Babiš a sociální demokraté nejspíše nahradí superhrubou mzdu dvěma sazbami daně ze mzdy hrubé. Pro vládní strany jde o „win-win“ aranžmá, pro ekonomiku už tolik ne

Tanečky kolem zrušení superhrubé mzdy pokračují dalším číslem. Oba koaliční „tanečníci“ – ANO a ČSSD – si po dnešním vystoupení mohou gratulovat. Výrazně se totiž přiblížili situaci, kterou lze označit jako „win-win“. Každý z koaličních partnerů totiž získává více, než ztrácí.

Hnutí ANO nejprve „vyfouklo“ občanským demokratům nápad se zrušením superhrubé mzdy a jejím nahrazením patnáctiprocentním zdaněním mzdy hrubé. Těžko říci, zda tento návrh kdokoli z politiků kdy myslel vážně. ODS s ním přišla až v době, kdy neměla zodpovědnost za vládnutí. Z opoziční lavice se snáze žongluje s čísly, sliby, a dokonce fantaziemi až fantasmagoriemi, neboť chybí vládní zodpovědnost.

Těžko říci, zda na tom bylo hnutí ANO jinak. Nejspíše ne. Počátkem srpna sice šéf hnutí, premiér Andrej Babiš, poměrně troufale vzal návrh ODS za svůj, čímž věci dodal váhu: přece jenom, něco jiného je, když to či ono žádá opozice, a něco jiného, když s tím koketuje sám premiér. Z hlediska politického marketingu šlo o obratný krok: z premiéra se stal zase jednou pořádný „pravičák“, což nepochybně může zmírnit možný odliv voličské přízně právě k ODS.

Babiš si ale musel uvědomovat, že nápad je to věru pořádně pravicový, takže si ovšem žádá i „pořádně pravicové“ úsporné kroky. Třeba zeštíhlení a zlevnění provozu státu až o 90 miliard korun ročně, což je odhadovaná výše výpadku vzniklého nižším zdaněním. Nezapomeňme, že nyní, když platí superhrubá mzda, je hrubá mzda daněna 20,1 procenta. A najednou by to mělo být jen 15 procent!

Na scénu ve velmi příhodnou chvíli vešel druhý z vládních tanečníků, ČSSD. Sociální demokracie vtancovala s prohlášením, že výpadek 90 miliard je až příliš vysoký a že takto velkoryse daň opravdu snížit nelze. Sociální demokraté tím demonstrovali, že se umí poprat za zájmy těch svých voličů – a že jich je –, pro něž by výpadek 90 miliard erárních peněz mohl znamenat citelné zhoršení životní úrovně. Jde třeba o příjemce dávek, důchodce, část zaměstnanců placených z veřejných peněz a další. Ti všichni mohli být hledáním úspor za 90 miliard neblaze dotčeni.

S příchodem druhého tanečníka na scénu si ale zjevně oddechl i sám Babiš. Druhý tanečník mu poskytuje skvělou záminku, jak ze svého původního návrhu, jejž vyfoukl ODS, bez větší ztráty reputace zase umně vycouvat-nevycouvat. Nikdo přece netvrdí, že náhle přestal být pořádným pravičákem. Vždyť jenom konstruktivně upřednostňuje zájem celé vlády před zájmem svým. Uchovává si tedy tvář pravičáka, oslabuje tím ODS, přičemž se současně nemusí bát, že ztratí tu část svých voličů, které by hledání úspor za 90 miliard negativně poznamenalo.

Když dva vítězí, někdo zřejmě prohrává. Poraženým je nejen ODS, ale také ekonomika. Z ekonomického hlediska je nejčistším řešením co možná nejméně sazeb. Ostatně sama ministryně financí to dobře ví, neboť to deklaruje. Jenže nyní budou podle všeho sazby dvě: 19 a 23 procent. Nižší budou čelit zaměstnanci s nižšími příjmy, té vyšší zase ti s vyššími. Půjde o výsledek „win-win“ aranžmá, už z podstatné části dojednaného hnutím ANO a ČSSD.

Na zrušení superhrubé mzdy tedy dojde, ale jinak se žádné výrazné snížení daní konat nebude. Babiš, který oživil svoji pózu odhodlaného pravičáka, to svede na ČSSD a dá na odiv svůj konstruktivismus. ČSSD dosáhne svého také – k výraznému propadu inkasa veřejné kasy nedojde, dále bude v nepříliš ztenčené míře na erární dárky pro voliče.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Národní ekonomická rada vlády (NERV)
Hlavní ekonom, Trinity Bank