Evropská inflace stále hluboko pod cílem ECB

Finální statistiky potvrdily, že inflace v eurozóně zůstává i nadále velmi utlumená. Zatímco ještě před rokem se na chvíli dotkla cíle ECB, v letošním roce se od něj spíše vzdaluje. Červnové 1,3 % u celkové inflace a ještě o něco nižší jádrová inflace snad už ani nikoho nepřekvapily. Jde samozřejmě o průměr a inflaci na této úrovni má aktuálně jen Belgie, zatímco inflace v jednotlivých zemích eurozóny se pohybuje mezi 0,2 % a 3,1 % shodou okolností podle toho, v jaké kondici je ta která ekonomika. Nepřekvapí proto, že na dolní příčce je Řecko a na horní jedna z pobaltských zemí. Rozptýlené jsou přitom i hodnoty jádrové inflace, nicméně při rozhodování ECB jde samozřejmě o celkové, tedy zprůměrované hodnoty. Proto i při dalších úvahách o nutnosti ještě více uvolnit měnovou politiku může ECB kdykoliv sáhnout k inflačnímu argumentu. Bez ohledu na fakt, že už tak jsou v eurozóně peníze extrémně levné a dostupné, že se rozběhlo i úvěrování a tzv. zamrznutí úvěrů, zažívá už jen šest zemí včetně Itálie, Řecka, Kypru a Španělska. Tedy těch, které v nedávné minulosti na úvěry až příliš spoléhaly a nyní procházejí obdobím snižování úvěrové zátěže. Pokles úvěrování tam proto není důsledkem nedostatku peněz, ale především domácích strukturálních problémů, které měnová politika z Frankfurtu vyřešit sama o sobě nemůže. Je otázkou, zda případný další pokles sazeb ECB nebo nová vlna nákupů státních dluhopisů může vyvolat spotřebitelskou inflaci. Zvlášť v době, kdy ekonomika zpomaluje, tlačí se na změnu v některých jejich silných odvětvích a oborech (telekomunikace, automobilový průmysl), čelí riziku obchodních válek, neřízeného brexitu atp. Současně když stále pod tlakem rychlého vývoje a konkurence padají ceny téměř veškeré spotřební elektroniky, zlevňuje internet a přitom sílí konkurence ze strany virtuálních obchodů. Dlouhodobě nízká (jádrová) inflace se tak zdá spíše výsledkem všeho ostatního spíše než neadekvátně „přísné“ měnové politiky, kterou by bylo třeba uvolnit. Ale je to možná zatím jenom jedna politika, která se snaží reagovat na strukturální problémy, s nimiž toho sice moc nenadělá, nicméně alespoň vytváří podmínky pro jejich řešení. Samozřejmě ne zadarmo, protože ani záporné sazby nebo extrémně drahé dluhopisy nezůstávají bez následků.