Navýšení věku odchodu do důchodu o tři roky do veřejné kasy jen vrátí ty peníze, které odtamtud vzalo zrušení superhrubé mzdy. Nic moc

Ve věku 65 let by se podle nyní diskutovaného záměru Fialovy vlády pracovat přestávat nemělo. Zamýšlená změna se ovšem nedotkne pracujících ve věku 57 let a starších, kteří půjdou do penze nejpozději právě v 65 letech. Ovšem třeba muž, jemuž je nyní 37 let, má jít podle záměru vlády do důchodu o rok později, v 66 letech, a nyní 26letý muž si na penzi počká dokonce až do 68 let. Při navýšení věku odchodu do důchodu o tři roky, ze 65 na 68 let, bude činit úspora pro veřejné rozpočty zhruba 110 miliard korun ročně – v současných cenách a při současném výkonu ekonomiky. Plyne z vládních výpočtů.

Během následujících čtyřiceti let se citelně navýší jak cenová hladina, tak výkon ekonomiky, takže úspora bude v té době dramaticky vyšší než 110 miliard. Nicméně v současnosti je to plus minus částka, o kterou veřejné rozpočty přišly takzvaným zrušením superhrubé mzdy, které prosadily hlavně hnutí ANO a tehdy opoziční ODS koncem roku 2020. Vzhledem k inflačnímu znehodnocování měny a růstu ekonomiky během následujících 40 let dramaticky naroste také ztráta plynoucí ze zrušení superhrubé mzdy. Takže i kolem roku 2060 by – hypoteticky – vlastně tato ztráta mohla odpovídat dodatečnému příjmu veřejné kasy z prodloužení věku odchodu do důchodu o tři roky.

Ideální by pochopitelně bylo, pokud by současná vláda uměla najít úspory, které by ztrátu plynoucí ze zrušení superhrubé mzdy kompenzovaly. Ostatně ODS v době schvalování zrušení v roce 2020 prohlašovala, že takové úspory bude umět najít. Nyní je stále patrnější, že tomu tak není.

Nabízí se tak otázka, zda před posunutím hranice věku odchodu do důchodu neupřednostnit právě vrácení sazby daně z příjmu zaměstnanců tam, kde byla před zrušením superhrubé mzdy, tedy z nynějších 15 na zhruba 20 procent. Vždyť v době rušení superhrubé mzdy se stoupenci tohoto kroku mnohdy zaklínali tím, že jde jen o dočasné opatření, na dva roky. Dokonce je tato lhůta obsažena v důvodové zprávě k příslušné legislativě. Nyní, když už běží třetí rok od zrušení, by se na to mohlo stačit odvolat. A odvolat se také například na doporučení Mezinárodního měnového fondu, který ve svém nejnovějším, lednovém posudku tuzemské ekonomiky Fialovu vládu vybízí právě k vrácení daně ze mzdy na úroveň roku 2020.

Posunutí věku odchodu do důchodu by ulevilo tuzemskému penzijnímu systému, byť, má-li být opravdu přínosné, je třeba jej chápat opravdu jako součást nutného reformního úsilí ve věci penzí. Nikoli jako všespásné řešení, které postačí samo o sobě. Ministr práce a sociálních věcí Marián Jurečka už loni uvedl, že návrh důchodové reformy předloží vláda do konce letošního roku, což je tedy plně žádoucí.

Po prezidentské volbě se Fialově vládě totiž otevírá „okno příležitosti“ k provádění politicky nepopulárních, ale ekonomicky nutných reforem. Navyšování věku odchodu do důchodu patří mezi ně, nechce-li tedy vláda vracet daň ze mzdy na úroveň roku 2020, nebo – ještě lépe – hledat odpovídající úspory ve svých výdajích, například dávkách či dotacích.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank

Okomentovat na facebooku