a také zavedení opatření na zlepšení energetické účinnosti. České firmy by se mohly zúčastnit tendrů na výstavbu solárních elektráren nebo dodávat komponenty pro vodní elektrárny.

Arménský energetický sektor se posunul od vážné krize na počátku 90. let k relativní stabilitě. Dobré výsledky přinesla kombinace politických, právních, regulačních a institucionálních reforem. Zlepšení provozní efektivity a snížení ztrát pomohly vytvořit komerčně životaschopné poskytovatele služeb. Problémy spojené se zásobováním energií, dotacemi a přebujelou administrativou však přetrvávají.

Arménie čelí několika hlavním výzvám, mezi něž patří nedostatky v zásobování ( supply gap ), nespolehlivost dodávek elektřiny, ve srovnání s vyspělými zeměmi velmi nízká energetická účinnost a nutnost udržovat pro obyvatelstvo cenově dostupné tarify. Vzhledem k omezeným energetickým zdrojům může Arménie z domácích zdrojů pokrýt pouze zlomek ze své celkové poptávky po energiích. Arménie nedisponuje zásobami ropy ani zemního plynu a je tudíž vysoce závislá na dovozu. Ropu a zemní plyn dováží zejména z Ruska, Gruzie a Íránu.

Arménie má v současnosti dostatečnou kapacitu výroby elektřiny, aby pokryla domácí spotřebu. Podle projekcí poroste poptávka po elektřině až o 3 % ročně. Zhruba 40 % elektřiny generuje jaderná elektrárna Metsamor s provozní kapacitou 385 MW. Arménie se nachází v seismicky vysoce aktivní zóně a je dlouhodobě pod mezinárodním tlakem, aby svou jadernou elektrárnu z bezpečnostních důvodů vyřadila z provozu. Vláda se však zdráhá ji uzavřít a místo toho plánuje elektrárně prodloužit provozní licenci alespoň do roku 2026. V plánu je rovněž další prodloužení provozní životnosti jaderné elektrárny Metsamor až do roku 2036.

Společnost Elektrické sítě Arménie ( Electric Networks of Armenia – ENA) je od roku 2006 jediným distributorem elektrické energie v zemi. Je největším arménským zaměstnavatelem a obsluhuje přibližně 985 tisíc odběratelů. Arménskou přenosovou síť provozuje a spravuje společnost Vysokonapěťové elektrické sítě ( High Voltage Electric Networks ), státní monopol provozovaný jako uzavřená akciová společnost. Ceny energií určuje Regulační komise pro veřejné služby ( Public Services Regulatory Commission ), která určuje postupy pro stanovení a úpravy tarifů.

Arménie přijala v roce 2021 program rozvoje energetického sektoru na dalších dvacet let. Jeho cílem je vybudovat transparentní, diverzifikovaný, energeticky účinný a udržitelný systém. Hlavní priority, které arménská vláda zahrnula do programu, jsou:

1. Maximální využití potenciálu obnovitelné energie

Vzhledem k dostupným domácím zdrojům a obecným tendencím ve světě má výstavba solárních elektráren převažovat nad ostatními typy zdrojů. Arménská vláda má v úmyslu do roku 2030 zvýšit podíl produkce solární energie alespoň na 15 % (1,8 miliardy kWh). Solární a větrné elektrárny jsou považovány za nejlevnější a nejsnadnější řešení. Cílem strategie je zajistit institucionální prostředí, které bude v co největší míře podporovat rozvoj těchto technologií. Nejde přitom jen o zajištění výroby s nejnižšími náklady, ale také o snížení závislosti na dovážených zdrojích energie. Využití potenciálu obnovitelných zdrojů by tak mělo přispět i k posílení energetické bezpečnosti a konkurenceschopnosti Arménie.

2. Zlepšení energetické účinnosti

Všechna odvětví hospodářství Arménie mají velké rezervy v oblasti energetické účinnosti. Podle strategie je třeba podpořit a zlepšit energetickou účinnost prováděním cílených reforem. Cílem je větší energetická účinnost, bezpečnost, přínos pro životní prostředí a podpora energetické účinnosti ve všech oblastech hospodářství. Vyšší energetická účinnost by mohla přinést také značné úspory.

