V rozhovoru pro agenturu Bloomberg prohlásil člen
bankovní rady ČNB Tomáš Holub, že z hlediska dopadu na nastavení měnových podmínek pro českou ekonomiku odpovídá nedávné posílení koruny zvýšení repo sazby o čtvrt až půl procentního bodu.
Ani uvolňování protipandemických restrikcí a
dobré zprávy
ohledně brzké dostupnosti vakcín proto podle něj nedávají důvod k úvahám o faktickém zvyšování repo sazby ČNB dříve než v druhé polovině příštího roku. Tento závěr tak vlastně potvrzuje základní obrysy poslední prognózy ČNB.
Vyznění rozhovoru jiného člena
bankovní rady ČNB Vojtěcha Bendy pro agenturu Reuters bylo méně jednoznačné. Souhrn
dat z reálné
ekonomiky za uplynulý měsíc (
HDP v 3. čtvrtletí,
mzdy,
trh práce) posouvá podle Bendy
výhled inflace „spíše proinflačním směrem“, přičemž nedávným posílením
devizového kurzu je tento posun kompenzován jen „částečně“.
Odtud by se dalo usuzovat, že podle Bendy by bylo možné o prvním
zvýšení sazeb uvažovat dříve, než to naznačuje poslední
prognóza ČNB zveřejněná před měsícem. Následně však v rozhovoru zaznělo spíš potvrzení zmíněné
prognózy: „pokud bude tento vývoj pokračovat dál v souladu s
prognózou, vyvstane příští
rok otázka, kdy začneme znovu zpřísňovat měnovou
politiku“.
Pandemická situace se podle Bendy vyvíjí v souladu s předpoklady uvedené
prognózy. Výslovně upozornil, že rozsáhlé snížení
daní, které nyní projednává
Senát, by vedlo k rychlejšímu
růstu ekonomiky, ale ani to by
ČNB k dřívějšímu
zvyšování sazeb nejspíš nepřimělo.
Bankovní rada je podle jeho názoru totiž teď ohledně zpřísňování měnové
politiky velmi opatrná, a to „i za cenu rizika možného pomalejšího návratu
inflace k cíli“.
Úvahy na
půdě bankovní rady o uvolnění měnové
politiky za použití nekonvenčních nástrojů jsou podle něj teď velmi nepravděpodobné. Nicméně připustil, že pokud by velká fiskální expanze vedla k
růstu rizikové přirážky na českých
státních dluhopisech (a tedy k
růstu střednědobých
korunových výnosů), „pak by
centrální banka musela přemýšlet o tom, jestli je toto kompatibilní s plněním
inflačního cíle a jestli není třeba začít přemýšlet, zda nerozšířit repertoár měnově politických nástrojů třeba o větší moderaci výnosové křivky na delších tenorech“.
Michal Skořepa