Stát by měl legislativně a daňově rozlišovat společenskou nebezpečnost u hazardu, říkají politici

Programy politických stran o záměrech v oblasti hazardu příliš nehovoří. Vlastně téměř vůbec. Nedávno zveřejněná vládní zpráva však poukazuje na to, že se jedná o závažnou problematiku. Proto jsme se zeptali kandidátů stran a hnutí kandidujících ve volbách do Poslanecké sněmovny na jejich názor a prolomili předvolební mlčení.

„Nejnebezpečnější hazardní hry jsou ty, z kterých vzniká člověku újma a to jak pro něho samotného, tak pro jeho okolí. Na jednu stranu vnímám to, že tvrdé hráčství je spojeno zejména s automaty, na stranu druhou nelze v žádném případě podceňovat faktor relativně lehké dostupnosti internetových sázek, na nichž vzniká závislost rovněž velmi jednoduše,“ říká místopředseda vlády a předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek.

„Podle mne je potřeba rozlišovat mezi babičkou, která si jednou za čas vsadí Sportku, rodinou, jež si během nedělního výletu na dostihovém závodišti „zasází na koníčky“ a mezi notorickým návštěvníkem herny, topícím v automatu rodinné úspory. Znovu apeluji na to, že skrytým nebezpečím poslední doby se stalo internetové sázení, které je přístupné doslova z každého mobilu“ vysvětluje Bělobrádek, který vede kandidátku KDU-ČSL do voleb v Královehradeckém kraji.

Rovněž ministr Jan Chvojka, který vede kandidátku ČSSD v sousedním Pardubickém kraji, vnímá jako nejnebezpečnější a společensky nejvíce škodlivé výherní automaty, ke kterým se mohou dostat i děti. „Každá forma hazardních her má svůj stupeň společenské nebezpečnosti a návykovosti. Stírací losy budou pro notorické hráče znamenat určitě menší stupeň škodlivosti, než třeba karetní hry, či výherní automaty,“ specifikuje Chvojka (ČSSD).

Také podle Patrika Nachera, kandidujícího za favorita voleb – hnutí ANO – v Praze, by měla legislativa rozlišovat mezi více a méně nebezpečnými formami hazardu. Za společensky nejnebezpečnější Nacher (ANO) považuje jednoznačně automaty stejně jako člen předsednictva ANO a místopředseda rozpočtového výboru sněmovny Jan Volný. „Nejhorší je podle mě model, který v lidech vyvolává impulsivní hraní – sedím v hospodě, piju pivo, něco na mě bliká a já dostanu ten bláhový nápad si přivydělat. Obecně – problém nastává v momentě, kdy se člověk rozhodne tímto způsobem „živit“ nebo si vylepšovat svoji životní úroveň, místo toho, aby to bral jako druh zábavy, která naopak něco stojí,“ myslí si Nacher (ANO). Podle místopředsedy Poslanecké sněmovny a lídra ANO ve Zlínském kraji Radka Vondráčka by legislativa měla rozlišovat a pro stírací losy, číselné loterie a tomboly by měla být úprava mírnější. Poslanec Volný (ANO) upozorňuje na to, že již nový zákon z gesce ministerstva financí svými regulacemi a daňovým zatížením společenskou nebezpečnost rozlišuje.

Lídr středočeské kandidátky KSČM a místopředseda ústavněprávního výboru Poslanecké sněmovny Stanislav Grospič považuje za nejvíce škodlivé automaty v hospodách (tvrdý hazard), herny a kasína. Souhlasí s tím, že legislativa by měla rozlišovat mezi společensky nebezpečnými formami hazardu, podotýká ale, že „u všech by měla být regulace a kontrola“. Dodává, že u tvrdého hazardu by měla být větší míra regulace.

Plzeňská jednička na kandidátce komunistů Jiří Valenta navazuje: „Čistě ale z mého hlediska mnohaletého metodika prevence sociálně patologických jevů mezi středoškolskou mládeží spatřuji nejvyšší míru nebezpečí v herních automatech, event. ve video loterijních terminálech, které jsou mnohem snáze dostupné široké veřejnosti. Jak množstevně, tak plošně.“ I poslanec Valenta (KSČM) chce legislativně rozlišovat mezi různými formami hazardu. „Vidím jistou analogii s konzumací návykových látek. Zatímco jsou “tvrdé” drogy zcela správně stigmatizovány a především jejich distributoři či výrobci státem persekuováni, tak u alkoholu je tomu jen v zanedbatelné míře. Stát jeho konzumaci toleruje, ve veřejnoprávních médiích dokonce umožňuje i jeho reklamu. Z toho jasně vyplývá, že společenská nebezpečnost je i zde různě vysoká,“ definuje Valenta (KSČM).

