Problémem penzijních fondů není vysoká rizikovost. Právě naopak!

Vykrvácení amerického energetického obra – společnosti Enron – vyvolalo pořádný zmatek. Zasažena byla nejen důvěra hráčů v kapitálové trhy (vzpomeňme si, kolik týdnů držela a pořád drží v šachu obavy o „čistotu“ účetních knih), ale i jiné oblasti. Jednou z nich byly bezesporu firemní penzijní fondy, ve Spojených státech známé pod označením 401(k). Enron (podobně však činily i další americké podniky) lákal své zaměstnance k investování do firemních akcií, které ale podle malé klauzule na konci smlouvy mohli prodat až po dovršení 50ti let. Mnoho lidí uposlechlo a nakoupilo je na své penzijní účty. Po pádu Enronu jim zůstaly oči pro pláč – hodnota těchto cenných papírů byla rovná pouze hodnotě papírů, na kterém byly vytištěny.

To byla voda na mlýn politikům, snažícím se přilákat pozornost veřejnosti ke své osůbce. Ze všech stran bylo možné slyšet jejich volání pro zpřísnění pravidel, které stanovují, jaký objem svých akcií může firma zařadit do svého firemního penzijního portfolia. Podle nejnovějších analýz profesorů z Harvardské a Chicagské university (zveřejněních v nejnovějším vydání magazínu Forbes) však politikové zapomínají na jednu věc – hlavním problémem 401(k) fondů není vysoká rizikovost. Právě naopak! Jsou až příliš málo rizikové.

Další informace na I-POINT, http://www.ipoint.cz/detail.php?article=10892