Kde byly tajné služby a co zjistily? (Naši politici po summitu.)

Česká televize obohatila náš víkend již v pátečních večerních hodinách mimořádnou relací Studio NATO. Za moderování Evy Hrnčířové a Jana Němce v něm spořádaně hovořili Stanislav Gross, Cyril Svoboda, Jaroslav Tvrdík a Alexandr Vondra. Hovor to byl vcelku nezáživný, až příliš zřetelně vystupovala do popředí skutečnost, že se hraje druhá liga (prvoligové utkání definitivně skončilo několik hodin před tím v Moskvě). Tím se netvrdí, že přítomní se vyjadřovali méně inteligentně než například americký prezident, nicméně co naplat, naše a tudíž i jejich role ve společenství je jiná. Přesto je docela tristní sledovat, když se jako snaživí žáčci dovolávají něčeho, do čeho ani pořádně nevidí a chválí (Gross opakovaně) amerického prezidenta za to, že je pochválil. Nechci ale našim politikům křivdit, třeba ministerský předseda Velké Británie na tom obecně není o moc lépe…

Oživení tak přinesl především klip z manifestace komunistů, na níž Grebeníček nazval Bushe “planetárním magorem” (Svoboda: “Jak se kdo vyjadřuje, tak také uvažuje.”) a v rámci diskuse pak zejména polemika Petra Uhla a ministra vnitra, vedená na dálku, o adekvátnosti počtu připravených policistů (Uhl: “Kde byly tajné služby a co zjistily?”) a nákladnosti příprav. Platí sice, že po bitvě je každý generálem, nicméně bez ohledu na vysvětlení Grosse je třeba vidět, že odstrašující strategie byla důsledná, nebyla jen taktikou, protože připraveno bylo skutečných, nikoli fiktivních 12000 mužů. Shrnul bych to objektivně takto: Jestliže neselhala příprava (rozhodně lépe je více než méně), totálně selhaly odhady (a zřejmě již citované tajné služby).

V rámci již zmíněné snaživosti je třeba zmínit i to, jak se účastníci se skautským zápalem navzájem podporovali a odvolávali nejen na štěpná vyjádření Bushe, Špidly, ale hlavně na (“správná”) slova partnerů v diskusi. Prostě souznění a sebeuspokojení mimořádné. Svoboda několikrát prohlásil, že “organizace byla na špičkové úrovni,” Tvrdík byl nadšen “prezentacemi, které přinesou státu miliardy”. Je pravda, že novinářská obec pochvalami politiků dost skrblí a s oblibou se často nimrá v marginalitách, samochválu však příslovečně doprovází nepříjemný odér. Neproporcionální přístup k dění je pak třeba spatřovat například v tom, že politici chválili - vedle sebe samých a organizátorů - též (odůvodněně) policisty a samotné Pražany. Paradoxně však neocenili velmi přijatelné chování (převážně našich) demonstrujících. To muselo zaznít až v televizních skečích.

Předseda poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek (ČSSD) byl formálně hlavním aktérem v sobotním popoledním čase, protože na obrazovce zůstal po celou dobu trvání pořadu. Z hlediska dojmu však, alespoň u mne, zvítězila Miroslava Němcová (ODS), a to především proto, že působila živěji než Zaorálek. Konec konců, dost nevýrazně působili i Pavel Kováčik (KSČM) a Vilém Barák (Euroskeptická iniciativa).

Pokud však jde o věcnou podstatu poskytovaných vyjádření, zde ani místopředsedkyně PS ČR moc nepřesvědčila. Neměla ostatně moc šancí, současné překotné zániky hvězd a vzniky kandidátských nov na nebi strany modrého ptáka příliš možností pro racionální výklad neposkytují.

Strana rudé růže má v osobě předsedy sněmovny politika slušné celostátní úrovně. V minulosti se proslavil srdnatými útoky na svého předchůdce ve funkci. Zaorálek reaguje pohotově, byť s rozvahou v hlase, vyjádření mají hlavu a patu, ale to za časté platí jen pro izolovanou, jednotlivou odpověď. Jakoby chyběla systematická utříděnost, takže se dostává do úzkých zejména tam, kde se jeho (předchozí) odpověď využije pro artikulaci dotazu v jiném gardu. Do absolutní špičky cosi chybí - co se obecně sociálnědemokratickým politikům nedostává – totiž jiskra a již zmíněná koncepce vyjadřovací báze.

Jakub Železný vedl Zaorálka důsledně k pravdě, zejména v otázce jeho osobního ingerování do mediální scény, jak osobními kontakty na Ostravsku, tak v širším měřítku směrem k ČT1. Snaha byla marná nejen v tomto případě (“kontakty s redaktorkou mají smysl, s ředitelem televize není o čem hovořit”), ale i v otázce dodržování “Bohumínského usnesení” v samotném Bohumíně i jinde (“jiní jsou komunisté v parlamentě, jiní ti, s nimiž uzavíráme koalice na nižší úrovni”). Úspěch byl pramalý, předseda se vždy vysmekl jako had.

   
      
       Další info bude na:  http://www.geocities.com/Nocoment2001/index.htm v rubrice Politika (ikona Výroky). /Přidány opět další polohy do České Kámasůtry (v rubrice Erotika)./