Jedním inflačním extrémem jsou USA, druhým třeba Japonsko. Jaký bude další vývoj?

Blog MMF míní, že aktuální pandemický vývoj opět zvyšuje nejistotu po celém světě, několik zemí přitom čelí zvýšené inflaci, která se pohybuje nad cílem jejich centrální banky. Celkově ale ve světové ekonomice nacházíme velké rozpětí jak na straně inflace, tak u síly ekonomického oživení. MMF tak tvrdí, že každá země musí nastavit svou politiku s ohledem na svou specifickou situaci.

Fond míní, že ve Spojených státech je prostor pro rychlejší ukončení nákupu aktiv centrální bankou a také zvedání sazeb. Příčinou je návrat produktu na předpandemický trend, utažené podmínky na trhu práce a také široce rožšířené inflační tlaky. Pokud by se inflační tlaky šířily i v dalších zemích, může být zapotřebí celkově většího monetárního utažení. Pro centrální banky je v takovém prostředí klíčová pečlivá komunikace týkající se dalších kroků tak, aby nevznikla panika na trzích. Ta by mohla poškodit jak ekonomiku domácí, tak zahraniční. To se týká zejména zadlužených rozvíjejících se zemí.

Jádrová inflace je očištěna od volatilních cen potravin a energií a podle MMF se její výše po celém světě liší. Pokud ji měříme ve srovnání se stavem před pandemií, tak nejvyšších hodnot dosahuje v USA, Velké Británii a Kanadě. V eurozóně jsou její hodnoty mnohem nižší a omezené inflační tlaky jsou patrné i v Asii včetně Číny, Japonska a Indonésie. Mezi rozvíjejícími se zeměmi vystupuje kvůli výši jádrové inflace do popředí zejména Turecko.

MMF míní, že inflace bude v některých zemích vyšší i v příštím roce, ale inflační očekávání se většinou stále drží blízko inflačních cílů centrálních bank. To je odrazem očekávaného polevování inflačních tlaků, ale také toho, že monetární politika je v případě potřeby schopná snížit inflaci na svůj cíl. Fond tvrdí, že inflační očekávání v USA sice v dlouhodobějším horizontu vzrostla, ale stále se nachází blízko historickým průměrům, tudíž se „zdají být dobře ukotvena“. Očekávání vzrostla i v eurozóně, ale zde se stále pohybují znatelně pod inflačním cílem Evropské centrální banky.

Jaké jsou příčiny vyšší jádrové inflace? Podle fondu se projevují poptávkové faktory včetně fiskální a monetární stimulace. K tomu nastal posun směrem od poptávky po službách k poptávce po zboží. A samozřejmě se přidávají i problémy na nabídkové straně ekonomiky, které souvisí jednak s pandemií, ale podle MMF i s klimatickými změnami. Fond k tomu dodává, že tenze ve výrobních vertikálách by měly polevit ve druhé polovině příštího roku, k tomu by postupně měla slábnout agregátní poptávka, mimo jiné kvůli končící fiskální stimulaci. Nerovnováhy mezi nabídkou a poptávkou by se tak měly zmenšovat, což se projeví i na inflaci.

MMF tedy čeká polevující inflační tlaky, ale u zemí, kde se projevují silněji, by podle něj bylo namístě urychlit normalizaci monetární politiky. V některých rozvíjejících se zemích je pak vyšší riziko posunu v inflačních očekáváních. Například Brazílie či Rusko tak musely prudce zvýšit sazby i přesto, že to může mít negativní dopad na ekonomickou aktivitu. Následující graf shrnuje konsenzus inflačních projekcí pro vyspělé země ze Světového ekonomického výhledu MMF z října letošního roku.

Zdroj: Blog MMF, Twitter