Sankce Kanady proti Rusku otevírají prostor pro české firmy

Vynětí Ruska z MFN sazeb vytváří „díru na trhu“

Kanada přijala sankce proti Rusku již v návaznosti na anexi Krymu v roce 2014. Po zahájení invaze na Ukrajinu v letošním roce Kanada přijala nejprve opatření proti ruským bankám a nákupu ruských dluhopisů, spolu se sankcemi na ruské elity. Následně přijala imigrační opatření pro ukrajinské uprchlíky a zaslala Ukrajině finanční a vojenskou pomoc. Pro zemi založenou na rozmanité imigraci znamená příliv uprchlíků nejen příležitost posílení lidského kapitálu resp. řešení nedostatku pracovních sil.

Z ekonomického hlediska bylo však zásadním krokem vynětí Ruska a Běloruska z doložky nejvyšších výhod na zboží dovážené do Kanady. Díky tomu je ruské a běloruské zboží nyní zatížené nejméně 35% clem, což ho činí vysoce nekonkurenceschopným. Objem výpadku ruských dovozů do Kanady může dosáhnout hodnoty loňského dovozu 2,1 mld. CAD, který trojnásobně převyšoval kanadské vývozy do Ruska, ale tvořil jen 0,3 % světového dovozu zboží do Kanady. Mezi vývozy Kanady do Ruska dominují jaderné reaktory, strojírenská zařízení, a bojlery, v ruském dovozu jsou hlavními položkami hnojiva, nerostné suroviny a fosilní paliva, drahé kovy a drahé kameny, železo a ocel, měď, výrobky z pryže, dřevěné výrobky, masné a rybí výrobky, hliník, elektronika, letecké výrobky, strojírenské výrobky, železniční výrobky a další. Cly jsou aktuálně zatíženy dovozy společností jako Arcelormittal, Boeing, Magellan Aerospace, Nordion či Goodyear a další viz seznam dovozců z Ruské federace do Kanady. Například společnost Continental již oznámila omezení kanadské výroby právě kvůli problémům s dovozy z Ruska.

Ačkoli Kanada může řadu těchto položek nahradit vlastními kapacitami, lze za dané situace předpokládat rovněž vznik obchodních příležitostí pro evropské i české společnosti. Zejména pozice v dodavatelských řetězcích kanadských výrobních společností nabízí střednědobou příležitost pro zapojení českých společností dodávajících komponenty do strojírenské, elektrotechnické či letecké produkce, ale i dalších oblastí. Lze také očekávat rozšiřování domácí kanadské výroby, do níž mohou české firmy případně zajistit dodávky pro nové projekty. Příkladem je především těžební sektor, konkrétně pak oblast hnojiv, do které směřovaly relativně významné ruské dovozy, které jsou nyní zcela nevýhodné. Od začátku ruské invaze na Ukrajinu proto například akcie největšího světového výrobce hnojiv, kanadské společnosti Nutrien, vylétly na burze již o více než 30 %. Firma je největším producentem potaše, suroviny, u níž Kanada v roce 2020 zajišťovala 32 % světového trhu a je ve velkých zásobách koncentrována zejména v provincii Saskatchewan. V blízké době lze proto očekávat posílení jeho těžby, což bude vyžadovat i nákup potřebného zařízení. Paradoxem hodným zmínky je i fakt, že provincie negativně zasažené cenami ruských hnojiv jsou prérie Saskatchewan a Manitoba, v nichž má 11 procent obyvatel ukrajinské kořeny.

Další příležitosti může nabídnout i Strategické partnerství Kanady a EU v oblasti kritických nerostných surovin. Tato spolupráce v oblasti zdrojů významných pro pokročilé technologie včetně baterií a autonomních vozidel odstartovala v roce 2021, soběstačnost v těchto minerálech však získala díky válce na Ukrajině ještě hlubší rozměr. Posilování transatlantické spolupráce je předmětem aktivní diskuse a v dalších měsících a letech můžeme očekávat konkrétní kroky k posilování strategické soběstačnosti tohoto odvětví. Jednotlivé projekty se mohou týkat i výzkumných a inovačních aktivit.

