Angeloni: Jak je to s novou strategií Fedu

Při hodnocení „Powellovy doktríny“, tedy nově představené strategie Fedu, je třeba brát v úvahu to, že americká centrální banka se nachází v nelehké pozici. Na jednu stranu je změnami v americkém hospodářství nucena k akci a k tomu, aby dávala větší váhu nezaměstnanosti. Na stranu druhou ale Fed nechce nechat sazby klesnout do záporu tak, jak to učinily jiné centrální banky. K tomu se od roku 2017 nachází pod „těžkým politickým tlakem“, aby svou politiku více uvolnil. Tento tlak na něj vytváří vláda, která „opakovaně ukázala, že nezávislost centrální banky pro ni není relevantní“. Na stránkách VoxEU to tvrdí ekonom Ignazio Angeloni, který následně rozebírá svůj pohled na změny ve strategii Fedu.

Podle ekonoma došlo ke dvěma významným posunům v americké ekonomice, které tlačily na to, aby Fed svůj přístup přehodnotil. Za prvé, trh práce si v posledních letech vedl mimořádně dobře, ale nedocházelo k tlakům na růst inflace. Jinak řečeno, zdá se, že Phillipsova křivka se výrazně zploštila. Druhou změnou je posun v takzvaných neutrálních sazbách. Tedy v sazbách, při kterých by ekonomika měla být v rovnováze, plné zaměstnanosti a stabilní inflaci. K tomu všemu se inflace dlouhodobě pohybuje pod 2 %, během oživení se nezvyšuje, ale klesá během útlumu. Fed se tak obává, že inflační očekávání se mohou posunout dolů, což by vyvolalo další tlaky na pokles sazeb.

Trh na oznámení nové strategie Fedu reagoval bez větších výkyvů, možná proto, že podobné věci už viděl dříve. Důležité je si uvědomit, že nově oznámená snaha Fedu o vyvážení období slabší inflace obdobím inflace pohybující se nad 2 % stojí na jednom základním předpokladu: Inflační očekávání jsou formována na základě inflace z minulých let. Podle ekonoma ale nemá takový předpoklad nijak silný empirický základ. K tomu se přidává předpoklad, že inflační očekávání formují skutečnou inflaci. Olivier Blanchard představil v roce 2016 studii, která tento pohled do určité míry potvrzuje, ale jiné analýzy již tak nevyznívají.

Angeloni tvrdí, že nová strategie vyvolává důležitou otázku týkající se nástrojů, které by Fed měl při sledování inflačního cíle použít. Jelikož nyní se bude po období inflace podstřelující inflační cíl snažit o její zvednutí nad cíl, je namístě se ptát, čím toho dosáhne. Fed sám o žádných nových nástrojích nehovořil, což implikuje, že bude více využívat to, co doposud, Tedy více takzvané forward guidance, více nákupů aktiv a možná explicitní koordinace jeho politiky s politikou fiskální. Absence nových nástrojů ale může podle ekonoma podkopat důvěru v nový systém.

Ekonom poukazuje na práci Charlese Goodharta, který tvrdí, že inflace byla v minulém období tažena dolů zejména globálním demografickým vývojem a změnami v mezinárodním obchodu. Jde o faktory, se kterými mohou centrální banky na straně inflace učinit jen málo a platí to zejména, pokud jednají izolovaně. Goodhart se ale domnívá, že popsané faktory postupně zmizí a v takovém případě by se inflace zvedla na inflační cíl. Jenže taková změna celého prostředí by znamenala, že nově oznámená strategie Fedu již nebude potřeba a bude od ní upuštěno, protože inflaci bude lehké držet dlouhodobě u 2 %. Jestliže pak zmíněné faktory nezmizí, nová strategie bude neúčinná, protože centrální banka nebude mít nástroje, jak ji naplnit, predikuje Angeloni.