Rozlišovat mezi různými druhy hazardu naopak nechtějí dva z lídrů TOP 09, poslanci Kristýna Zelienková, kandidující ve Zlíně a Herbert Pavera za Moravskoslezský kraj. „Někdo totiž může považovat za největší zlo „kamenná“ hráčská doupata. Jenže odtud se lidé přesunuli na web. Charakter kurzového sázení se změnil, objevil se fenomén tzv. živých sázek, což znamená, že už během zápasu lze sázet vlastně on line na každý míček, na každý gól. Nemusíte pak čekat na výsledek, ten znáte okamžitě. Takže během jediného zápasu hráč může vsadit třeba stokrát. Sázíte tisícovky a do konce utkání jste nejen bez výplaty, ale v hlubokém minusu. Nevidím tedy žádnou výhodu v tom, že se z „kamenných“ provozoven lidé přeorientovali na internet. Je to stejné zlo,“ domnívá se Zelienková (TOP 09).

Nacher (ANO): Daňová sazba by měla odrážet společenskou nebezpečnost

Tak jako většina oslovených kandidátů rozlišuje různou společenskou nebezpečnost u jednotlivých druhů hazardních her, vyslovují se často i pro odlišnou míru zdanění. „Myslím si, že by daňová sazba měla přímo úměrně odrážet určitou společenskou nebezpečnost, respektive negativní externality, které jsou s tím či oním hraním spojené,“ říká Patrik Nacher (ANO). Navíc se domnívá, že nepřiměřeně vysoké zdanění legálních her může vést k bujení černého trhu a ohrožení příjmů z daní. „To platí pro všechny činnosti, kde se platí daně. Pokud daně přesáhnou určitou míru (Lafferova křivka) zvyšuje se apetit daňové zákony a povinnosti obcházet, čímž vzniká šedá zóna, černý trh,“ vysvětluje Nacher (ANO). „Příliš vysoké zdanění v jakékoliv oblasti vede k daňovým výpadkům,“ souhlasí místopředseda poslaneckého klubu a člen předsednictva ANO Roman Kubíček. Poslanec Volný (ANO) předpokládá, že by i v budoucnu měly být automaty zdaňovány vyšší sazbou daně než loterie a kurzové sázky. Podobně se k tomu staví i ministr Chvojka (ČSSD). „Za sebe jsem přesvědčen, že zdanění by mělo reflektovat míru potenciální společenské nebezpečnosti,“ doplňuje ministr. S vyšším zdaněním automatů než loterií souhlasí také poslanec Karel Šídlo z KSČM. „Každé zvyšování zdanění přináší riziko, že značná část hazardního průmyslu odejde buď do šedé, nebo černé zóny a celá regulace tak bude značně kontraproduktivní. Za ideální hranici bych považovala 20% zdanění hazardních her i loterií, které jako první ministr financí prosadil Miroslav Kalousek,“ argumentuje poslankyně Kristýna Zelienková (TOP 09). „Daně rozhodně patří k regulačním opatřením, ale bohužel žádné zvýšení daní nesnížilo riziko závislosti. Příkladem nám může být daň z cigaret, ta jen za poslední dva roky stoupla o dvě procenta, krabičku cigaret už nekoupíte pod stokorunu. A závislých kuřáků neubývá. Míra zdanění zkrátka musí být nastavena optimálně tak, abychom ho přílišným zdaněním „nezabili“. S poctivými provozovateli hazardu se stát musí naučit komunikovat a spojit s nimi síly proti těm nepoctivým. Ruku v ruce s tím pak musí být rozvíjena prevence a léčba závislostí,“ sdělil předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek.

