Centrální nákupy státu se vyplácí jen někdy, na kancelářských potřebách resorty neušetří

Většina ústředních orgánů státní správy musí nakupovat některé konkrétní položky centrálně od ledna 2016. Zavedení společného nákupu má přispět ke snížení administrativní zátěže při zadávání každé zakázky zvlášť, instituce by si taky měly tímhle způsobem vyměňovat zkušenosti. Ministerstvo financí teď předložilo první souhrnnou zprávu o tom, jak systém funguje.

V roce 2016 nakoupily v rámci centrálního nákupu instituce zboží a služby za více než 4 miliardy korun. Proti roku 2015 je to o 35 % víc. Největší nárůst je u osobních automobilů. Úředníci společně víc nakupovali i kancelářské potřeby nebo nábytek. Jediné, co do objemu zakázky ubylo (o 65 %) byly telekomunikační služby. To způsobil celkový pokles cen díky výhodnějším smlouvám. U resortních nákupů naopak objem nákupů klesl, hlavně kvůli nižším útratám za počítače a IT systémy.

Kolik se tedy podle metodiky MF podařilo díky společným nákupům veřejných orgánů ušetřit? Nejlépe je to vidět na komoditách, jejichž objem zůstává přibližně stejný. Skoro 10 % ubylo na účtech za elektrickou energii, za plynná paliva 17,5 %. V číslech je to dohromady 250 milionů korun. Stlačit cenu dolů se podařilo i při nákupu aut a nábytku (160 a 50 milionů).

I přes centrální nákup se ale u kancelářských potřeb stlačit ceny dolů nepodařilo. Podle materiálu ministerstva to ukazuje na situaci na trhu a na to, že v tomto případě není prostor pro pokles cen a ta naopak postupně poroste.

Celkově dosažené úspory ale oproti předchozímu roku klesly skoro o 20 % na 728 milionů. Nejhůř se vedlo Ministerstvu pro místní rozvoj, které podle dokumentu dosáhlo dokonce záporných tak zvaných úspor – prodělalo takhle 58 milionů korun.

Největším zadavatelem z pohledu uzavřených smluv byly v roce 2016 Ministerstvo zemědělství (814 mil. Kč), Ministerstvo  zdravotnictví (742 mil. Kč),  Ministerstvo vnitra (476 mil. Kč) a  Ministerstvo financí (304 mil. Kč). Naopak nejméně centrálně nakupovaly zaměstnanci  Ministerstva zahraničích věcí (0,5 mil. Kč) a Státní ústavu pro jadernou bezpečnost (13 mil. Kč).

Během minulého roku úředníci uzavřeli smlouvy za 3,53 miliardy Kč (jedná se o předpokládaný objem plnění). Nejčastějšími položkami na seznamu povinných komodit byly vloni elektrická energie, plynná paliva, počítače a auta. Proti předchozímu roku se do seznamu nejčastějších položek dostaly i telekomunikační služby a kancelářské potřeby.

Kromě povinných nákupů mohou na seznam přibýt i další tzv. resortní položky  – třeba bezpečnostní služby, tonery a tiskárny nebo taky boty. Nepovinná položka je na nákupním seznamu v centrálním systémy zhruba každá čtvrtá. Pracovní skupiny se teď snaží řešit i případné další věci a služby, které by společným nákupem stály daňové poplatníky méně – třeba letenky, ubytování nebo zásilkové služby.

Jako jedno z největších rizik vidí ministerstvo monopolizace dodávek jednoho velkého subjektu. Ten by pak díky velké jisté dodávce mohl tlačit ceny v odvětví dolů a poškozovat tak menší dodavatele. I kvůli tomu doporučuje ministerstvo větší zakázky dělit například podle regionů.

Komplikovaná je i jednotná formulace poptávaného zboží. To se ukázalo u první nadresortní objednávky – kancelářského papíru. Resorty měly problém třeba s dohodnutým minimálním objemem. V tomhle konkrétním případě se tak nakonec ušetřit nepodařilo.

Vanda Kofroňová

Příspěvek Centrální nákupy státu se vyplácí jen někdy, na kancelářských potřebách resorty neušetří pochází z Ekonomický deník