Sumner: Epidemická záhada Singapuru a Jižní Koreje a monetární efekt Chucka Norrise

V Hollywoodu se říká, že „nikdo neví nic“. Míní se tím, že nikdo není schopen říci, které filmy si povedou dobře a ze kterých budou kasovní trháky. Připomíná to monetarista Scott Sumner s tím, že toto rčení má svou relevanci i ve vztahu k současné epidemii. Jde sice o tvrzení trochu přehnané, protože řadu věcí již víme. Ovšem s ohledem na to, kolik energie a času je epidemii věnováno, toho stále podle ekonoma víme překvapivě málo. Za příklad dává video, na kterém američtí lékaři říkají, že si nejsou jistí, zda léčba pacientů na jednotkách intenzivní péče nenadělá více škody než užitku. A pak je tu třeba Jižní Korea se Singapurem.

„Asi před šesti týdny se zdálo, že v Singapuru je virus pod kontrolou a v Jižní Koreji naopak mimo kontrolu. Tato země má navíc klima, které nejvíce nahrává šíření viru, o Singapuru platí opak. A Singapur má navíc mnohem větší vládní kapacitu pro řešení epidemie než Jižní Korea,“ tvrdí Sumner, podle kterého tak nebylo moc lidí, kteří se domnívali, že následný vývoj půjde plně proti tomu, co bychom na základě těchto faktorů čekali.

Následující dva grafy ukazují, že v Jižní Koreji se situace značně uklidnila:

Zdroj: Worldometers.info

Podle dalších dvou grafů se situace v Singapuru naopak postupně zhoršuje:

Zdroj: Worldometers.info


Podle Sumnera nejenže nebyl v podstatě nikdo schopen odhadnout vývoj popsaný v grafech, ale ani dnes nevíme, proč je na tom nakonec Jižní Korea tak dobře a situace v Singapuru je tak špatná. Ekonom dodává, že obrázky života z Jižní Koreje jsou nyní v ostrém kontrastu s tím, co vidíme v mnoha jiných zemích. Zatímco řada měst vypadá spíše jako města duchů, v Soulu sedí lidé v kavárnách, opalují se v parcích či stojí ve frontě před znovuotevřeným obchodem Applu, a to téměř všichni v rouškách. Korea byla přitom na počátku jednou z nejpostiženějších zemí a jednu chvíli měla druhý nejvyšší počet nakažených koronavirem.

Podle ekonoma se navíc vyhýbala velmi přísným opatřením. Například neuzavírala firmy a neomezovala cestování. Sumner tak tento vývoj považuje za důkaz onoho „nikdo nic neví“ a dodává, že právě proto nemůžeme ani říci, zda se situace v Koreji zase neotočí k horšímu a v Singapuru k lepšímu. Ekonom ale přece jen zmiňuje ještě to, že používání roušek je v Jižní Koreji mnohem rozšířenější než v Singapuru. Tam vláda apelovala na lidi, aby je nosili pouze v případě, že onemocní.

Sumner se také často vyjadřuje k americké monetární politice a na svém blogu zmiňuje, že pro někoho může být možná matoucí jeho postoj k nákupům aktiv ze strany americké centrální banky. Ekonom vysvětluje, že Fed by podle něj měl od Kongresu dostat povolení k nákupu širokého spektra aktiv. Zároveň ale tvrdí, že takových nákupů by nebylo třeba. Sumner svůj přístup vysvětluje na tom, že Fed by nyní mohl nakupovat ETF zaměřené na dluhopisy s vysokým ratingem. I zde ale nakonec možná nebude muset k nákupům dojít, na což poukázal například Scott Roth z Barings. Podle něj samotný signál, že Fed by tato aktiva mohl nakupovat, může stačit na dosažení potřebného efektu. Tedy k zamezení krize likvidity na tomto segmentu finančních trhů.

Podle Sumnera takový efekt funguje proto, že monetární politika je „z 99 % o očekávání“. Fed tak může „vyhrát bitvy bez toho, aby zazněl jediný výstřel“. Což je podle ekonoma také někdy nazýváno „efektem Chucka Norrise“.

Zdroj: The Money Illusion