Odkud přijde další tržní šok?

Je to již deset let, co se finanční šok v USA přeměnil v globální krizi. K takovým krizím podle Jeffreyho Kleintopa z investiční společnosti Schwab dochází v době, kdy je na ně systém nejméně připravený a existují v něm slabá místa, obvykle ke konci ekonomického cyklu. V současné době se ale zdá, že „ekonomické, finanční a tržní systémy jsou na šoky lépe připraveny než v minulosti“. Známky slabosti ovšem v některých oblastech pozorovat lze.

Globální systém čelí šokům neustále a mnoho z nich je absorbováno bez velkých problémů. Příkladem takového vývoje mohou být tenze mezi USA a Severní Koreou či ukončení programu kvantitativního uvolňování v USA. Šok se mění na krizi teprve ve chvíli, kdy na něj systém není připravený. Z tohoto pohledu je pozitivní, že v současné době se podle Schwabu těšíme „stabilnějším dodávkám energií, nízké inflaci, nízkému počtu pevných kurzových systémů, neexistenci extrémních valuací na trzích s investičními aktivy, silnějším bankám a vysoké zásobě hotovosti v rozvahách korporátního sektoru“.

Nestabilita dodávek energií a zejména ropy bývala častým zdrojem šoků, a platilo to zejména o rocích 1973, 1990 či o období 2014–2015. V takových obdobích došlo k prudkému pohybu cen ropy a následným problémům. Podle Schwabu je ale globální ekonomika z hlediska využívání ropy a zemního plynu už mnohem efektivnější a navíc roste těžba v zemích mimo OPEC, což přispívá ke snížení zranitelnosti systému. Inflace se drží nízko a trhy vykazují vysokou důvěru v centrální banky a jejich schopnost reagovat včas v případě, že by došlo k přílišnému růstu inflačních tlaků.

Během asijské krize hrál negativní roli velký počet zemí, které se držely pevného měnového kurzu, ovšem dnes je situace i v této oblasti lepší. Běžné účty rozvíjejících se zemí jsou navíc v průměru v rovnováze a ne v deficitech, jako tomu bylo v letech 1997–1998. Valuace se sice drží na nadprůměrných hodnotách, což je ale „typické pro delší období růstu“. Podle Schwabu ovšem nedosahují extrémních hodnot a nepředstavují tak velký zranitelný bod. Systém pak posiluje i zmíněná vysoká zásoba hotovosti v rozvahách firemního sektoru a banky, které omezily své rizikové aktivity a obecně jsou mnohem lépe kapitalizovány než před poslední krizí.

Ne vše je ale optimální a podle Schwabu existuje řada oblastí, které by se mohly vyvinout v krizi. Na první místo společnost řadí vysoké dluhy, které nyní globálně dosahují 225 % HDP. Tyto dluhy „sice nemusí být samy o sobě problémem, ale zvyšují zranitelnost systému na šoky“. MMF sice čeká, že mezi vyspělými zeměmi poroste vládní zadlužení v následujících pěti letech jen v USA, nicméně řada zemí má poměr dluhů k HDP nad 85 % a tudíž u nich došlo k výraznému zvýšení zadlužení ve srovnání s obdobím před poslední krizí.

Dalším potenciálně nebezpečným faktorem je „politická fragmentace“. Ve vyspělých zemích roste vliv levicových i pravicových populistů a je stále těžší sestavit fungující vlády. Spojené státy se pak stahují z role, kterou ve světě hrály po druhé světové válce, a přestávají být stabilizující silou, která koordinovala kroky v případě, že se objevily problémy ve světové ekonomice. Problematická může být podle Schwabu i vysoká závislost na globálním obchodu: Více než polovina tržeb firem zahrnutých v celosvětovém indexu MSCI World Index pochází ze zahraničí, roste propojenost globálních výrobních řetězců a tudíž se zvyšuje jejich citlivost na šoky.

Vlády a centrální banky mají také nyní méně nástrojů pro boj s případnými krizemi, protože sazby se stále nacházejí na mimořádně nízkých úrovních a vládní zadlužení leží naopak vysoko. V Evropě má podle Schwabu prostor pro fiskální stimulaci jen Německo. A investiční společnost se domnívá, že problémy by mohla způsobit i rostoucí popularita pasivního investování, i když na hodnocení je v této oblasti příliš brzy. Tyto problémy by teoreticky mohly pramenit z toho, že pasivní nákupy aktiv zničí cenotvorbu na trzích a sníží potenciál pro diverzifikaci.

Zdroj: Schwab