Minimální podpora pro úplnou celostátní prohibici, na obecní úrovni ale nevadí

Přestože se najdou kandidáti a poslanci podporující úplný zákaz hazardu napříč celým politickým spektrem, jedná se o ojedinělé hlasy. Například poslanec Jaroslav Uhlík (KDU-ČSL) by ho považoval za ideální stav, ale v dnešní době nereálný. Novelizaci zákona o hazardu označuje za krok správným směrem. Jeho stranický kolega Jaroslav Klaška (KDU-ČSL) reprezentuje převažující názor, že úplný zákaz nemá logiku. „Přesunul by se na černý trh. Hazard sám o sobě není špatný – pokud na to někdo má a nejedná se o závislost, tak to je druh odreagování a zábavy. Osobně si ale raději odpočinu prací na zahradě, s rodinou či sledováním F1“ přidává vlastní pohled Klaška (KDU-ČSL). „Jsem zásadně proti. My jsme přeborníci přechodu ode zdi ke zdi. Nejdříve to tu vypadalo jako Las Vegas a pak se zase pokoušíme všechno zakazovat. Chybí nám v těchto věcech zdravý selský rozum,“ komentuje úvahy o možném plošném zákazu hazardu Patrik Nacher (ANO).

Jinak se však politici dívají na možnosti zákazů či omezení určitého druhu hazardu na komunální úrovni prostřednictvím vyhlášek měst a obcí. „Jako starosta obce tuto možnost samozřejmě vítám. Je na každé obci, zda bude či nebude hazard tolerovat, popřípadě v jaké míře,“ říká Herbert Pavera (TOP 09). „Obce mají mít právo říci, že automaty na svém území chtějí úplně či vůbec. Vycházím ze zkušenosti, že mnohé selektivní vyhlášky nejsou zpracovány kvalitně a neobsahují dostatečné racionální odůvodnění výběru míst, kde lze provozovat hry nebo nelze. Na problematiku selektivních vyhlášek reagují negativně judikáty Nejvyššího správního soudu. Ministerstvo vnitra by mělo aktivněji vystupovat, neboť v jeho pravomoci je dozor nad zákonností vyhlášek,“ hodnotí situaci místopředseda Poslanecké sněmovny a právník Radek Vondráček (ANO).

Peníze na sport přímo nebo přes státní rozpočet?

Stále častěji se objevují hlasy volající také po tom, aby prostředky z loterijní daně byly poskytovány přímo na podporu sportu a kultury a nikoliv prostřednictvím odvodů do státního rozpočtu. Panuje však zde značná rozpolcenost v názorech. „Vždy se mi více líbil princip účelového směřování finančních prostředků. Je pak dopředu jasné, kam a na co putují peníze vybrané z daní, které se nerozpustí v celkovém rozpočtu, kdy se těžko dozvědí, k čemu se použily. V této věci se nabízí, že prostředky vybrané z loterijních her půjdou na sport či třeba léčení závislosti,“ odhaluje Patrik Nacher (ANO). Jiného názoru však je poslanec Jan Volný (ANO). „V minulosti to tak částečně bylo a neosvědčilo se to. Jsou to stále pouze jedny peníze – daně. Z příjmů státního rozpočtu se pak dle potřeby financuje nejen sport a kultura.“ S tím, že by prostředky měly být dále vázány na státní rozpočet souhlasí i poslanec Grospič z KSČM. Finanční prostředky z hazardu by podle Pavery z TOP 09 měly směřovat především do oblasti prevence, tedy i podpory sportu a kultury, ale také boje s hazardem. Jeho stranická kolegyně Zelienková (TOP 09) je však proti přímým platbám. Ty ale naopak podporuje předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek a stojí o další analýzu.

Poměrně výrazná shoda mezi politiky panuje na dalších omezeních hazardu jako je vyloučení problematických a patologických hráčů ze hry, omezení reklamy a povinné varování před vznikem závislosti nebo zákaz provozoven v blízkosti škol. „Nevidím jediný důvod, proč by měla být v bezprostřední blízkosti školy herna nebo kasino. Stát samozřejmě musí být aktivní a tvrdě regulovat, aby si děti nemohly hrát hazard samy ve svých mobilech přes nelegální servery, které je do prostředí hazardu vpustí. To první je otázkou výchovy a rodičovské důslednosti, to druhé nekompromisním potíráním nelegálního podnikání u nás. Ke škole ale hazard nikdy nepatřil a patřit nesmí,“ uzavírá místopředseda vlády Bělobrádek (KDU-ČSL).

redakce Ekonomického deníku