3. Prodloužení životnosti druhého bloku jaderné elektrárny Metsamor

Jednou z hlavních priorit arménské vlády je prodloužení provozní životnosti druhého bloku jaderné elektrárny Metsamor za rok 2026. Významným dlouhodobým cílem je pak výstavba zcela nové jaderné elektrárny po uplynutí životnosti té stávající.

4. Výstavba energetického koridoru Sever–Jih

Paralelně s výstavbou severojižního silničního koridoru je v plánu výstavba energetické infrastruktury, konkrétně elektrického přenosového vedení propojujícího Arménii s Gruzií a s Íránem. Cílem regionálního propojení energetického systému je stabilizace a větší odolnost systému (zajištění možných záložních dodávek).

5. Postupná liberalizace trhu s elektřinou

Arménie nedávno zahájila přechod na nový model trhu s elektřinou. Od 1. 2. 2022 došlo ke změnám předpisů upravujících obchodování s elektřinou. Cílem změn je liberalizace trhu a zavedení větší konkurence. Nová pravidla pro obchodování s elektřinou na liberalizovaném trhu zahrnují mimo jiné postup pro spotřebitele při změně dodavatele elektřiny.

Co se týče obnovitelných zdrojů, naskýtají se v Arménii příležitosti pro rozvoj solární, větrné a geotermální energie. Arménie má značný potenciál v oblasti solární energie. Díky geografickému umístění Arménie je zde sluneční svit intenzivnější, než je průměr v Evropě. Solární energie ale v současnosti představuje jen nepatrný zlomek vyrobené elektřiny. Existuje také potenciál pro nárůst podílu vodních elektráren na produkci elektřiny. Vodní elektrárny celkově zajišťují zhruba 20 % arménské poptávky po elektřině, úroveň výroby však závisí na ročním období a množství srážek. Investice do geotermální energie a biomasy se v současnosti zdají být spekulativní a poměrně rizikové.

Jak bylo uvedeno výše, arménská vláda usiluje o rozšíření kapacity obnovitelných zdrojů energie. Přitom upřednostňuje výstavbu solárních elektráren, jejichž výstavba je snazší než výstavba nových vodních elektráren. Do konce roku 2022 by měly být vypsány tendry na nové solární elektrárny s celkovou kapacitou 210 MW. Vláda plánuje tendry na výstavbu dalších sedmi solárních fotovoltaických elektráren s celkovým instalovaným výkonem 520 MW. Další možnosti se otvírají i u středně velkých vodních elektráren, jako jsou například Lori-Berd (60 MW) a Shnogh (76 MW) na severu Arménie. To poskytuje příležitost i pro české firmy a dodavatele technologií. České firmy by se mohly zúčastnit nadcházejících tendrů na výstavbu solárních elektráren nebo dodávat komponenty pro vodní elektrárny.

Trh veřejných zakázek v Arménii se řídí zákonem o veřejných zakázkách, v souladu s ním jsou veškeré informace o mezinárodních tendrech včetně příslušných podmínek (pravidla pro přihlášení, financování, dokumentace) zveřejňovány na webových stránkách https://www.tender.am/en a https://www.gnumner.am/en .

Sektor v posledních letech vzkvétá. Další rozvoj představuje také jednu z vládních priorit (Arménie má i speciální ministerstvo high-tech průmyslu), podporují se inovativní startupy a v plánu je rovněž velká digitální transformace země. Země disponuje řadou talentovaných programátorů a vývojářů různých specializací. Průměrný plat IT profesionála v soukromém sektoru se v roce 2020 pohyboval kolem 1 300 USD. Platy a ceny za kvalitní IT služby jsou několikrát nižší než v ČR, pro české firmy tak může být výhodné outsourcovat některé IT služby do Arménie.

