Kdo bude nakonec platit, když udělá robot chybu?

Zcela autonomní roboti jsou podle Jonosche Delckera z Politico stále otázkou vzdálené budoucnosti, ale v EU se již živě řeší jejich právní statut. Tedy zejména otázka zodpovědnosti za jejich činy – měli by ji nést lidé či samotní roboti?

Podle Politico se diskuse mění v bitvu, jejíž počátek lze vysledovat až k jednomu řádku jedné ze zpráv Evropského parlamentu z roku 2017. Ten říká, že roboti by mohli získat svou vlastní „elektronickou osobnost“. Ta by jim mimo jiné umožnila pojistit se, ale také by kvůli ní byli zodpovědní za škody, které způsobí na majetku, nebo dokonce za ublížení lidem.

Po takovém systému touží například výrobci robotů, podle nichž jde o přirozený návrh. Z robotů by se nestali virtuální lidé, kteří by mohli uzavírat manželství a těžit z lidských práv. Jen by se dostali na úroveň korporací, které mají také svůj vlastní právní statut a podle toho se s nimi jedná po celém světě. Jenže podobné úvahy se setkávají s rostoucím nesouhlasem. Například někteří profesoři práva varují, že popsaný systém by byl nevhodný jak z právního, tak z etického hlediska.

Noel Sharkey z University of Sheffield například tvrdí, že výrobci robotů se snaží dosáhnout jen toho, aby převedli svou zodpovědnost na roboty a stroje. V podstatě to samé tvrdí Nathalie Navejans z Université d’Artois, podle níž by vytvoření elektronických osobností pouze snímalo zodpovědnost z výrobců robotů. Mady Delvaux z Evropského parlamentu zase říká, že jasná je nyní jedna věc: Současná legislativa je pravděpodobně nedostatečná na to, aby se vypořádala se složitými problémy a situacemi, které mohou u strojů se schopností vlastního učení nastat. Podle ní by měly zaznít všechny návrhy, jak tento stav řešit.

Jisté je každopádně to, že do robotiky teče obrovský objem peněz a popsaná debata tak bude nabírat na intenzitě. Například trh s roboty určenými pro práce v domácnosti se podle Politico zvýší ze současných asi 5,4 miliardy dolarů na 14,9 miliardy dolarů v roce 2023. Prodej takzvaných Cobotů, tedy robotů určených pro spolupráci s lidmi, by se měl zvýšit ze 100 milionů dolarů roku 2015 na 3 miliardy dolarů v roce 2020. Trh s průmyslovými roboty by měl v roce 2020 dosáhnout hodnoty 40 miliard dolarů, zatímco v roce 2013 byl jeho objem na 25,7 miliardy dolarů.

Právníci mimo jiné zkoumají, zda se z robotů mohou stát černé skříňky, jejichž rozhodovacím procesům nebudeme v podstatě schopni porozumět. Pokud ano, měl by to být argument pro elektronické osobnosti a současný systém, kdy je za robota zodpovědný výrobce či majitel, by byl nefunkční. Jak ovšem bylo zmíněno, podle zastánců nového typu osobnosti by nemělo jít o vytváření prostředí, kde by roboti mohli například uzavírat manželství. Cílem by mohl být třeba systém, kdy by robot musel být pojištěn proti škodám, které způsobí, a toto pojištění by bylo placeno z bohatství, které svou činností vytvoří.

Zdroj: Politico