Banky, prezidentská rally a po nás potopa

Bankovním akciím se tu věnuji jen výjimečně a důvod je prostý: Podle mne jde do značné míry o černé skříňky. U nich o pravé hodně a riziku jednotlivých aktiv nemá přesný přehled ani management, natožpak akcionáři a investoři. Pomáhají si tak řadou zjednodušených ukazatelů, které díky sebenaplňujícímu se proroctví mohou v dobách klidných dokonce i slušně fungovat. Zle je ovšem v případě, kdy se časy zhorší a vzroste nutnost přesně odhadnout, jaká je skutečná hodnota a riziko aktiv těchto finančních institucí.

Investor John Maxfield v rámci této investiční hry na stránkách Fool.com poukazuje na JPMorgan Chase. Ta je podle výše aktiv největší americkou bankou a dokáže zajímavým způsobem zvyšovat účetní hodnotu svého vlastního jmění. Tato hodnota je významná proto, že mezi zmíněné zjednodušené a populární ukazatele patří u bank poměr ceny, či hodnoty akcií na straně jedné a jejich účetní hodnoty na straně druhé (PBV). Pokud se pak rozhodneme, že JPM by se měla obchodovat s nějakým konkrétním násobkem PBV, stačí už jen odhadovat, jak poroste účetní hodnota, protože stejně by se měla pohybovat i cena na trhu. Jak to vypadá v praxi?

Účetní hodnota akcie JPMorgan Chase se od ledna 2010 zvýšila o 64 %, průměr ostatních velkých bank byl na 47 %. Konkrétní vývoj shrnuje následující graf a investor tvrdí, že s ohledem na současnou situaci v ekonomice se dá v dohledné budoucnosti čekat asi 5 % roční růst účetní hodnoty akcií JPM.

Jak ukazuje graf druhý, cena akcie JPM si za porovnatelné období připisuje mnohem vyšší zisky (a je zřejmé i to, jak moc jí pomohla americká prezidentská rally). To znamená jediné – vedle účetní hodnoty akcie rostl i poměr ceny a této účetní hodnoty, tedy PBV (která je obecně taženo růstovým výhledem a změnou rizika). Spoléhat se tedy při hodnocení bankovních akcií pouze na (očekávaný) růst účetní hodnoty akcie nestačí. Důvodem je to, že se mění zmíněný dlouhodobý výhled a riziko. A také to, že účetní hodnotu neovlivňuje růst banky, ale i její dividendová politika, míra zadlužení a další faktory.

Na druhou stranu je zřejmé, že účetní hodnota akcií této banky je jakousi kotvou, ke které má cena akcie tendenci po různých výletech opět konvertovat. Jinak řečeno, PBV má sklon vracet se k nějakému průměru. Například ještě na počátku roku 2016 se posílení akcie a růst její účetní hodnoty zase tolik nelišil (PBV se moc nezměnilo). Pokud bude tato kotva fungovat i nadále, je prezidentská rally velkou pastí: Prudce klesající PBV by asi 5 % růst účetní hodnoty akcií JPM nevyvážil.

^{Zdroj: Financial Times}

Zmíněná prezidentská rally pomohla JPM a dalším bankám hlavně kvůli očekávanému uvolnění regulace. K tomu se přidal ještě výhled na vyšší sazby, které by se měly promítnout do vyšších ziskových marží velkých bank. I z tohoto pohledu je celá situace kolem bank zajímavá. Není to zase tak dávno, co panoval poměrně široký konsenzus ohledně nutnosti přísné regulace, která by měla zabránit opakování roku 2008 (a mnoha let předchozích). Pokud by tedy mělo dojít k opětovnému uvolnění regulace, investoři by se takového vývoje měli obávat. Ne se z něj radovat a zvedat ceny a PBV na vysoké úrovně.

Jenže investiční logika se v tomto případě zřejmě asi řídí jinými zákony. Důležité jsou současné zisky, co bude zítra, se bude řešit zítra. Na první pohled to vypadá jako zenové „tady a teď“. Ale tato podivná verze staré moudrosti má tendenci se zvrhnout v „po nás potopa“.