Sektor informačních a komunikačních technologií (ICT) v posledních letech vzkvétá a pro Arménii představuje jedno z nejperspektivnějších odvětví. Významný je díky konkurenceschopné pracovní síle, podílu na HDP a neustálému růstu. Sektor ICT zaznamenal v posledních letech výrazný růst – odvětví rostlo až o 20 % ročně, včetně stabilního růstu v roce 2020 navzdory dopadům pandemie a regionálního konfliktu.

Země disponuje řadou talentovaných programátorů a vývojářů, kteří se specializují mj. na vývoj softwaru, web design, IT služby a poradenství, tvorbu mobilních aplikací, počítačovou grafiku, hry a multimédia, práci s daty, výzkum umělé inteligence a různé inovativní technologie. Mezi další rozvinuté oblasti patří přizpůsobení a testování softwaru, design a testování čipů.

Firem působících v ICT je přes tisíc, zaměstnávají zhruba 20 tisíc pracovníků, výnos je přes 1 mld. USD ročně. Téměř 95 % společností bylo založeno v letech 2000–2018. Počet pracovníků v ICT sektoru velmi rychle roste. Pro srovnání, v roce 2020 v něm bylo zaměstnáno cca 15 tisíc lidí, ale jen v prvním čtvrtletí roku 2021 se počet zaměstnanců ICT zvýšil o více než 28 % na cca 19 tisíc osob. Sektor využívá poměrně vysoký vědecký a vzdělanostní potenciál obyvatelstva (odborníků v oblasti vývoje softwaru, průmyslové výpočetní techniky, elektroniky a polovodičů). Řada místních univerzit a výzkumných institucí rozšířila svou nabídku programů relevantních pro ICT, aby tak byl umožněn další růst sektoru a budoucí dostupnost kvalifikovaných pracovníků. ICT sektor je také jeden z nejlépe placených na arménském trhu práce, obzvlášť pokud jde o zaměstnání u mezinárodních společností.

Právě platy představují jednu z konkurenčních výhod Arménie. V roce 2020 se průměrný plat IT profesionálů pohyboval kolem 420 tisíc AMD (zhruba 19 tisíc Kč) ve veřejném sektoru a 640 tisíc AMD (zhruba 29 tisíc Kč) v soukromém sektoru. Průměrné platy a ceny za kvalitní IT služby jsou tak v Arménii několikrát nižší než v ČR. Pro české firmy tak může být výhodné outsourcovat některé IT služby do Arménie (za předpokladu, že se nejedná o zvlášť citlivé oblasti, data či technologie).

Vláda Arménie aktivně podporuje rozvoj ICT průmyslu, který považuje za strategický sektor a jeden z vhodných prostředků pro dlouhodobý ekonomický růst. V roce 2019 bylo vytvořeno speciální Ministerstvo hi-tech průmyslu, mezi jehož hlavní cíle patří vytváření podmínek pro udržitelný rozvoj ICT průmyslu.

Arménie se snaží vytvářet příznivé prostředí pro přímé zahraniční investice do sektoru ICT. Jako své hlavní konkurenční výhody oproti dalším zemím uvádí mj. schopnost provádět vědecký výzkum a experimentální práci podle mezinárodních standardů, vysoce kvalitní a talentované specialisty, univerzitní vzdělávací programy v oboru IT a dalších souvisejících specializacích, levnou pracovní sílu s vysokou úrovní konkurenceschopnosti a nízkými provozními náklady, podporu sektoru ze strany státu a ochotu zlepšit investiční prostředí, rozsáhlé zkušenosti se spoluprací s velkými nadnárodními společnostmi a také právní rámec pro ochranu duševního vlastnictví, který splňuje mezinárodní standardy.

