Motivem ukrajinského vpádu do Ruska může být plyn

Klíčovým motivem překvapivého vpádu ukrajinských vojsk do kurské oblasti v Rusku je snaha zvýšit vyjednávací sílu Kyjevu, soudí vojenští stratégové. Ukrajina by ovšem mohla získat i silnější pozici specifičtěji stran zajištění dodávek ruského plynu, eventuálně se snažit Rusko „vyšachovat“ z možnosti přes její území dodávat plyn do EU ještě i za horizontem letošního roku.

Podle zpráv z kurského bojiště padla tamní klíčová plynárenská zařízení do ukrajinských rukou. Má jít i o plynovodní předávací stanici Sudža, která nyní představuje jediný uzel, jimž teče ruský plyn do zemí EU, jako je Slovensko, Rakousko či následně Maďarsko nebo Itálie; skrze tento uzel se zásobuje plynem také Moldavsko.

Ukrajina samotná pak nezajišťuje pouze tranzit ruského plynu do zmíněných zemí, ale jeho část si fakticky odčerpává pro vlastní potřebu. Účetně a formálně se to řeší tak, že daný ruský plyn nakoupí od jeho odběratelů v EU, kteří se tak ocitají v roli překupníků. Ukrajina se tudíž vyhne tomu, aby nakupovala plyn přímo od ruské strany. Takovéto odčerpávání ruského plynu už během tranzitu Ukrajinou se označuje jako režim virtuálně reverzního toku. Plyn proudí reverzně, tedy opačně, než je zvykem, čili z EU na Ukrajinu, ale navíc právě jen virtuálně, tedy pomyslně či „účetně“. Ve skutečnosti se do EU fyzicky nikdy nedostane.

Současná dohoda o tranzitu ruského plynu Ukrajinou režim virtuálně reverzního toku umožňuje, ovšem Kreml, resp. jím ovládaný plynárenský kolos Gazprom se dosud snažil tento režim zablokovat. Usiloval tedy o to, aby veškerý jeho plyn končil vskutku až v EU, případně v Moldavsku, a nedocházelo k jeho odčerpávání ještě na Ukrajině. Zábor plynárenských zařízení v kurské oblasti může tedy zesilovat vyjednávací pozici Kyjevu tváří v tvář Gazpromu, aby ten od dalších pokusů blokovat ukrajinské odčerpávání upustil.

To však je stále jen část vysvětlení, co může Ukrajina vpádem do kurské oblasti sledovat v otázce plynu. Zmíněná tranzitní dohoda mezi ní a Ruskem totiž stejně ke konci letošního roku vyprší a Kyjev opakovaně ujišťuje, že její prodloužení nepřipadá v úvahu. To je nepříjemná zpráva pro Slovensko či Rakousko a v menší míře pro některé další země EU či zmíněné Moldavsko, které musejí hledat způsoby, jak zajistit dodávky plynu jinak.

Podle nové analýzy Střediska pro světovou energetickou politiku při newyorské Kolumbijské univerzitě s nástupem roku 2025 nebudou mít Slovensko či Rakousko a další v EU v podstatě jinou možnost než přistoupit na dodávky plynu na základě takzvaného rusko-ázerbájdžánského plynového swapu.

Tento swap by podle expertek Kolumbijské univerzity spočíval v tom, že plyn s visačkou „ázerbájdžánský“ bude přepraven na rusko-ukrajinské hranice, čili do předávací stanice Sudža, jež nyní tedy zřejmě padla do rukou ukrajinských vojsk. Odtud by tento plyn s visačkou „ázerbájdžánský“, jenž by ve skutečnosti byl v celku či alespoň zčásti nadále plynem ruským, tekl přes Ukrajinu na Slovensko či do Rakouska. Zatímco ruský plyn, který do té doby oficiálně proudil Ukrajinou plně oprávněně jako plyn s visačkou „ruský“, by byl přesměrován buď k dodání do Ázerbájdžánu nebo nějaké třetí země, nejspíše do Turecka.

V případě swapu v podobě navýšení vývozu ruského plynu do Turecka by zároveň došlo k odpovídajícímu snížení ázerbájdžánských dodávek Turecku. Tento ázerbájdžánský plyn by pak tedy mohl téci místo do Turecka do zemí EU, a to přes předávací stanici ve zmíněné Sudže.

Nabízí se i ta již uvedená možnost, že by Rusko nově vyváželo svůj plyn, který nyní odebírají země EU, do Ázerbájdžánu, který by takto získanou uvolněnou kapacitu vlastního plynu tedy mohl posílat přes Rusko, Sudžu a Ukrajinu až do EU. Ceny plynu v Ázerbájdžánu se však pohybují velmi nízko, takže Rusko by pro svůj export v rámci swapu jistě preferovalo „lépe platící“ Turecko.

Zahrnutí Turecka do plynového swapu ale představuje přibrání další strany, což celý obchod dále komplikuje. Turecko by proto zřejmě žádalo od EU dodatečné finanční záruky pro případ, že by se celý komplexní swap „sesypal“.

Pokud by swap fungoval, vlastně by se „vlk nažral a koza zůstala celá“. Země EU by odebíraly místo ruského plynu ázerbájdžánský nebo alespoň „ázerbájdžánský“. Ukrajina by zase nemusela mít problém s tranzitem takového – či tak označeného – plynu. Rusko by finančně nijak zásadně netratilo, protože by své dodávky uplatnilo namísto Slovenska či Rakouska v Turecku, odkud by v odpovídajícím rozsahu stáhl svůj plyn Ázerbájdžán.

Například slovenský premiér Robert Fico letos začátkem května, týden před nezdařeným atentátem na něj, cestoval do Baku, kde dojednával dodávky plynu z Ázerbájdžánu, které by tedy zřejmě musely probíhat v rámci režimu výše uvedeného swapu či nějakého podobného řešení.

Klíčovým problémem řešení na bázi swapu je to, že fakticky nenaplňuje smysl západních protiruských sankcí, neboť Rusko by z prodeje plynu do zahraničí dále profitovalo v podstatě v neztenčené míře. Na druhou stranu je pravdou, že pokud Rusko ztratí finanční zájem na tranzitu plynu Ukrajinou, ztratí i zájem udržovat tamní plynovodní infrastrukturu funkční. Lze tedy pak očekávat zvýšenou intenzitu ruských vojenských úderů na zařízení ukrajinské plynárenské soustavy. Tak, aby znemožnilo ta řešení – uplatnitelná ale až stejně jen středně- až dlouhodobě –, která při dodávce plynu z Ázerbájdžánu na Ukrajinu zcela obchází Rusko jakožto tranzitní zemi, a to využitím tureckého a balkánského tranzitu.

Ukrajinský vpád do kurské oblasti však, zdá se, nyní fakticky tak jako tak hatí šance na dojednání již tak komplexního, komplikovaného, mnohostranného rusko-ázerbájdžánského plynového swapu.

Ukrajina rovněž v důsledku dále znesnadňuje zásobování energiemi Slovenska a Maďarska. Děje se tak totiž krátce poté, co její červnové sankce na ruskou ropnou firmu Lukoil znesnadnily zásobování obou zemí ropou.

Lukáš Kovanda, Ph.D.

Hlavní ekonom / Chief Economist, Trinity Bank