Ľubomír Klieštik: Pokud si nenajdu čas na rodinu a odpočinek, vrátí se mi to

Samostatně začal podnikat v roce 2000. Aby nekonkuroval otci, který měl také kamenictví v Čadci, rozhodl se hned od začátku pro velkoobchodní výrobu pro ostatní slovenské kameníky. Ľubomír vyrostl v křesťanské rodině, ale k osobní konverzi si musel projít složitější cestou. Jako mladý hledal smysl života nejprve v zábavě, pak v extrémních sportech. Nakonec mu pomohlo společenství mladých křesťanů. Od té doby vnímá intenzivně Boží působení v rodině i ve firmě.

Vy jste automechanik, proč jste si nevybral tento obor?

Sice jsem automechanik, ale vůbec se s tím nechválím, protože jsem se v tom nenašel. Nelákalo mě to. Jít do kamenictví byla jasná volba, protože rodiče v tom čase začali v kamenictví podnikat. Hned po škole jsem začal pracovat v rodinné firmě.

Jak jste se tedy připravoval?

To je právě to, vůbec jsem se na to nepřipravil. Jeden z mých učitelů, prof. Ján Košturiak říká, že jsou dvě povolání, u kterých se lidé nevěnují přípravě. Politici a podnikatelé. Jdou do toho po hlavě bez vzdělání. A učí se až v průběhu. Přitom by se mohli vyvarovat nepříjemných zbytečných chyb.

Co vám nejvíce chybělo?

Přijde mi, že všechno. V prvních dvou letech podnikání jsem si žil ve sladké nevědomosti a nedocházelo mi, co všechno neumím. Ani jsem to netušil. Rozuměl jsem kameni, svému produktu. Ale jak vést podnik, jak si ho udržet, tam jsem tápal.

Dnes vám ale firma roste.

Je stabilizovaná. Nemyslím si, že je nutné jen růst za každou cenu.

Otec je kameník a Vy pokračujete v jeho oboru. Jaký jste měl vztah s rodiči?

Velmi dobrý. Byli jsme chudobní, ale vůbec jsem to takto nevnímal. Dětství jsem prožil v hrách. Dětství bylo pro mne příjemné. Máma dávala rodině příjemnou atmosféru, kterou nikdo nenahradí. Otec velmi tvrdě a dlouho pracoval, aby nás zabezpečil.

Vstával brzo ráno, aby dojel až do Čech za prací. Po čase si našel práci v Čadci. Pak se ale rodiče rozhodli pro stavbu chaty, takže po práci chodil ještě tam.

Máte velikou rodinu, sedm dětí. Není to už moc?

Není to málo. Nejstarší dítě je už dospělé a nejmladší má dva roky.

Vyčerpává Vás tak velká rodina hodně?

Nevyčerpává. Dneska už se směju, když vidím rodinu s jedním dítětem, jak začnou popisovat, že toho mají moc a nezvládají to. Rozumím jim. S jedním dítětem jsme uvažovali stejně. Ale neznamená to, že s každým dítětem se Vám o stejný díl navýší i starosti. Naopak.

Manželka to možná vidí jinak. Ale mě to tak přijde. Starší děti totiž začnou pomáhat mladším sourozencům. Pomáhají také s chodem domácnosti. Větší počet dětí vidím spíš jako přínos.

Přece je ale rozdíl, když potřebují Vaši pozornost dvě děti a když ji potřebuje sedm dětí.

Ano, to se stále učím a snažím se s tím bojovat. Některé věci v mém životě jsou slabší. Na toto jsem si musel dávat vždycky pozor.

Vždy se těším domů z práce. Mám nezasloužený dar, že mě doma čeká místo, kdes i můžu oddychnout, kde se cítím dobře. V těch stresech, které zažívám při podnikání, jsem vděčný za takovou oázu. Je mi líto podnikatelů, kteří to nemají. Znám takové. Anebo dokonce ty, které ani doma nikdo nečeká.

Co pro vás znamená manželka?

Dar. Od Boha pro mne. Jsem přesvědčený, že ji pro mne připravil, ještě než se narodila. Stejně i mně pro ni.

Ví, čím žijete v práci?

Moc s ní věci z podnikání nesdílím, ze dvou důvodů. Nechci ji zatěžovat všemi starostmi, které jsou mnohdy náročné. A také často přijdu v takovém stavu, že potřebuji vypnout. Kdybych měl popisovat, co jsem prožil, tak bych to absolvoval ještě jednou. Neříkám, že je to správně. Mám známé, co se umí doma sdílet, ale u mě to nefunguje.

Občas si najdeme čas, kdy si povídáme a rozebíráme všechno možné. Avšak pokud je doma velký cirkus a mumraj, tak se k tomu ani nedostaneme.

Míváte pocit, že Vám podnikání krade čas na rodinu?

To ne. V takovém případě totiž není na vině podnikání. Odpovědnost je na mně. Dostávám od pána Boha 24 hodin denně a je na mně, jak si ho rozvrhnu. A tady se ukážou moje priority.

Důležité schůzky a jednání musí proběhnout. O tom diskuse nevedu. Firma je na tom závislá. Jestli si nenajdu čas i na rodinu a odpočinek, tak se mi to vrátí. Obvykle o víkendech se mi daří být doma. Tady je náš hlavní čas, kdy jsem s rodinou.

A máte čas na duchovní život?

Nejlepší čas pro mne je každé ráno mezi 5. a 6. hodinou. Někdy je to jediná příležitost. Čtu si Boží slovo, litanie, životopisy svatých. Rozmlouvám s Bohem, nebo jsem jen tak v tichu. Snažím se tam dát i čas pro „porady“ s Bohem, kdy se mu učím předkládat věci, radit se s ním a uslyšet jeho hlas kam jít.

Mezi řečníky konference také budou: Irena Smékalová – s manželem Petrem vedou soukromou manželskou poradnu; Jiří Jemelka – který sám říká, že své podnikání svěřil Bohu a Boha bere jako „parťáka“ v podnikání, jeho firma dnes řídí a spravuje více než 10 malých a středně velkých podniků napříč ČR anebo Juraj Habovštiak – měl ještě velmi malé děti, když zanechal dobrého místa ve firmě Tesla a doma v garáži začal podnikat.