Další rozvoj sektoru představuje také jednu z hlavních vládních priorit, podporují se inovativní start-upy a v plánu je rovněž velká digitální transformace země. V souladu se strategií digitalizace, jež byla schválena v únoru 2021, je v plánu přechod Arménie k digitální společnosti. Strategie předpokládá digitální transformaci vlády, ekonomiky a společnosti mj. prostřednictvím zavádění a rozvoje inovativních technologií, kybernetické bezpečnosti, ochrany dat, elektronických systémů veřejné správy (e-government), koordinace digitalizačních procesů a vytváření společných standardů.

Kromě výhod nicméně existují i nevýhody. Poptávka po kvalifikovaných pracovnících je vyšší než místní nabídka, což může způsobit problémy s dalším rozšiřováním činnosti. Arménii navíc trápí řada systémových problémů v podnikatelském prostředí, jako je nedostatečná konkurence a transparentnost, korupce, omezený přístup k financování, těžkopádné daňové a celní procedury. To vše se negativně projevuje i v sektoru ICT.

Nakládání s odpady a odpadové hospodářství obecně představují pro Arménii jednu z největších výzev. Sběr komunálního odpadu je na poměrně špatné úrovni, třídění a recyklace prakticky neexistuje, do běžného odpadu se často dostává i nebezpečný odpad, který pak kontaminuje životní prostředí. Odpadní vody se často dostávají do vodních toků. V zemi ročně vznikne asi 650 tisíc tun netříděného komunálního odpadu, drtivá většina je skládkována. České firmy by mohly dodávat zejména třídící linky, technologie pro recyklaci a další využití odpadů, pro sanaci půdy a čištění odpadních vod.

Nakládání s odpady a odpadové hospodářství obecně představují pro Arménii dlouhodobě jednu z největších výzev. Dle odhadů v zemi ročně vznikne asi 650 tisíc tun netříděného komunálního odpadu. Sběr komunálního odpadu je vzhledem k zastaralé technice na poměrně špatné úrovni. Třídění a recyklace na národní nebo regionální úrovni prakticky neexistuje, do běžného komunálního odpadu se navíc často dostává i nebezpečný odpad, který pak kontaminuje životní prostředí v okolí. Problémy způsobuje plýtvání a vznik velkého množství odpadů, absence snah o třídění, otřesný stav skládek, nedostatečně systematický přístup úřadů i zjevná neznalost veřejnosti. Arménská populace toho o třídění, recyklaci a opětovném použití odpadů moc neví. Velice běžné jsou i nelegální černé skládky v přírodě. Jedná se tak o jednu z nejkontroverznějších veřejných služeb. Problém je výrazný jak v Jerevanu, tak v regionech.

V roce 2019 bylo v Arménii vyprodukováno a skládkováno 590 000 tun odpadu, z toho 310 000 tun jen v Jerevanu. Obyvatel Jerevanu vyprodukuje v průměru 300 kg odpadu ročně, zatímco obyvatel zbývajících regionů Arménie ročně vyprodukuje asi 220 kg odpadu. Snad s výjimkou hlavního města nemají firmy svážející odpad moderní vybavení ani vozidla. I v Jerevanu je však problém s tříděním odpadu (pouze na několika málo místech jsou kontejnery na tříděný odpad, jinak probíhá třídění minimálně, respektive neprobíhá vůbec). Namísto materiálového nebo energetického využití je téměř veškerý komunální odpad skládkován, což kromě mrhání zdroji představuje i vysokou zátěž pro životní prostředí. V celé zemi je na 340 skládek, z nichž žádná neodpovídá hygienickým a sanitárním standardům. Veškeré dosavadní úsilí o řádné nakládání s odpady je spíše individuální, lokální a menšího rozsahu. Nedostatek odborných znalostí ve spojení s neefektivními programy a službami pro nakládání s komunálním odpadem následně vytváří řadu problémů, které k řešení potřebují čas a množství zdrojů.