Válka ukázala nutnost posílení obranných investic

V neposlední řadě by čeští dodavatelé mohli uspět v dodávkách do kanadského obranného průmyslu. Premiér Trudeau již deklaroval otevřenost navýšení obranných výdajů země, které s výší 1,39 % HDP v roce 2021 i přes ambiciózní obrannou strategii z roku 2017 ani zdaleka nesplňují dvouprocentní závazek členských zemí NATO a řadí Kanadu až na 25. místo mezi členy aliance. Nejen pokračující ruská invaze na Ukrajině, ale i další hrozby v podobě kybernetické špionáže, rostoucího nebezpečí domácího násilného extremismu či zvyšující se potřeba ochrany největších světových zásob sladké povrchové vody v Kanadě nyní nutí současnou vládu k přehodnocení této strategie a výdajů na obranu. Zmíněná strategie počítala se zvýšením výdajů na obranu o 70 % do roku 2026, je však velmi pravděpodobné, že se ambice ještě zvýší. Ačkoli je celková diskuse o obranném průmyslu Kanady ještě otevřená, příležitosti by se mohly objevit zejména v pokročilých obranných technologiích a také výzkumu. Ty již dříve tento rok posílila provincie Québec, která alokuje dodatečné finance do roku 2024 pro sektor aerospace právě na obranné i vesmírné technologie a drony.

Odborníci poukazují na různé možnosti, kam by federální obranné finance měly především směřovat. Kromě potřeby zvýšení náborových aktivit se jedná především o modernizaci Severoamerického velitelství protivzdušné obrany, známého pod zkratkou NORAD, v rámci kterého se aktuálně hovoří o investicích ve výši 252 mil. CAD například do modernizace systémů velení a řízení. Potřebné a již diskutované je rovněž posílení kanadských vojenských kapacit v Arktidě a modernizace zastaralých vojenských základen tak, aby byly energeticky účinnější a odpovídaly vládním cílům snižování emisí.

V oblasti protivzdušné obrany se konkrétně hovoří o potřebné modernizaci North Warning System (severní výstražný systém), který představuje společný radarový systém Spojených států a Kanady a zahrnuje 47 radarových stanovišť v Arktidě od Labradoru po hranice Aljašky. Systém je schopen detekovat vzdušné hrozby v celé severoamerické polární oblasti a poskytuje velitelské a řídicí schopnosti kanadskému sektoru protivzdušné obrany v rámci NORAD.

Úvahy o budoucnosti kanadských investic v Rusku

Kromě systémových opatření federální kanadské vlády reagovaly na rusko-ukrajinský konflikt již i klíčové místní společnosti. Kanadské firmy jako Canada Goose, Kinross Gold Corp., McCain Foods Ltd. a další již pozastavily operace na ruském trhu a prodej zboží do Ruska. Již zkraje března podepsalo přes 100 předních kanadských businessmanů a investorů společný otevřený dopis adresovaný premiérovi Trudeau a dalším členům vlády, kterým deklarují záměr prodat svá aktiva v Ruské federaci. Při přesunu poboček z Ruska by tak mohly získat příležitost další trhy, jako je Česká republika.

Velké dopady lze očekávat ve strojírenské výrobě nebo v autoprůmyslu. Dle vyjádření AutoForecast Solutions budou zasaženi úplně všichni autovýrobci s operacemi na ruském trhu a budou donuceni přehodnotit své dodavatelské řetězce. Dokonce i kanadská společnost Magna, která je největším přímým zahraničním investorem v ČR, pozastavila své operace v Rusku. Magna přitom zaměstnává zhruba 2500 zaměstnanců v šesti továrnách na ruském trhu, v nichž vyrábí šasí, sedadla a externí části vozů. Pokud by společnosti jako Magna nakonec opustily svou ruskou výrobu úplně, budou muset tyto kapacity ve středně až dlouhodobém výhledu hledat jinde. Ačkoli lze očekávat, že tyto změny budou spíš pozvolné, jelikož společnosti mají obecně averzi k přesunům zahraničních investic s ohledem na související vysoké náklady, a zároveň Kanada bude v těchto případech usilovat o reshoring investic zpět na domácí trh, výhodná mohou být rozšíření výrobních kapacit v již existujících pobočkách či výběr alternativních lokalit s konkurenceschopnou pracovní silou. Příležitosti mohou skýtat společnosti jako quebecký OpSens vyrábějící sensory z optických vláken pro zdravotnický a ropný průmysl. Firma dle kanadského tisku uvažovala o Rusku jako dalším trhu pro rozvoj svých operací, avšak teď již tuto myšlenku pochopitelně zavrhla.

