Družstvo CBA: Prodejny potravin mizí z nejmenších obcí a center měst. Obchodníci proto navrhují speciální daň pro velké řetězce

Postupný úbytek malých prodejen potravin v tuzemsku se týká zejména obcí s méně než tisícovkou obyvatel. Právě tato hranice je jedním z klíčových aspektů, zda se prodejna udrží či nikoliv. Klesající počty prodejen lze ovšem pozorovat i v centrech měst. Podle obchodníků by měly menším prodejnám pomoci zahraniční řetězce, jako je tomu například v Polsku. Navrhují proto zavedení speciální daně z nemovitosti, která by byla vázaná na samosprávní celky. Ty by poté vybrané peníze poskytly konkrétním obcím a nejpotřebnějším prodejnám.

Podle zatím posledního průzkumu společnosti Nielsen zaniklo v Česku v loňském roce 195 menších obchodů s potravinami. Meziročně to bylo o zhruba dvě třetiny méně. Ačkoliv se tímto dlouhodobý úbytek výrazně zpomalil, podle tuzemských obchodníků lze stále pozorovat některé neměnné důvody, proč prodejny ukončují svůj provoz. 

Jedním ze základních faktorů je počet obyvatel v obci. „Pokud jich má méně než tisíc, prodejna nemá šanci dlouhodobě fungovat. Tato hranice je jedním ze základních dělících kritérií mezi efektivním provozem a neudržitelností prodejny. Tisíc zákazníků pro prodejnu je hraniční minimum. Samozřejmě záleží také na tom, v jakém stavu je potravinová obslužnost v přilehlých obcích. Pokud se v nich nenachází žádné prodejny, šance na udržitelnost provozu může být vyšší,“ uvedl předseda obchodního Družstva CBA Roman Mazák.

Podle něj je proto pro obchodní síť či aliance nejefektivnější, pokud se zaměří na lidnatější oblasti. „Už před několika lety jsme došli k závěru, že prodejny v obcích pod tisíc obyvatel nemá smysl provozovat. Mohou být maximálně dotované, naším cílem je nicméně ekonomická soběstačnost u každé prodejny, proto se zaměřujeme na ty s prodejní plochou okolo čtyř set metrů čtverečních, které fungují ve větších obcích či městech,“ doplnil předseda Družstva CBA.

Právě možnosti finanční pomoci nejmenším prodejnám jsou dlouhodobým záměrem, o které tradiční obchodníci usilují. Jak ovšem ukázal loňský průzkum Asociace českého tradičního obchodu, ze strany obce či kraje jsou dotována pouhá 2,2 procenta všech prodejen. Samosprávné celky v řadě případů nemají ve svých rozpočtech potřebnou sumu, která by provoz prodejen pokryla, nebo zdroje směřují na jiné priority.

Podle Mazáka by proto v tomto směru měli pomoci větší hráči na maloobchodním trhu. V celé řadě států totiž platí velké řetězce speciální poplatky či zvláštní daně, které následně pomáhají malým prodejnám. Příkladem pro tuzemské prostředí může být Polsko, kde pro velké řetězce platí sektorová daň, pokud jejich měsíční obrat přesáhne v přepočtu zhruba 100 milionů korun.

Předseda Družstva CBA přitom pro Česko navrhuje podobné řešení, které by však bylo primárně vázané na nižší samosprávní celky – okresy, případně kraje. „Řešením by byla speciální daň z nemovitosti, kterou by řetězce odváděly kraji či okresu. Bylo by to lepší než centrální placení zvláštní daně do státní kasy, kde existuje riziko, že vybrané peníze nakonec zamíří jinam než k malým prodejnám,“ doplnil Mazák. Daň z nemovitosti by byla navázaná na obrat společnosti a potažmo například na parkovací místa v daném městě, kterými řetězec disponuje a která by mohla být nově využívána nejen nakupujícími, ale i širokou veřejností.

Mazák odhaduje, že by takové řešení znamenalo pro okresní, potažmo krajské poklady stovky milionů korun. Peníze podle něj leží v zahraničních řetězcích, které své zisky posílají do zahraničí, kde je také zdaňují. Takto by část z nich mohly využít nižší samosprávní celky, které podle předsedy Družstva CBA přesně ví, kterým malým prodejnám je potřeba v kraji či okrese pomoci, případně kde prodejnu kvůli potravinové obslužnosti vybudovat. 

„Pokud nepřijdou peníze ze zahraničních řetězců do obecních pokladen a obce nezačnou podporovat centra měst nebo jednotlivé vesnice, tak nebude v České republice jakákoliv potravinová obslužnost“ doplnil. Díky stabilnímu příjmu ze speciální daně by pak obce mohly takové prodejny dlouhodobě dotovat. Aby prodejna nabízela služby na úrovni, kterými by konkurovala větším řetězcům, znamenalo by to pro konkrétní obec náklady okolo 600 tisíc až milionu korun ročně.

Podobný problém s postupným uzavíráním menších prodejen lze přitom podle Mazáka pozorovat na první pohled možná překvapivě i v centrech měst, zejména těch okresních. Důvodem je především značně omezená možnost zdarma zaparkovat v centru. Spotřebitelé přitom čím dál častěji vyžadují dostatečný komfort pro nakupování, což zpravidla znamená přijet autem až k obchodu. Pokud ale menší prodejna v centru nemá parkoviště a člověk tak musí platit za parkovné, byť i pár korun, raději zvolí jinou cestu.

Pro tuzemské obchodníky je podle něj tato situace dlouhodobě neudržitelná, postupně se tedy z center měst stahují, a to i kvůli vyšším nájmům. Přímá podpora ze speciální daně z nemovitosti by podle něj měla mířit i do center okresních měst, odkud malé prodejny potravin mizí. „Zdanění velkých řetězců může přinést i to, že v některých městech již nebude nutné platit poplatky za parkování v centru. Tamní pokladna bude mít příjem odjinud a parkování u prodejnami potravin v centru nebude zpoplatněné. Tuzemským obchodníkům to tak může pomoci,“ uzavřel předseda Družstva CBA.