Po podpisu smlouvy CEPA s EU v roce 2017 se nesoulad s evropskými standardy nakládání s odpady stal ještě viditelnějším. Reformy odpadového hospodářství proto zaujímaly významné místo v plánu reforem arménské vlády. Jedním z cílů bylo dosáhnout přiblížení Arménie k evropským standardům v oblasti nakládání s odpady a tím také přispět k cílům udržitelného rozvoje. Aby mohlo dojít ke zlepšení situace, je potřeba v rámci reformy nakládání s odpady zlepšit přístup k nakládání s různými druhy odpadů a zavést moderní, praktická a ekologická řešení. Na zlepšení situace a rozvoj sektoru jsou alokované prostředky ze státního rozpočtu i pomoc velkých zahraničních donorů.

Evropská investiční banka (EIB), Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD) a Evropská unie (v rámci EU Neighborhood Investment Tool ) společně financují projekt nakládání s komunálním odpadem nazvaný „ Solid Waste Management in Yerevan “. Vedle stávající skládky v lokalitě Nubarašen by měla být vybudována nová skládka odpovídající všem příslušným standardům. Dva další velké projekty stavby skládek probíhají s podporou EBRD a EU v provinciích Kotayk a Gegharkunik.

Vláda Arménie se snaží o zlepšení situace a zkvalitnění nakládání s odpady, a to prostřednictvím legislativních změn, zapojení dalších obcí do systému sběru odpadu, podpory projektů zaměřených na sběr odpadu, jakož i inventarizace stávajících skládek a uzavírání některých z nich. V roce 2020 začala vláda diskutovat o nové strategii systému sběru odpadu. Plán zahrnoval dvouletý program aktivit zaměřených mj. na zlepšení služeb sběru odpadu, prosazování ekologických standardů a zavádění vhodných mechanismů pro recyklaci odpadu. Byly rovněž pořízeny nové kontejnery a vybavení. V Jerevanu bylo na jaře 2021 na 135 místech po celém městě rozmístěno přes 400 kontejnerů na tříděný odpad (papír, sklo a plast). Na milionovou metropoli to však není mnoho – jeden kontejner na tříděný odpad v průměru slouží pro 8000 obyvatel, což je naprosto nedostatečná kapacita. Od ledna 2022 vláda zakázala polyetylenové sáčky a tašky o tloušťce 50 mikronů. Zákaz má změnit kulturu chování spotřebitelů a podpořit použití alternativních, opakovaně použitelných tašek, které jsou bezpečnější pro životní prostředí.

Přestože Arménie disponuje množstvím zdrojů kvalitní pitné vody, voda dodávaná spotřebitelům často nesplňuje mikrobiologické normy kvality pitné vody kvůli špatné infrastruktuře zásobování vodou, zanedbávání dezinfekčních zařízení, nedostatečnému tlaku vody a špatnému řízení veřejných služeb. Odpadní vody, zejména z velkých průmyslových podniků, dolů a těžebního průmyslu (např. špatně zajištěná odkaliště), se často dostávají přímo do vodních toků a kontaminují je mj. těžkými kovy a nebezpečnými chemikáliemi.

V poslední době se vláda Arménie zaměřila na zajištění modernizace vodních systémů a zlepšení celého sektoru, včetně příslušné legislativy. K vyřešení stávajících problémů v oblasti zásobování vodou hodlá vláda zlepšit poskytování služeb a zavést aktivní mechanismus monitoringu kvality pitné vody. Dále hodlá zajistit čištění odpadních vod vypouštěných ze tří čistíren odpadních vod v současnosti fungujících v povodí jezera Sevan a zavést systém sledování kvality vod vytékajících z čistíren. Mezi další plány patří podpora dostupnosti infrastruktury pro čištění a opětovné využití odpadních vod v obcích. V Jerevanu je v plánu program obnovy vodovodů a kanalizace, včetně prací na zlepšení vodovodní sítě, výměny vodoměrů u domů nebo výměny starých čerpadel.

České firmy by mohly dodávat zejména třídicí linky, technologie pro recyklaci a pro další využití odpadů včetně energetického. Dále se nabízí příležitosti v oblasti nakládání s nebezpečnými odpady, sanace půdy, čištění a dekontaminace odpadních vod. Do Arménie lze také dodávat systémy kontroly kvality vody, pokročilé filtry a další vybavení.

