Blíží se desetileté výročí pádu investiční banky Lehman Brothers a investoři po letech víceméně “bezstarostného” růstu vyhlížejí nová nebezpečí. Pokud mluvíme o bezstarostném růstu, tak je třeba říci, že se jedná primárně o
USA.
Evropa si prošla po pádu Lehman Brothers dvojitou
recesí a některé
ekonomiky včetně
Itálie začaly rozumně růst až v minulém
roce. Hrozí tedy dnes vyspělým ekonomikám podobné nebezpečí?
Zdá se, že podobné dluhem nafouknuté nerovnováhy ve vyspělých ekonomikách nevidíme. Zvlášť eurozóna si prošla v posledních deseti letech poměrně dlouhým obdobím odbourávání finanční páky v soukromém sektoru a na některých místech (jako
Itálie) fakticky pokračovala až do dneška. Nerovnováhy ale vznikly jinde.
Dobrým indikátorem zranitelnosti/náchylnosti vůči vypuknutí nové finanční
krize je analýza finančního cyklu - dlouhodobého cyklu, ve kterém se spolu pohybují
úvěry v soukromém sektoru a ceny aktiv. Na rozdíl od běžného hospodářského cyklu trvá v průměru o poznání delší dobu - 10 a více
let. My jsme tyto indikátory sestavili na základě metodologie banky pro mezinárodní platby. Většina zemí
eurozóny je v tuto chvíli podle našich výpočtů ve vzestupné fázi finančního cyklu,
USA sice poblíž vrcholu, ale tam se ještě mohou bez problémů nějakou dobu pohybovat. Vrchol finančního cyklu ale označkovala řada rozvíjejících se trhů - podle našich indexů ne nepřekvapivě k nejzranitelnějším patří
Argentina (donucená během včerejška k řadě nových
mimořádných opatření),
Turecko nebo
Jihoafrická republika. Z velkých ekonomik je to pak především
Čína, zatímco
Brazílie nebo
Rusko zdá se trpí o poznání nižšími nerovnováhami. Tak jako tak se zdá, že nové finanční napětí/
krize nastartuje spíše mimo vyspělý svět…, tedy pokud nás nepřekvapí nepředvídatelná
politika (
Itálie, jednání o
brexitu a další).