Klesající ceny ropy hážou klacky pod nohy centrálních bank. Nemělo by to být ale obráceně?

Finanční svět se už definitivně zbláznil. Ceny ropy na trzích klesají a centrální banky místo jásotu nad tímto nečekaným bonusem pro své ekonomiky s obavami sledují klesající ručičku inflačních ukazatelů.

V normálním světě pokles cen ropy respektive energií je sám sobě stimulačním opatřením, které snižuje náklady a straně vstupů, což otevírá větší prostor pro tvorbu zisků na straně výstupů a zvyšuje to obecnou konkurenceschopnost o spokojenosti spotřebitelů samozřejmě ani nemluvě.
Ve světě nulových sazeb a stimulace ze strany centrálních bank, ve světě pokřiveného vnímání rizika,  inflačních cílů a zoufalých snah bránit deflačnímu prostředí, je pokles ceny energií téměř noční můrou, protože jde proti všem stimulačním snahám centrálních bank. Ty jsou založena na premise, kdy růst ekonomiky je podporován právě dostatečným růstem cen. Ve světle klesajících cen energií se tato konstrukce zdá jako pochybná či minimálně zavádějící.

Podle odhadů analytiků Bank of America by 20procentní pokles cen ropy měl umazat v příštím roce z globální inflace cca 0,5%. To by znamanalo pokles globální míry inflace na 1,7%, což by zhruba odpovídalo úrovni z roku 2009. Ropa od poloviny července oslabuje již o cca 27%.
Podle BoA jsou inflační očekávání v globálním měřítku nejnižší za poslední 2 roky. Pouze 18% respondentů v rámci průzkumu označuje současnou měnovou politiku centrálních bank za růst stimulující oproti 32% z minulého měsíce.

Související zprávy:
Ropa je rekordně přeprodaná, cena se včera... 
Je tu ropná cenová válka mezi USA a OPEC?...