Trh veřejných zakázek v Arménii se řídí zákonem o veřejných zakázkách, v souladu s ním jsou veškeré informace o mezinárodních tendrech včetně příslušných podmínek (pravidla pro přihlášení, financování, dokumentace) zveřejňovány na webových stránkách https://www.tender.am/en a https://www.gnumner.am/en .

Trh se zdravotnickým materiálem a léčivy je relativně různorodý. Místní zdravotnictví plně nehradí všechny výkony ani léky, takže lidé musí do těchto položek investovat sami. Vláda však plánuje zavedení systému veřejného zdravotního pojištění, jenž by měl pokrýt až 90-95 % všech zdravotnických služeb a výkonů. Vláda chce rovněž rekonstruovat řadu nemocnic a zdravotních center, kam by české firmy mohly dodávat své zdravotnické přístroje a vybavení. Existuje i řada soukromých klinik, které mají zájem o nákup moderních západních zdravotnických prostředků (především vysoce kvalitních, účinných, moderních a inovativních léčiv, zdravotnického materiálu, techniky a vybavení).

V posledních třiceti letech trpěl arménský zdravotní systém nedostatkem vize, špatnou kvalitou, nedostatečnou infrastrukturou, rozšířenou korupcí a nepotismem. Zdravotní systém je neefektivní a trpí roztříštěností, nadbytečností a strukturálními problémy. V oblasti veřejných zdravotnických služeb často panují nedorozumění a zmatky.

Dostupnost zdravotní péče se zhoršila, když bylo arménským nemocnicím na začátku 90. let dovoleno účtovat pacientům poplatky za péči. Arménie dosud nemá systém veřejného zdravotního pojištění. Jednotliví občané si tak musí sami hradit operace a další ošetření ve státních nemocnicích nebo na soukromých klinikách. Výdaje za zdravotní péči hradí stát prostřednictvím prostředků přidělených nemocnicím jen některým kategoriím populace, zejména malým dětem do 7 let věku a sociálně slabým pacientům; i v těchto případech však rodiče nebo příbuzní často musí lékařům platit tučné neformální platby. V posledním desetiletí také stát částečně hradil výdaje na zdravotní péči státních zaměstnanců, učitelů a dalších zaměstnanců veřejného sektoru. Dostupnost primární péče nicméně zůstává zásadním problémem, protože velká část populace si zdravotní péči jednoduše nemůže dovolit.

Na sektor zdravotnictví bude v roce 2022 přiděleno přibližně 123 mld. AMD (224 mil. eur), což představuje jen 5,6 % arménského státního rozpočtu. Výdaje na zdravotnictví jsou páté nejnižší výdaje v jednotlivých souhrnných položkách vládních výdajů.

Vláda Arménie určila pro zdravotnictví klíčové priority a cíle, kterých chce dosáhnout do roku 2026. Hlavním cílem je poskytovat dostupné, moderní a vysoce kvalitní zdravotnické služby. Vláda chce snížit podíl soukromých výdajů na zdravotní péči o 40 %. V plánu je zavedení komplexního systému veřejného zdravotního pojištění pro všechny občany, v jehož rámci má být zajištěna dostupnost (i finanční) zdravotních služeb. Tento systém by měl pokrýt až 90–95 % všech zdravotnických služeb a výkonů, mj. včetně operací srdce, léčby rakoviny a chronických onemocnění. Veřejné zdravotní pojištění by bylo financováno zavedením dodatečné 6% daně z příjmu. Podobné plány byly zvažovány už v roce 2019, tehdy se však proti nim zvedl odpor z řad představitelů střední třídy, kteří si chtěli platit soukromé zdravotní pojištění.

V oblasti veřejného zdraví mezi vládní priority patří systém prevence a včasného odhalení infekčních i neinfekčních onemocnění, rozšíření prevence u pacientů s rizikovými faktory, průběžné provádění stávajících screeningových programů i další rozšíření dostupnosti screeningu, prevence a včasného zjišťování nemocí. Vláda rovněž plánuje rekonstruovat řadu nemocnic a zdravotních center zejména v regionech, kam by české firmy mohly dodávat své zdravotnické přístroje a vybavení.

