V Německu se množí signály chladnutí ekonomiky, rizika pro ČR se zvyšují

V Německu se již delší dobu zhoršují předstihové ukazatele. Trhy jsou si vědomy, že se nálada v průmyslu už řadu měsíců zhoršuje a že firmy se pomalu ale jistě budou muset vyrovnat s problémy, které jim ochlazení ekonomického růstu přinese. Zatím se nervozita projevila hlavně v indikátorech ekonomické důvěry a optimismu, pomalu se však zdá, že se začíná posouvat i do tvrdých čísel v podobě průmyslové výroby – a co hůř – do trhu práce.

Podle průzkumu, provedeného institutem IFO, roste v Německu počet firem, které přistoupily ke zkrácení pracovní doby, pro něž se vžil pojem Kurzarbeit. Počet firem používající tento nástroj rostl v září z červnových 3,8 % na zářijových 5,5 %. Takového čísla bylo naposledy dosaženo v letech 2012 – 2013 po finanční krizi. 

Kurzarbeit je zkrácení pracovního týdne nebo např. střídání pracovního a nepracovního týdne, když poklesne objem objednané výroby. Firmy k takovému kroku sahají hlavně kvůli snaze omezit osobní náklady při udržení počtu zaměstnanců na stávající úrovni – s propouštěním se pojí náklady, které jsou zatím vyšší než držení zaměstnanců na nižší mzdě. Pokud by ale měl trend pokračovat, mohou firmy dojít k názoru, že bude výhodnější zaměstnance propustit. To se projeví růstem míry nezaměstnanosti nad současných 5,0 % a vyšším dopadem na sociální systém.

Z pohledu domácí ekonomiky je to jednoznačně negativní zpráva ukazující na naplňování obav, které s sebou nesou poklesy indikátorů, jako je PMI nebo ZEW index. Pokud by se německé podniky rozhodly propustit kvůli výpadku zakázek část svých zaměstnanců, znamená to, že podobný scénář by hrozil i jejich dodavatelům v ČR. Ti by pak, vzhledem k menší rozšířenosti kurzarbeitu v ČR, mohli propouštět rovnou, neboť vzhledem k současné politické nejistotě bude náročné hledat narychlo nové trhy. Rizika zvyšuje např. nejistota kolem BREXITu. Podobným rizikem je i neměnný postoj k obchodním sporům Donalda Trumpa. Jeho tažení proti Číně se zdá být na dobré cestě a je zřejmě jen otázkou času, kdy se pokusí podobnými prostředky dotlačit k nové obchodní dohodě i Evropskou Unii. Jeho tlak bude jednoznačně směřovat ve velké míře na Německo, jehož silné pozice v Evropě bude chtít využít při jednání s Unií, jako celkem.

Takový útok na německý průmysl by mohl dále prohloubit jeho problémy a srazit jeho výkon ještě níže, s nutnými negativními následky pro domácí průmysl i celou ekonomiku. 

Viktor Valent – ředitel dealingu, SAB Finance