Víkendář: Němci, roušky a celoevropské koronadluhopisy

„Tak, jak tomu je po celé zemi, nemají ani zaměstnanci nemocnice v Eschweileru dostatek ochranných prostředků. Její ředitel dal proto na Facebook zoufalou žádost, aby lidé šili roušky doma a poskytli je nemocnici,“ píše německý der Spiegel. Tímto nedostatkem tedy netrpíme jen my, ale i lidé a zdravotnický personál v řadě dalších zemí. Der Spiegel tvrdí, že Německo nedokázalo včas získat potřebné zásoby ochranných prostředků a nyní vláda „nechává lidi zmatené ohledně toho, zda nosit roušky i přesto, že jde o logický krok ve snaze omezit šíření infekce“. Mimo to Spiegel tvrdí, že Německo nakonec bude muset pro vlastní dobro couvnout v otázce koronadluhopisů.

Der Spiegel poukazuje na Rakousko, kde jsou roušky povinné při návštěvě obchodů. Virolog Alexander Kekulé pak tvrdí, že povinné nošení roušek v současné situaci dává jednoznačný smysl. A platilo by to i o prostém bavlněném tričku umístěném před ústa. Der Spiegel cituje i další experty – například George Gao z čínského centra pro kontrolu šíření a prevence nemocí CDC se domnívá, že Evropa a USA dělají obrovskou chybu v tom, že nezavádí plošné nošení roušek.

Podle průzkumů je nyní pro povinné nošení roušek asi 57 % Němců, proti je 35 %. Vláda však zavedení tohoto pravidla doposud odmítá. Hlavním argumentem ale není podle Spiegelu to, že by vláda roušky považovala za neefektivní. Problémem je jejich nedostatek. Jinak řečeno, nelze požadovat povinné nošení roušek, když je vláda nebyla schopna zajistit pro všechny. Na jednání vlády podle Spiegelu zaznělo například to, že jihokorejský Samsung poskytuje každému ze svých zaměstnanců dvě roušky na den, ale „to by v Německu možné nebylo“.

Virologové, kteří německé vládě radí, jsou podle Spiegelu daleko od shody na tom, zda povinnost nošení roušek zavést, nebo ne. Populace je tak zmatena a řada lidí se nakonec ptá, proč doktoři roušky nosí, ale u obyčejných lidí by to prospěšné nebylo. Ti, kteří jsou proti rouškám, argumentují možným falešným pocitem bezpečí. A další, včetně kancléřky Angely Merkelové, zase tvrdí, že rouška může napáchat více škody než užitku, pokud není nošena správně a je na tváři příliš dlouhou dobu. Lékař a hygienik Walter Popp tvrdí, že v této oblasti bylo zpracováno velmi málo vědeckých studií, i přesto je ale podle něj zřejmé, že roušky jsou přínosné.

Der Spiegel tvrdí, že německá vláda na straně nákupu dostatečného množství roušek zaspala, nyní požaduje, aby textilní společnosti vyráběly roušky a velké firmy jako VW daly svým zaměstnancům k dispozici ty, které mají na skladě. Podle odhadů ale jen německé nemocnice potřebují roušky a respirátory ve standardu FFP2 v počtu 17 milionů na měsíc. A k tomu 45 milionů běžných roušek. Der Spiegel navíc dodává, že globální trh s ochrannými pomůckami tohoto typu se stal „divokým Západem“, agresivně se na něm pohybují například Američané.

Koronadluhopisy

Der Spiegel se také věnuje diskusi o eurodluhopisech vydaných s cílem financovat snahy o zastavení epidemie a pokrytí ekonomických ztrát. Německá vláda ale tyto obligace odmítá a Der Spiegel to považuje za krátkozraké. Podle něj vláda buď nechápe, jak lehkovážný tento přístup je, nebo to pochopit nechce, protože se bojí, že její souhlas by zvedl popularitu pravicové AfD, která dříve těžila ze schválení pomoci Řecku.

Německá vláda by podle Spiegelu měla lidem po pravdě říci, že alternativa k eurodluhopisům neexistuje. Politici ale namísto toho naznačují, že vše by nakonec stejně zaplatili tvrdě pracující Němci, protože „Italové to s penězi neumí“. Takové argumenty již zazněly tolikrát, že kdyby vláda nyní změnila kurz, mohlo by to podle Spiegelu vypadat jako politická prohra. Jenže současná epidemie přinesla do zemí jako Itálie a Španělsko „lidskou a medicínskou tragédii“. A nemá to co dělat s údajným nezodpovědným hospodařením v minulosti.

Der Spiegel se ptá, zda by si Německo nemělo vzpomenout, kdo mu pomáhal po druhé světové válce. Eurozóna pak podle něj nyní čelí existenční krizi a společné dluhopisy by „trochu zvedly náklad dluhu Německa, ale výrazně ulevily Itálii“. Berlín si to může dovolit, Řím by ale bez podobné pomoci nemusel být již brzy schopen získat na trzích další zdroje. Řešením tak může být alespoň francouzský návrh na koronadluhopisy, které by měly omezenou dobu existence a zdroje z nich získané by měly předem jasně definované použití. Podle Spiegelu by i ty byly důkazem, že „v tom jeden druhého nenecháme“ a že Evropa je něčím víc než jen „spojenectvím egomaniaků“. V neposlední řadě by takové dluhopisy byly velmi bezpečným investičním nástrojem, který „po dlouhé době nabízí nějaký výnos“.

Zdroj: Der Spiegel