Arménský trh se zdravotnickým materiálem a léčivy je relativně různorodý. Místní zdravotnictví plně nehradí všechny výkony ani léky, takže lidé musí do těchto položek (často se jedná o léky dostupné bez předpisu, případně různé potravinové doplňky, vitaminy, prostředky na podporu imunity) investovat sami. Většina nemocnic byla v 90. letech privatizována. Existuje tak i řada soukromých klinik, které mají zájem o nákup moderních západních zdravotnických výrobků (především vysoce kvalitních, účinných, moderních a inovativních léčiv, zdravotnického materiálu, techniky a vybavení).

V posledních letech došlo k harmonizaci pravidel s dalšími zeměmi tzv. Eurasijské unie (EAEU), takže platí podobná regulace jako např. pro Rusko či Bělorusko. Léky se dovážejí většinou z evropských zemí, USA a Ruska, dovozu se věnuje okolo 30 firem. Arménský vývoz pak směřuje především do zemí SNG a do Gruzie. Léky vyrobené v zemích EAEU jsou zpravidla levnější než srovnatelné výrobky ze zemí EU (kvůli nižším nákladům a clům).

Příležitosti pro české firmy jsou proto především u vysoce kvalitních, účinných, moderních a inovativních léčiv, zdravotnického materiálu, techniky a vybavení. Jedná se např. o vybavení pro lékařskou diagnostiku (ultrazvukové skenery, přístroje pro magnetickou rezonanci a další). Kromě pandemie zvýšil poptávku po léčivech, zdravotnických výrobcích a lékařských službách také nedávný ozbrojený konflikt.

Trh veřejných zakázek v Arménii se řídí zákonem o veřejných zakázkách, v souladu s ním jsou veškeré informace o mezinárodních tendrech včetně příslušných podmínek (pravidla pro přihlášení, financování, dokumentace) zveřejňovány na webových stránkách https://www.tender.am/en a https://www.gnumner.am/en .

Zemědělství nadále představuje jeden z klíčových sektorů arménské ekonomiky, pracuje v něm více než třetina ekonomicky aktivního obyvatelstva. Domácí produkce zatím nedokáže plně nasytit poptávku po řadě (i základních) potravin, které se dovážejí. Do zemědělství míří státní podpora, která by měla vést ke zvýšení produktivity, výnosů a konkurenceschopnosti (zejména výsadba sadů, kapkové zavlažování či pojištění rizik). Roste poptávka po technologiích pro skleníky (zvlášť malých a středních), po skotu, potravinářských technologiích nebo hnojivech.

Zemědělství nadále představuje jeden z klíčových sektorů arménské ekonomiky, pracuje v něm 36,3 % ekonomicky aktivního obyvatelstva a produkuje přibližně 12 % celkového HDP Arménie. Zemědělský a potravinářský průmysl se přitom do značné míry stále přizpůsobuje tržní ekonomice. Domácí produkce zatím nedokáže plně nasytit poptávku po řadě potravin, které se dovážejí. Často se jedná i o základní výrobky jako pšenice či olej.

Vláda se snaží o další rozvoj zemědělského sektoru a růst vývozu zemědělských produktů. Úsilí zaměřuje na zlepšení efektivity, diverzifikaci výroby a konkurenceschopnost výrobků. V roce 2021 tak bylo na podporu zemědělství alokováno 65 mil. USD, cílem státní podpory bylo zvýšení produktivity, výnosů a konkurenceschopnosti prostřednictvím udržitelnosti, modernizace a nových technologií. Program se zaměřil mj. na výsadbu sadů, kapkové zavlažování či pojištění rizik.