Impuls pro energetiku a fosilní paliva

Ruská invaze vyvolala samozřejmě i v Kanadě diskusi o energetické soběstačnosti země, spolu s novými příležitostmi pro vývoz zkapalněného zemního plynu do Evropy. Kanadská asociace těžařů ropy lobbuje u federální vlády o rozšiřování produkce ropy i zemního plynu, představující postoj, který sdílí například i premiér těžařské provincie Alberta. Motivací je i nárůst cen pohonných hmot v Kanadě, které překonaly v polovině března v některých místech již historickou hranici 2 kanadských dolarů za litr.

Průměrná cena benzínu v Kanadě (cent CAD / litr), zdroj: GasBuddy.com

Pokud by Kanada chtěla zaplnit mezeru na světovém trhu fosilních paliv, musela by rychle dobudovat především přepravní infrastrukturu, ale také realizovat investice do výrobních kapacit, které však mohou trvat 2 až 4 roky. Jinak by kanadské dodávky ropy nemusely směrovat přímo do Evropy, ale do rafinerií Mexického zálivu. Tato rozhodnutí by mohla přinést zajímavé zakázky pro zahraniční dodavatele do energetického průmyslu a strojírenské techniky.

Síť kanadských ropovodů je úzce navázaná na infrastrukturu USA směřující do Mexického zálivu (Zdroj: Canadian Association of Petroleum Producers, 2020)

Velkou pozornost momentálně vyvolávají zejména kanadské zásoby zemního plynu, pro jehož případný vývoz do Evropy v podobě LNG však Kanada nedisponuje dostatečnou infrastrukturou. Jejímu potřebnému rozšíření bohužel nenahrávají především environmentální závazky a ambiciózní postoj Kanady vůči dekarbonizaci, které v minulosti zabránily realizaci mnoha slibných projektů. Z 24 kanadských návrhů LNG projektů diskutovaných v posledních pár letech bylo 18 situováno v Britské Kolumbii, přičemž ty se zaměřovaly na vývoz LNG do Asie. Aktuálně má však Kanada pouze jeden jediný rozestavěný terminál na export LNG, právě na západním pobřeží v Britské Kolumbii, který by měl být otevřen nejdříve v roce 2025. Jako poslední zamítla federální vláda na začátku roku výstavbu terminálu pro zkapalněný zemní plyn v Québecu Énergie Saguenay, který by propojoval Kanadu a evropské zákazníky. Pozice Kanady jako případného klíčového vývozce zemního plynu do Evropy bude záviset především na politických rozhodnutích, přičemž dostavbu infrastruktury zatím podporuje zejména opoziční Konzervativní strana.

Kanadský systém přepravy zkapalněného zemního plynu postrádá zejména exportní terminály (Zdroj: Canada Energy Regulator, 2021)

Hlasy environmentalistů však zároveň volají po tom, aby v aktuální situaci nepřevážily privátní zájmy fosilní lobby. V kontextu velkého důrazu kanadské společnosti na ochranu životního prostředí a vládního boje proti změně klimatu lze v návaznosti na ukrajinskou krizi rovněž očekávat větší spolupráci EU a Kanady v obnovitelných zdrojích energie a alternativních palivech jako je například vodík. Toto může také znamenat příležitosti pro české firmy i odborníky, kteří s Kanadou mohou navázat novou spolupráci.

Jakkoliv mnohé kanadské firmy přišly o zakázky a odbyt zboží v Rusku, musejí se vyrovnat s růstem cen energií či novými výpadky v globálním dodavatelském řetězci, není dopad tohoto konfliktu na kanadskou ekonomiku a firmy ve srovnání s jinými zeměmi tak zásadní. Přesto může ruská invaze, jejíž výsledek a délka trvání je stále obtížné předvídat, nabídnout s ohledem na její důsledky na kanadsko-ruskou obchodní relaci zajímavé příležitosti pro evropské firmy včetně těch českých. Obchodní příležitosti mohou vyplynout z potřeby navýšení výdajů kanadské vlády na obranu, z možnosti zapojení českých firem do postižených kanadských dodavatelských řetězců, přesunu zrušených kanadských investic do Ruska či z nutného rozšíření energetické infrastruktury v souvislosti s diskutovaným exportem kanadského zkapalněného zemního plynu do Evropy.

Jan Kubačka, Velvyslanectví ČR v Ottawě, Eva Libs Bartoňová, Generální konzulát ČR v Torontu