Pomyslného Oscara za nejlepší výkon v řecké krizi získává Verhofstadt

Řecká krize změnila postavení hvězd na nebi evropské politiky. Jako supernova první třídy se z ní vyloupnul Belgičan Guy Verhofstadt. 

Schopnosti a charaktery politiků nejlépe odhalí krize. Platí to i ve vyhrocené situaci kolem Řecka. Během půl roku, které uplynuly od vítězství levicové Syrizy v řeckých volbách, zazářily nové (i staré hvězdy), jiné naopak pohasly. Byla to vypjatá doba, kdy se hrálo o osud Řecka i podobu eurozóny.

Pokud by se udělovaly evropské politické Grammy nebo političtí Oscaři, mohly by mít tyto vítěze:

SUPERSTAR: Guy Verhofstadt

Největší hvězdou řecké tragédie není žádný z představitelů států eurozóny, bruselské administrativy nebo řecké vlády, ale člen Evropského parlamentu Guy Verhofstadt. Bývalý belgický premiér ukázal, že v europarlamentu je minimálně jeden poslanec, kterého se vyplatí sledovat.

Vůdce liberální frakce přezdívaný Baby Thatcher se zaskvěl v sedmiminutové řeči, ve které reagoval na projev řeckého premiéra Alexise Tsiprase k poslancům.

Zpravodajský portál Politico spočítal, že za první tři dny ji na sociálních sítích shlédlo přes sedm milionů lidí. To je u projevů politiků nevídaná věc. Větší sledovanost měl jen online proslov, v němž Barack Obama před třemi lety oznamoval Americe své volební vítězství.

Verhofstadt formuloval to, co zbytek eurozóny marně očekával od řeckého vedení. „Jsem rozzlobený, protože mluvíte o reformách, ale my jsme žádné konkrétní návrhy na reformy neviděli… Musíte nabídnout balík strukturálních reforem… Tak ukažte, že jste skutečný vůdce, ne falešný prorok,“ vyzýval Tsiprase.

Jeho emotivní řeč zanechala Tsiprase zaraženého a v defenzivě.

CENA ZA EKONOMICKÉ MYŠLENÍ: Wolfgang Schäuble

Německý ministr financí Verhofstadtovu výřečnost postrádá. V řecké krizi však byl klíčovým hráčem, dokonce zastínil „matku národa“ Angelu Merkelovou. Dvaasedmdesátiletého veterána německé politiky vyneslo angažmá v řecké krizi před kancléřku, v žebříčku důvěryhodnosti politiků se dostal na první místo, věří mu 70 procent Němců.

Křesťanský demokrat, který má po útoku atentátníka poškozenou míchu a pohybuje se invalidním vozíku, je k Řekům tvrdý jak marka. Na rozdíl od většiny politiků neztratil smysl pro ekonomickou realitu, otevřeně říká, že Řecko nedokáže získat dost eur (320 miliard), aby splatilo své dluhy.

Zachoval si selský rozum, je mu jasné, že notorickému dlužníkovi od úvěrů nepomůže další půjčka. Je však loajální ke kancléřce, která drží Řecko v eurozóně.

Schäuble nevěří, že třetí záchranný balík Řecko zachrání. Jeho obyvatelům doporučil, aby si dali přestávku a odešli od eura, než je dluhy z eurozóny vytlačí.

Řekové takové řešení odmítají. Jenže jak dlouho s tím vydrží?

Christine Lagardeová

Tuto cenu si za realistický postoj k řeckému dluhu zaslouží také generální ředitelka Mezinárodního měnového fondu.

„Řecku, pomůžeme jen tehdy, pokud bude jeho dluh udržitelný,“ hlásá první žena v čele instituce, jejímž úkolem je podporovat státy v hospodářských potížích.

Bývalá mistryně Francie v synchronizovaném plavání odmítá, aby fond sypal peníze do řecké ekonomiky před tím, než bude země nějakým způsobem částečně oddlužena. Netrvá na seškrtání dluhů, žádá však, aby Řecku byla aspoň prodloužena nebo odložena splatnost úvěrů a sníženy úroky.

Časopis Forbes řadí Lagardeovou mezi nejvlivnější ženy světa. Řecká krize to potvrzuje.

CENA ZA FAIR PLAY: Jeroen Dijsselbloem 

Nizozemský prezident euroskupiny uhlazoval spory. Důsledně plnil roli hledače kompromisů, kterou má v popisu práce.

Byl důležitým hráčem v pozadí, vedl sérii telefonických rozhovorů a telekonferencí s klíčovými hráči eurozóny. Udržel euroskupinu pohromadě, byť se to v některých vypjatých okamžicích zdálo nemožné.

Poté, co představitelé států eurozóny (zejména Němci) zatlačili Řeky do kouta a přiměli je souhlasit s drakonickými podmínkami úvěrů, někteří účastníci rozhovorů se snažili získat body na řeckém ponížení. Upozorňovali, že odbojní Řekové byli převálcování. Slovenský premiér Robert Fico například národu zvěstoval, že na Řeky byl uvalen protektorát.

Dijsselbloem však v Bruselu po nočním jednání zapózoval po Tsiprasově boku a podpořil ho v těžké chvíli. „Je to dohoda, ve které není vítězů a poražených,“ pravil a poklepal ho po ramenou.

CENA ÚTĚCHY: Alexis Tsipras

Řecký premiér prohrál na celé čáře. Svou zemi dovedl ke kapitulaci.

Čtyřicetiletý Tsipras, nejmladší řecký premiér za posledních 140 let, slíbil Řekům konec „katastrofálních úspor“. Ujišťoval, že jim dá zapomenout na „pět let ponížení a bolesti“. Nic z toho nedodrží. Řeky přivedl k referendu a vyzval je, aby odmítli tvrdé podmínky věřitelů. Národ ho poslechl. Čtyři dny nato však sám přijal ještě tvrdší podmínky.

Tsipras dosud žil bojem proti kapitalismu a globalizaci. Teď by podle dohody s věřiteli měl dělat přesně to, co jako představitel levice nikdy nemohl mít v plánu: liberalizovat trh, privatizovat a osekávat erár.

Co víc, do rukou věřitelů svěřil dohled nad privatizačním fondem a přikývl na návrat nenáviděné trojky (výbor Mezinárodního měnového fondu, Evropské centrální banky a Evropské komise) do Atén.

Takový debakl může stěží strávit. Jeho dny v čele vlády jsou sečteny.

CENA ZA STYL: Janis Varufakis

Ministr financí s vizáží Bruce Willise byl vždy cool – aspoň jednu ruku v kapse a na tváři sebevědomý úsměv. Na zasedání vlády jezdil na své yamaze. Partnery – ministry financí euroskupiny (vesměs diplomované ekonomy) – poučoval v Bruselu při dlouhých powerpointových prezentacích jako školáky.

„Když přišel (Varufakis) na první schůzku ministrů financí, vypadalo to, že jeho ego neprojde dveřmi,“ citoval deník Financial Times jednoho z účastníků schůzek.

Nevystupoval jako zástupce bankrotujícího státu, ale jako arogantní financiér. Věřitele přirovnával k fašistům nebo teroristům.

Po referendu odstoupil. V Řecku toho kdekdo litoval, patrně i proto, že ho nahradil bezbarvý a patrně i bezradný Euklidis Tsakalotos, kterého Varufakis přivezl do vlády na zadním sedadle svého motocyklu.

Tady výčet cen končí. Jenže řecká krize nekončí, začíná její další dějství. Takže pokračování příště…

Pavel Jégl, Tiscali.cz