Zemědělství spadá v Arménii do gesce Ministerstva hospodářství. V roce 2022 by se měl rozpočet na zemědělství zvýšit o 6,12 mld. AMD (zhruba 11 mil. eur), což představuje nárůst o téměř 35 %. Celkový rozpočet na zemědělství tak dosáhne zhruba 24 mld. AMD (cca 42,2 mil. eur), což je více než polovina celkového rozpočtu Ministerstva hospodářství. Prostředky určené rozvoji zemědělství mají být použity zejména na pozemkovou reformu a modernizaci. Cílem je zejména rozšiřování obdělávané půdy a zvýšení zemědělské produkce.

Přestože má Arménie v zemědělském sektoru značný potenciál, existuje také řada problémů a omezení. V zemi funguje přes 335 tisíc farem, ale průměrně mají rozlohu jen 1,4 hektaru, což značně omezuje možnost diverzifikace. Významným problémem je také rozsah degradace půdy. Přestože přibližně 70 % území Arménie je klasifikováno jako zemědělská půda, orná půda představuje pouze 15 % celkového území. Rovněž chov hospodářských zvířat čelí překážkám, jako je neefektivní hospodaření s pastvinami. V důsledku neefektivity chovu dobytka tvoří dovážené maso polovinu celostátní spotřeby masa a dochází také k sezónnímu kolísání produkce a nabídky mléčných výrobků. Některé potravinářské technologie, které by pomohly zlepšit kvalitu a bezpečnost potravin, zde nejsou dostupné, což představuje příležitost pro české firmy (např. mléko z místní produkce je k dispozici většinou pouze čerstvé; trvanlivé mléko se do Arménie dováží z poměrně vzdáleného zahraničí jako Ukrajina či Bělorusko). Certifikace potravin a dovoz zemědělských výrobků se nyní řídí pravidly v rámci tzv. Eurasijské unie (EAEU).

Navzdory těmto omezením i své obtížné geografické poloze nicméně dosáhla Arménie v zemědělském sektoru v posledních letech značného pokroku. Například vývoz čerstvého ovoce a zeleniny byl v roce 2021 větší o 28,5 % než za rok 2020 a o 41,3 % větší než za rok 2019.

Arménie může nabídnout několik zajímavých investičních příležitostí v zemědělském a potravinářském sektoru. Roste poptávka po technologiích pro skleníky (zvlášť malé a střední), po zavlažovacích systémech a po skotu. Arménie má v posledních letech problémy s nedostatkem vody a absencí účinných zavlažovacích systémů. Tím se otevírají možnosti pro dovoz a instalaci úsporných a efektivních systémů kapkového zavlažování. Také sektor živočišné výroby čelí v Arménii vážným problémům (nedostatek skotu, problémy s nedostatečně efektivním chovem dobytka), což může představovat příležitost pro vývoz kvalitního českého skotu do Arménie.

Příležitost pro rozvoj představuje rovněž sektor udržitelného zemědělství, produkce bio a organických potravin, zpracování ovoce a zeleniny a jejich balení, kde mohou české firmy nabídnout své zkušenosti a know-how. Zajímavou oblastí pro spolupráci by mohly být poradenské služby v oblasti zemědělství (veterinární oblast) či potravinové bezpečnosti (kvalita potravin apod.). Pravděpodobně poroste také poptávka po hnojivech, především těch kvalitnějších a dražších, která zatím nejsou tak snadno dostupná (na arménský trh jsou nyní dovážena hlavně hnojiva z Ruska, Gruzie a Íránu).

Perspektivním odvětvím pro investice je rovněž vinařství, které se zde těší dlouhé tradici. Arménské víno má dobrou kvalitu, v zemi se pěstují jak méně obvyklé historické odrůdy vína, tak moderní odrůdy evropského typu. Arménský vinařský průmysl se soustředí především na export do zemí EU. Export vína z Arménie vzrostl ve srovnání s předchozími lety minimálně o 35 %. Na rozdíl od arménského brandy („koňaku“) se však arménského vína do Česka podle statistik stále dováží jen velmi malé množství. Jeho dovoz tak může být zajímavou příležitostí.