Jednotná vize a cíle – strategické řízení pomáhá firmám růst a předčit silnou konkurenci

správný směr a zlepšit její postavení ve srovnání s konkurencí. Jaká pravidla u strategického řízení brát v potaz?

Zlepšení mediálního obrazu firmy. Zvýšení vzdělání týmu pracovníků. Navýšení obratu. Nebo klidně všechno najednou. Cest, jak pozvednout podnikání, může být spousta. Jedním z řešení je metoda takzvaného strategického řízení firmy. Ačkoliv ji zpočátku využívaly především velké korporace, díky své univerzálnosti je vhodná i pro malé a střední podniky.

Strategické řízení firmy se v hlavách podnikatelských teoretiků začalo objevovat v 80. letech minulého století, ve druhé polovině této dekády pak postupně pronikalo i do praxe. Jeho základem je strategie – dlouhodobý záměr podnikatele, do kterého se promítají jeho vize či cíle. „Zohledňovat je přitom možné všemožné faktory, strategie tak bývají finanční, personální nebo se dotýkají postavení firmy v rámci konkurence. Nabízí se také varianta svázat tyto prvky, které platí za spojené nádoby, do jedné velké globální strategie,“ říká Jiří Jemelka, ředitel společnosti J.I.P. pro firmy, jež působí na poli revitalizace zejména středně velkých podniků.

Od stanovení cílů k velkému plánu

Samotné strategické řízení se dá pro zjednodušení rozdělit do několika fází. Na počátku stojí formulace strategie, tedy stanovení základních cílů, kterých bychom v podnikání chtěli v dlouhodobém horizontu dosáhnout. Každý cíl by přitom měl být jasný a měl by se dát shrnout do jedné věty. V momentu, kdy o tomto máme jasno, přichází na řadu plánování celé strategie. Kromě vytvoření podrobného strategického plánu, tedy kdo a jaké úkoly bude ve firmě mít, je zapotřebí i jeho důkladné rozvržení v čase. Dlouhodobých cílů není možné dosáhnout okamžitě, nicméně pokud se správně jednotlivé kroky naplánují, může to kýžený výsledek značně uspíšit.

Výstupem celého plánovacího procesu by pak měl být ucelený dokument, který stručně a výstižně popisuje misi firmy, její vize, strategické cíle a harmonogram jejich dosažení. Velkou chybou bývá vytváření mnohostránkových dokumentů, jimž kromě hlavy firmy ostatní pracovníci špatně porozumí.

„Ačkoliv strategii nastoluje vedení firmy a zároveň za ni plně zodpovídá, klíčové je, aby ji nasáli úplně všichni pracovníci a usměrnili své chování k dosažení daných cílů. To je hlavním smyslem strategického řízení. Definovaná strategie by pro ně měla být určitým posláním, něčím, k čemu směřují. Pokud je toto splněno, nižší a vyšší úrovně ve firmě se vhodně doplňují a tvoří skvěle fungující organismus,“ popisuje Jiří Jemelka.

Průběžné vyhodnocování

Samotná realizace stanovené strategie je třetí fází strategického řízení firmy. Na jejím začátku se nejprve hledají potřebné zdroje, ať už lidské nebo finanční. S nastartováním projektů či opatření, které by firmě měly postupem času pomoci k vytyčeným cílům a vizím, je dobré začít až v momentu, kdy je k dispozici drtivá většina potřebných zdrojů, nebo ideálně všechny.

To, jestli se strategie dostala pořádně pod kůži celé firmy a přinesla potřebné ovoce, poté určuje poslední fáze – vyhodnocení. K němu by však nemělo dojít až na konci vytyčeného období, ale i v jeho průběhu. Pravidelné kontroly totiž mohou ukázat, že některé záměry nebyly správné, nebo že už naopak došlo k naplnění některých cílů, a firma tak může své soustředění přesunout jiným směrem. „Vždy záleží na tom, na jak dlouho je strategie plánovaná. Pokud na rok, je dobré její kontrolování a vyhodnocování dělat kvartálně. Pokud se jedná o dlouhodobější strategii, mezi jednotlivými monitoringy mohou být větší rozestupy,“ uzavírá Jemelka.

Ať už se bude jednat o roční nebo pětiletou strategii, klíčem vždy zůstává, jak na své podnikání majitel firmy nahlíží a kam ho chce posunout. Tedy první fáze. Další tři už představují pouze způsoby, jak těchto cílů dosáhnout.