Některé čerpací stanice samy plní láhve propan-butanem, porušují zákon a vystavují uživatele nebezpečí

Podle současné legislativy je možné plnit plynové láhve pouze ve speciálních plnírnách. Někteří provozovatelé čerpacích stanic s LPG však láhve plní propan-butanem přímo ze stojanů na autoplyn na stanici. V honbě za vyššími výnosy tím ale porušují zákon a vystavují uživatele nebezpečí. Láhve totiž v těchto případech nedostanou potřebnou údržbu a mohou být i nebezpečně přeplněné.

I přesto, že to zákon nedovoluje, dochází na českých čerpacích stanicích LPG pro automobily k plnění propan-butanových láhví. Tyto stanice zpravidla deklarují prodej autoplynu, zároveň zde však plní láhve, které následně prodávají. Motivuje je k tomu především úspora nákladů, láhve totiž plní přímo ze stojanu na autoplyn namísto plnění ve standardní plnicí lince. Ačkoliv autoplyn na rozdíl od plynu v láhvích podléhá spotřební dani, výsledné náklady jsou v případě těchto stanic i tak nižší, neboť odpadají náklady na údržbu láhví či nutnost jejich svozu po republice. Právě logistika je v tomto ohledu značně finančně náročná, láhev se dvěma kilogramy LPG váží totiž sama o sobě další tři až čtyři kila. Samotný plyn tak v tomto případě tvoří pouhou třetinu celkové váhy přepravovaného nákladu.

Odborníci však upozorňují, že ruční plnění láhví na čerpacích stanicích je nejen nelegální, ale také nebezpečné. „Kromě toho, že láhev může být nedoplněná, takže zákazník platí za větší množství plynu, než ve skutečnosti dostane, může být i přeplněná. Plynové láhve mají svůj předepsaný odpařovací prostor, který činí dvacet procent objemu. Jedná se o bezpečnostní rezervu pro eliminaci tlaku vznikajícího při tepelné roztažnosti směsi propan-butanu,“ uvádí Ivan Indráček, výkonný předseda České asociace LPG.

Přeplněná láhev má tento prostor menší, takže je s rostoucí okolní teplotou o to víc natlakovaná, což může vést ke vzniku rizikových situací. Ačkoliv propan-butanové láhve v některých karavanech mají bezpečnostní ventil, který je chrání právě proti přeplnění, čímž je riziko minimalizováno, znamená plnění na čerpací stanici i v těchto případech porušení zákona a pokutu. Na vše přitom dohlíží Česká obchodní inspekce.

Vidina nižších nákladů při „ručním“ plnění láhví neláká pouze čerpací stanice, ale též uživatele. Zatímco naplnění desetikilové plynové láhve na čerpací stanici vyjde na méně než stokorunu, její výměna stojí minimálně čtyřnásobek. Zákazníky ovšem mohou vést k plnění na čerpací stanici i zdánlivé maličkosti. Jedná se například o případy, kdy lidé vlastní kompozitovou (plastovou) láhev namísto ocelové či nechtějí svou plynovou láhev měnit jen proto, že vypadá z vnějšku lépe než ostatní. Zároveň pak existují i propan-butanové láhve v kempovacích přívěsech, které lze z automobilu vytáhnout jen stěží. „Ve všech případech platí, že se láhve mají plnit ve speciálních plnírnách k tomu určených. Zákazníkům proto doporučujeme preferovat prodejní místa s označením Bezpečné láhve, které slouží jako garance jednotného standardu kvality plynu, jeho správného množství v láhvi a platné revizní zkoušky láhve,“ doplnil Indráček.