3 časté chyby, které se české domácnosti dopouští při správě osobních financí

Situace, kdy většina obyvatel umí „dobře“ pracovat se svými penězi je utopie. Nicméně, i lidé s průměrnými příjmy a finanční gramotností dokáží výrazně zlepšit stav svých osobních financí v případě, že se nebudou dopouštět níže uvedených chyb.

Nevyjednávají

Soudě na základě vlastní zkušenosti, velmi malá část klientů bank se odváží „smlouvat“. Banky stále mají status velmi silných „protihráčů“, opak je však pravdou. Zpravidla, slevu na poplatcích na běžném účtu, úrokové sazbě hypotéky, vstupních poplatcích stavebního spoření apod. vám může dát již samotný bankovní poradce. Další výhody vám mohou plynout ze slev, které je schopen vám nabídnout ředitel pobočky, případně pracovník lokální centrály (např. na úrovni okresů či krajů).

V drsném konkurenčním boji, který na trhu s finančními produkty panuje, je i „průměrný“ klient schopen dosáhnout slevy na úrovni ředitele pobočky v době, kdy žádá o významnější produkt typu hypotéka, úvěr ze stavebního spoření.

Neplánují

Stejně jako když kupujete větší balení produktů v obchodě, rezervujete ubytování pro větší skupiny apod., i při sjednávání finančních produktů lze plánováním dosáhnout lepších podmínek. Například, pokud si sjednáváte více pojistných produktů najednou, typicky:

- havarijní a povinné ručení,

- pojištění nemovitosti a pojištění domácnosti,

- životní a úrazové pojištění,

- kreditní kartu a spořicí účet,

- běžný účet spořicí účet.

V některých případech dokonce získáte slevu automaticky!

Samotnou kapitolou je pak budování pozitivní historie, kdy například zodpovědné používání kreditní karty může klientům pomoci k před-schválení spotřebitelských úvěrů, kontokorentů apod. a tito klienti jsou pak ve výrazně výhodnější pozici v době, kdy tyto (před-schválené) produkty potřebují využít.

Bohužel, velká část lidí „kupuje“ finanční produkty nahodile a tím se připravuje o výhodnější podmínky.

Neriskují

Těžce vydělané peníze by byla škoda „prohrát“ riskováním na finančních trzích. Nicméně, ukládání volných finančních prostředků výhradně na spořicích účtech také nevede k prosperitě. Zejména „dlouhé“ peníze, kdy domácnosti šetří např. na studia svých dětí, nové bydlení apod. by přinášely více užitku na „obyčejných“ termínovaných vkladech s delší dobou trávní a tím pádem i vyšší úrokovou sazbou, případně produktech typu stavební spoření, doplňkové důchodové spoření. U části „dlouhých“ peněz pak minimálně přichází v úvahu jejich investování na kapitálových trzích. U dlouhodobých investičních horizontů (7 a více let u akcií, 5 a více let u dluhopisů) klesá riziko ztráty, a naopak rostou potenciální výnosy.