Záhada oslabující koruny: Proč koruna oslabuje navzdory zvýšení sazeb. Mohou za to spekulanti a jednomyslnost bankovní rady?

Česká národní banka dnes poprvé po jedenácti letech po druhé za sebou zvýšila základní úrokovou sazbu. Její bankovní rada tak opět jako na předchozím, červnovém měnověpolitickém zasedání učinila jednomyslně. O to překvapivější se tedy na první pohled zdá být fakt, že koruna na jednomyslné zpřísnění měnové politiky reaguje oslabením. O skoro deset haléřů. Zatímco dnešní obchodování zahajovala na kursu 25,58 za jedno euro, dvě hodiny po zahájení tiskové konference guvernéra Jiřího Rusnoka, na níž motivy zvýšení sazeb přiblížil, oslabuje na úroveň 25,67 za euro. Máme snad přepisovat ekonomické učebnice?
 
Ne tak docela. Jde totiž o specifickou situaci. A zároveň nejde o úplně ojedinělou situaci. Ve stejnou dobu, kdy své dnešní rozhodnutí ČNB zveřejňovala, zpravila svět o vlastním zpřísnění měnové politiky také Bank of England. Banka of England taktéž rozhodla o zvýšení své signální sazby (na 0,75 procenta) jednomyslně. Taktéž, jako ČNB, byla tato jednomyslnost překvapivá.
 
Nabízí se vysvětlení, že za jistých okolností mají jednomyslná rozhodnutí té či oné centrální banky kontraproduktivní důsledek. Investoři si totiž mohou pomyslet cosi v tom smyslu, že už je situace asi fakt vážná, když se bankéři shodují „jako jeden muž“. V Británii je nasnadě vysvětlení, že Bank of England musela zvýšit sazbu, protože se bojí inflačních tlaků. Ty pramení ze slabé libry. Slabá libra je důsledek chaotického rozvodového řízení se zbytkem Evropské unie a hrozby tvrdého brexitu. Jednomyslnost Bank of England si tedy investoři mohli přečíst tak, že se centrální banka „jako jeden muž“ v rostoucí míře obává tvrdého brexitu. Tato jednomyslnost navzdory zvýšení sazby mezi investory vyvolala další nejistotu a jali se liber raději zbavovat. Méně je někdy více. Pokud by hlasování v Bank of England nebylo tak jednoznačné, investoři by si to možná nevyložili až jako panickou situaci a libry by si ve větší míře podrželi.
 
Mohlo něco takového nastat v případě české koruny? Ta nejprve oslabila po oznámení ČNB, že se sazby zvyšují. Následně ale dále znehodnotila během tiskové konference guvernéra Jiřího Rusnoka. A to právě tehdy, když oznámil, že hlasování bankovní rady bylo jednomyslné. Připomeňme, že ještě poměrně krátkou dobu před dnešním měnověpolitickým zasedáním ČNB byla převážná část trhu přesvědčena, že naše centrální banka zvýší sazby až v září. A najednou tu máme srpnové zvýšení, a k tomu ještě jednomyslné!
 
To v investorech může vyvolat dojem překotných změn, toho, že ČNB nemá situaci pevně v rukou, toho, že její předpoklady neplatí a její očekávání se nenaplňují. Jinými slovy, mohou to číst jako doznání, byť špitané mezi řádky, že koruna a ČNB se ocitly ve vleku globálních sil, kterým jsou nejen vydány napospas, ale kterým centrální bankéři ani nerozumí, resp. neumí předpovídat jejich pohyb. To všechno investory zneklidňuje. Zvláště pak investory, kteří na korunu vsadili jen v rámci spekulace a nejsou tedy ke koruně „loajální“ jakožto ke své dlouhodobé investici. Spekulativních investorů je po loňském vypjatém ukončování intervenčního režimu v korunových aktivech stále ještě dost. Vnímají, že hrozba světové obchodní války, té na „čínské frontě“, neodeznívá, ba naopak, a vnímají také třeba to, že s Tureckem to v posledních hodinách vypadá všelijak. Dochází jim tedy s jejich spekulací na posílení koruny trpělivost, neboť globální podmínky, ani podmínky na rozvíjejících se trzích, nejsou z jejich pohledu vysněnému posílení české měny nakloněny.
 
Otázka je, co by se dělo při razantnějším zvýšení základní sazby, třeba o 50 bazických bodů (místo 25)? Možná, že by to spekulativnímu kapitálu prozatím stačilo, aby se koruny nezbavoval. Jednalo by se bezpochyby o překvapení a potenciálně dodatečný zisk spadlý do klína. Riziko ovšem je, že trh by si to v duchu výše uvedeného vyložil jako pohotovostní krok panikařících centrálních bankéřů, a koruny se tak zbavoval ještě o to vehementněji. Možná ovšem, že skutečná situace, tedy zvýšení sazby o standardních 25 bazických bodů, ale zato překvapivě jednohlasné, byla tím nejhorším scénářem. Málo razantním, aby přesvědčil ty, kteří korunu dnes opustili, ale zároveň „až příliš jednoznačným“, totiž jednomyslným, aby vylekal ty, kteří korunu zatím opouštět nechtěli.
 
Ať tak či onak, po dnešku je zřejmější, že koruna je nejen ve vleku globálních sil, ale také ve vleku spekulativního kapitálu, kteří přitekl v souvislosti s intervenčním režimem. Proto teď v jejím případě učebnice nezabírají. Jde o specifickou situaci. Vlastně svým způsobem o podobně specifickou situaci, jako je brexit.  
 

Lukáš Kovanda,
hlavní ekonom společnosti Cyrrus