Jiří Jemelka: Postavil jsem podnikání na hodnotách, přes které nejede vlak

Podnikající křesťané by se měli řídit mimo jiné Desaterem. Jedno z přikázání zakazuje tzv. křivé svědectví. Není to někdy v byznysu na překážku?

Při své práci si musím dělat závěry, musím hodnotit a pracovat s lidmi. Nedělám si iluze, že bych někdy neřekl křivého slova proti bližnímu anebo někomu nekřivdil. Ale záměrně někomu ublížit nebo ho poškodit, k tomu opravdu sklony nemám. Je logické, že jako správce majetku musím být proaktivní, posouvat věci dopředu, vyžadovat po lidech úkoly a plnění pravidel a povinností. S tím souvisí řada konfliktů. Lidé mohou mít různé názory, co se týče tohoto přikázání.

Hovoříte o křivém slově, ale já se spíše ptal na to svědectví. Mluvit o druhém a trochu to např. přizpůsobit aktuální potřebě.

Tak pokud se budeme bavit vyloženě o křivém svědectví, tam mi přijde, že to opravdu není můj styl.

Klientům vždy nastavujete pomyslné zrcadlo o jejich podnikání. Tam je prostor pro úpravu skutečností…

Za některé detaily by mne asi druzí rádi pranýřovali. Já se k tomu stavím s respektem s ohledem, jak to bude nakonec souzeno tam nahoře. To, co klientům říkám, je můj názor a pohled na věc. Může být subjektivní a taky mylný. Pracuji jen s dostupnými informacemi. Majitel firmy ten příběh vždycky zná mnohem více do hloubky. Jde o to, aby se k informacím ode mne dobře přiřadil kontext a dokázal z toho vyvodit důsledky.

To znamená, o panu XY jsem zjistil, že dělá tohle a nedělá tohle a jdou za ním takové a takové věci. Jak s tím naložit je už na majiteli. On zná celé pozadí věci. V praxi jsem poznal, že je chování a jsou činy, které nemají dobrý vliv na chod firmy. Proto je potřeba takové případy řešit anebo s konkrétním člověkem si promluvit a zeptat se, jak to vidí on.

Jak postupujete v případě, kdy se majitelé vyslovují křivě o svých zaměstnancích?

Pokud opravdu vnímám, že lže, nebo vědomě křivě vystupuje vůči zaměstnanci, tak se vůči tomu určitě vymezuji. Máme teď jednoho takového klienta, který se o svých lidech vyjadřuje dost negativně a někdy otáčí věci. Pravidelně máme dost ostré spory ohledně způsobu, jak se chovat ke svým zaměstnancům a jak celkově pojmout personální politiku firmy.

Jak dlouho to trvá?

Přes tři roky.

Proč toho nezanecháte?

Postavil jsem podnikání na hodnotách, přes které nejede vlak. V takovém případě bych pole vyklidil. Než abych přestoupil určitou mez. Na druhou stranu musím zvažovat, modlit se a s moudrostí hledat, kdy je ta míra naplněná. Protože pokud my těm lidem a té firmě nepomůžeme, tak si myslím, že už jim opravdu nepomůže nikdo.

Klient se ale chová stejně. Spory máte stále a bez efektu.

Je tam 40 lidí, kterým sloužím. A majitele nevyměníte. Už jsem byl jednou nohou na odchodu. Pak jsme si zase sedli a hledali domluvu. Taky nesmím zapomenout, že jsem tam přivedl pár klíčových pracovníků. Jsou to skvělí lidé. A ti věří mě, ne tomu majiteli. Přijít a říct, já už nemám nervy na to, abych se tu s někým handrkoval…? To už jsme zase na úrovni toho skládání účtů tam nahoře.

Když to obrátím, jak postupujete u zaměstnanců, kteří pomlouvají šéfa? Propouštíte je?

Vždycky dávám lidem druhou šanci. Pokud ji nevyužijí, tak se bavíme o tom, jak tu situaci vyřešit tak, aby si šel každý svou cestou.

Dá se taková situace řešit „křesťansky“ nekonfliktně?

Vždycky se to dá řešit v korektním duchu. S oblibou říkám, že nemám problém sejít se na kávu s lidmi, kde jsme se dostali tak daleko, až jsme se museli rozloučit. Otázka je, jak by to brali oni. A další věc je, že zase tak moc času nemám, abych to mohl opravdu udělat. Moje žena chce, abych aspoň jednou za týden si to kafe dal s ní, a horko těžko ten čas nacházíme.

Ať už je situace konfliktní s majitelem nebo zaměstnancem, vždycky se za ty lidi modlím. V průběhu jednání je to pak znát. Neříkám, že se dneska pomodlím růženec a ten člověk bude zítra jiný. V průběhu delšího času však opravdu vnímám proměnu té situace, našeho vztahu a nakonec přístupu toho člověka.

Bojujete s nenávistí vůči někomu?

Řeším to v modlitbě. Jestli se rozhodnu plácat v negativních pocitech a emocích, tak se trýzním především já. Ten člověk to ani nemusí zaznamenat, způsobuji bolest jen sobě. Navíc, ten člověk se mnou není 24 hodin denně. Já ano. Odevzdávám to Bohu a zatím se to i daří. Nenávistí vůči někomu trýzníte především sebe…

Podařilo se Vám nějakou firmu z jakýchkoliv důvodu poškodit?

Nemám zkušenost, že by vyloženě po naší kůře nějaká firma ztroskotala. Pečlivě si vybíráme, s kým budeme spolupracovat. Neděláme ty tvrdé řeznické restrukturalizace pět minut po dvanácté, kdy, aby možná firma přežila, sesekám náklady o 15%, propouští lidi, řeším rusky mluvící vymahače, protože jsme po splatnosti atd. Nic z těchto činností neděláme.

Směr naší firmy proto formuji řekněme na čas za pět minut dvanáct, kdy lze ještě spoustu věcí řešit relativně v klidu. Tím neříkám, že jsme vždy úspěšní. Nepracujeme v čistém laboratorním prostředí, kde by probíhaly vždy stejné chemické reakce. Jsme pokaždé na unikátním trhu, kdy se firma zaměřuje vždy na něco jiného. Obrovské množství faktorů má vliv na výsledek. Proto do každého projektu musíme jít s pokorou. Nevím, co všechno naši firmu potká a nepůjde to např. změnit. V takových chvílích si udržuji naději, že když se modlím, Bůh mi pomáhá.

Do projektu jdete s pokorou, ale Váš web zas tak pokorný není. Slibuje mnohé.

Paradox dnešní doby. Ten kdo sedí v koutě, nikdo si ho nevšimne. Na stránkách rozhodně neuvádíme v omyl. Pokud je za prezentací i kvalita uvnitř, pak se projeví. Pokud není, žádný sebevětší humbuk nepomůže.

Spousta firem stále zatvrzele trvá na kvalitě produktu s bláhovou nadějí, že si svět k nim vyšlape cestu sám. Pokud já vím, tak nevyšlape. Řeším to u mnoha firem. Nemají problém ani s produktem, ani s lidmi. Ale taky nemají zvládnutý marketingový obal. Takže živoří, nebo nakonec zaniknou. Přitom spousta žraloků má zvládnutý marketing, ale uvnitř je prázdnota, co se týče přidané hodnoty.

Musíme se přizpůsobit, abychom zvládli obojí. Bez toho, že budeme klamat zákazníka. Pěkný lákavý obal a kvalita uvnitř. Pokora neznamená, že nemáte zdravou sebedůvěru a že nejste hrdí na své výsledky, který v rámci marketingu dáte znát dalším potenciálním klientům. Pokora je o tom znát, kdo jsem, kde je mé místo, jaké jsou mé možnosti, prostě přiznat si „své postavení ve vesmíru“. Dává také prostor pro sebereflexi. A sebedůvěra vám pak naopak pomáhá naplno využít hřiven, které vám Bůh dal. Bylo by křivdou vůči Bohu tvářit se, že jsem nedostal určité hřivny. Dostal. Každý dostal ty své. A já jsem se s těmi svými dal do podnikání, takže se musím takříkajíc ohánět, namáhat. Zastávám názor a přístup: pracuj, jakoby vše záviselo na tobě, modli se, jakoby vše záviselo na Bohu. Nemám nic jistého. A nesedím v koutě. Podle toho vypadají i naše webové stránky…

Mezi řečníky konference také budou: Irena Smékalová – s manželem Petrem vedou soukromou manželskou poradnu; Jiří Jemelka – který sám říká, že své podnikání svěřil Bohu a Boha bere jako „parťáka“ v podnikání, jeho firma dnes řídí a spravuje více než 10 malých a středně velkých podniků napříč ČR, Ľubomír Klieštik – od doby, co začal podnikat, intenzivně vnímá Boží působení v rodině i ve firmě anebo Juraj Habovštiak – měl ještě velmi malé děti, když zanechal dobrého místa ve firmě Tesla a doma v garáži začal podnikat.

Přijďte se inspirovat příběhy lidí, kteří řeší stejné či podobné problémy jako vy. Setkáte se, či seznámíte, se stejně smýšlejícími lidmi, mezi jejichž základní hodnoty patří víra, rodina a služba v podnikání. Přihlašování a více informací o konferenci Podnikání a rodina najdete na webu krestanskypodnikatel.cz.